Rok 2014 je pro Krajskou
knihovnu Vysočiny rokem oslav významného jubilea – 120. výročí založení. Během
celého roku se uskutečňuje řada doprovodných kulturních akcí, kterým dominují
tematické Večery s knihovnou pořádané vždy jednou do měsíce po skončení běžné
provozní doby.
Knihovna v Havlíčkově Brodě
funguje od roku 1894, kdy byla (tehdy v Německém Brodě) založena Lidová
knihovna Havlíčkova, která po desetiletí rostla a přetvářela se z městské
veřejné knihovny v knihovnu okresní, a od roku 2002 krajskou. Nyní funguje jako
veřejná knihovna s univerzálními knihovními fondy a je regionálním centrem
knihovnických, bibliografických a informačních služeb pro síť veřejných
knihoven Kraje Vysočina, současně samozřejmě plní funkci městské knihovny v
Havlíčkově Brodě.
Pravidelnou doprovodnou akcí
letošních oslav je vždy poslední pátek v měsíci Večer s knihovnou. V
oddělení pro dospělé čtenáře je prodloužená provozní doba (od 19 do 22 hod.), večer je tematicky laděn a nabízí přítomným chvilku strávenou s nějakou
vybranou osobností naší nebo světové literatury, popřípadě žánru, jehož
atmosféru se knihovnice pokoušejí přenést do prostor knihovny (Večer s
Shakespearem, Večer regionálních autorů, Večer s detektivkou).
V květnu
to byl Trampský večer, při němž ve vestibulu Staré
radnice hrála skupina Fernet...
...a linula se vůně opékaných špekáčků, byť nikoli na
ohýnku, neboť to by v knihovně jaksi nešlo.
Dále byl pro návštěvníky přichystán
buřtguláš, něco sladkých dobrot a nápojů a v oddělení pro dospělé čekaly na
návštěvníky kvizy v podobě poznávání stop zvěře a znalosti trampského slangu. Mimochodem,
věděli byste, co je usárna, bagr, camrátko, či kterému toku se říká Hadí řeka?
Velký úspěch a mohutný potlesk si vysloužila sličná pistolnice Annie se svou
Kolt show:
Stěžejní akcí Trampského
večera ovšem byla přednáška Zdeňka Laštovičky na téma Historie brodské
trampské osady Stará šlechta, která se konala v sále v prvním patře.
Poutavé vyprávění provázené prezentací
z dataprojektoru několikrát na pokyn přednášejícího přerušila skupina
Fernet ze Světlé nad Sázavou, jejíž produkce měla u posluchačů značný ohlas.
Počátky historie trampského
hnutí na Německobrodsku (dnešním Havlíčkobrodsku) lze doložit v období konce 20.
a začátku 30. let 20. století, i když se mladí lidé ve volném čase toulali
krásným okolím města určitě podstatně dříve. Touha po romantice, lidském
přátelství i obdiv ke krásné přírodě v okolí rodného města, ležícího na jedné z
nejhezčích a tehdy ještě i nejčistších českých řek, dávala dohromady duševně i
sociálně spřízněné skupiny děvčat a chlapců. Tyto kamarádské party
provandrovaly okolí města na všechny světové strany. Jenom některé však
přetrvaly déle a z těch jenom dvě vstoupily výrazně do dějin našeho trampského
hnutí. Byly to osady Tajmyr a pozdější Stará šlechta – i když z hlediska vývoje
šlo vlastně o jednu skupinu. V tomto období se však blížila další lidská
tragédie tohoto století – druhá světová válka. Začalo to nejtěžším obdobím pro
naši vlast a řada členů brodských trampských osad se významně postavila po bok
těch, kteří se nikdy nesklonili před německou okupací naší republiky. Někteří
své vlastenectví, lásku k rodné zemi a pochopení boje proti fašismu i v jiných
zemích doložili i největší možnou lidskou obětí – položením svých mladých
životů. Byl mezi nimi i otec Zdeňka Laštovičky Josef (*19. 3. 1912), který se za války
statečně zapojil do odboje, byl ale prozrazen a v roce 1943 nacisty
popraven.
