Společně s 20. mezinárodním knižním veletrhem a literárním festivalem Svět knihy slavilo několik nakladatelství svá kulatá či polokulatá výročí: Vyšehrad 80 let, Albatros 65 let, Olympia 60 let, Kartografie Praha 60 let, Atlantis 25 let, Paseka 25 let, Computer Press 20 let a další. Já se podrobněji zmíním alespoň o dvou z nich.
Olympia je nakladatelství zaměřené na odbornou sportovní literaturu, obrazové publikace, turistické průvodce a příručky; část produkce tvoří sportovní beletrie, dobrodružná literatura, detektivky, cestopisy a literatura pro mládež.
Vydávání knih a časopisů se sportovní tématikou bylo k 1. lednu 1953 převedeno ze Sokolského nakladatelství (původně Nakladatelství Československé obce sokolské) do nakladatelství Orbis a o rok později do národního podniku Státní tělovýchovné nakladatelství (STN). Stalo se tak v souvislosti s přijetím zákona o organizaci tělovýchovy a sportu, na jehož základě bylo zavedeno důsledné státní řízení tělovýchovy a sportu, což mimo jiné znamenalo likvidaci Sokola. V roce 1957 bylo nakladatelství vyňato z kompetence ministerstva školství a kultury a stalo se účelovým zařízením nově vzniklého Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Změna právního statutu přinesla i změnu názvu na Sportovní a turistické nakladatelství, přičemž zkratka STN zůstala zachována.
V souvislosti s postupným uvolňováním poměrů ve 2. polovině 60. let byla zásadně přehodnocena dosavadní knižní produkce, která se zaměřovala především na metodické příručky pro sportovce a byl kladen větší důraz na kvalitní polygrafické i obsahové zpracování reprezentativních obrazových publikací, turistických průvodců a domácí i překladové beletrie. K 1. říjnu 1967 přijalo nakladatelství nový název Olympia (autorem nového loga byl grafik Jiří Rathouský).
Na přelomu 60. a 70. let se Olympia vypracovala mezi přední domácí nakladatelství a svým bohatým edičním plánem a nadstandardním grafickým zpracováním knih oslovovala široké spektrum čtenářů. V roce 1970 vyšel v Olympii první ze série dobrodružných příběhů Ernesta Thompsona Setona a dobrodružné příběhy Zane Greye z prostředí Divokého západu. Nejvýraznějším edučním počinem v oblasti překladové produkce však byla volná řada detektivních příběhů Dicka Francise. Jako první vyšel roku 1972 Oheň a bič v překladu Ervína Hrycha, všechny další pak už překládala Jaroslava Moserová-Davidová. Francisovy detektivky z dostihového prostředí byly až do 90. let dominantou beletristické produkce Olympie, vycházely ve statisícových nákladech a v několika vydáních.
V oblasti dobrodružné literatury pro mládež zahájila Olympia na přelomu 60. a 70. let vydávání románů Karla Maye v jednotné grafické úpravě s ilustracemi jihlavského malíře Gustava Kruma. Oproti starším překladům však docházelo k podstatným edičním zásahům, jako krácení popisných odstavců a retušování náboženských pasáží.
Ke komerčně nejúspěšnějším patřila ucelená řada knih Jaroslava Foglara s grafickou úpravou Bohumila Konečného a Gustava Kruma. Navzdory omezením vyplývajícím z politických zájmů nastupujícího normalizačního režimu nakladatelství udrželo vysokou kvalitu obrazových publikací z oblasti sportu a turistických průvodců.
V 70. letech začala beletristická produkce nakladatelství ustupovat a soustředila se na oblast literatury pro mládež, začaly vycházet knihy Stanislava Rudolfa a Karla Štorkána, pro nejmenší čtenáře knížky Ondřeje Sekory a Eduarda Petišky. Výběr beletrie prozrazuje komerční motivaci, vycházejí knihy Romana Cílka, Miloslava Švandrlíka a Miloše Zapletala, mnohdy jde o úspěšná díla původně vydaná jiným nakladatelstvím. Významným počinem bylo první české vydání Guinessovy knihy rekordů v roce 1975.
Literatura se sportovní a turistickou tematikou byla rozvržena do několika edičních řad, k nimž nově přibyla knižnice Stadion, která svou grafikou, logem i názvem odkazovala na stejnojmenný týdeník a která se zaměřovala na historii sportu, vzpomínky sportovců a jejich biografie. Edice Malá encyklopedie nabízela příručky k jednotlivým sportům a edice Sport v obrazech prostřednictvím velkoformátových obrazových publikací připomínala důležité sportovní události, především letní a zimní olympijské hry.
Polistopadové období přineslo