Na tomto místě si nemohu odpustit poznámku, že historii Staré šlechty Zdeněk Laštovička písemně zpracoval a s množstvím dobových fotografií publikoval ve vlastivědném sborníku Světelsko (2. díl), který jsem v roce 2009 redigoval.
Na tomto místě si nemohu odpustit poznámku, že historii Staré šlechty Zdeněk Laštovička písemně zpracoval a s množstvím dobových fotografií publikoval ve vlastivědném sborníku Světelsko (2. díl), který jsem v roce 2009 redigoval.
Doc. RNDr. Zdeněk
Laštovička, CSc. (*6. 6. 1940)
Je absolventem
přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně, obor geologie. V roce 1981
získal doktorát přírodních věd, v roce 1987 ukončil vědeckou aspiranturu
(CSc.) a v roce 1993 se habilitoval jako docent na
Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě v Brně.
Do roku 1990 se aktivně věnoval hlavně vědecké
práci geologa a vysokoškolského učitele. Má vztah k historii a památkám našeho
kraje, ale předmětem jeho největšího obdivu i vědeckého zájmu je příroda
Vysočiny, na jejímž výzkumu, dokumentaci a ochraně se po většinu života
intenzivně podílel. Celé Vysočině byla rovněž věnována jeho publikační odborně
vědecká i populárně-naučná činnost včetně rozsáhlého přednáškového působení. Je autorem asi dvou set odborných a vědeckých studií,
publikací, vysokoškolských skript a podílel se i na vydání několika odborných
monografií. Osobně prošel a zdokumentoval většinu bývalých důlních děl na
Jihlavsku, a to jak po stránce geologické a mineralogické, tak z hlediska
montanistického (historického). Po celou dobu své činnosti neúnavně upozorňoval
na význam stříbrného dolování pro město Jihlava a celou oblast Jihlavska, v
období svého působení na Vysoké škole zemědělské v Jihlavě, kde byl vedoucím
katedry geologie, seznamoval studenty s touto problematikou a vedl je k
uvědomění si významu, který má i pro současné generace odkaz našich předků. Byl
a zůstává člověkem, který se nikdy nezpronevěřil svým zásadám, člověkem vysokého charakteru.
V letech 1995–1998 jako místostarosta Jihlavy inicioval a prosazoval řadu kulturně-politických aktivit, které pozitivně ovlivnily další rozvoj města. Bojoval za zachování vysokého školství v Jihlavě, a když se to nepodařilo, významně se podílel na vzniku samostatné Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, na níž byl v letech 2004–2007 prorektorem. Dvě volební období zastupoval jako člen Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze zájmy členů ČSBS z celé Vysočiny a nadále je předsedou OV ČSBS Jihlava.
V roce 2008 se stal držitelem Kamenné medaile, nejvyššího ocenění kraje Vysočina, kterého se dostává obecně respektovaným osobnostem, jež svou mimořádnou dlouhodobou činností přispěli k rozvoji kraje a jeho území, nebo se svým celoživotním dílem mimořádně o kraj Vysočina zasloužili.
V letech 1995–1998 jako místostarosta Jihlavy inicioval a prosazoval řadu kulturně-politických aktivit, které pozitivně ovlivnily další rozvoj města. Bojoval za zachování vysokého školství v Jihlavě, a když se to nepodařilo, významně se podílel na vzniku samostatné Vysoké školy polytechnické v Jihlavě, na níž byl v letech 2004–2007 prorektorem. Dvě volební období zastupoval jako člen Ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Praze zájmy členů ČSBS z celé Vysočiny a nadále je předsedou OV ČSBS Jihlava.
V roce 2008 se stal držitelem Kamenné medaile, nejvyššího ocenění kraje Vysočina, kterého se dostává obecně respektovaným osobnostem, jež svou mimořádnou dlouhodobou činností přispěli k rozvoji kraje a jeho území, nebo se svým celoživotním dílem mimořádně o kraj Vysočina zasloužili.
Zdeněk Laštovička se sochařem Radkem Dvořákem |
Žádné komentáře:
Okomentovat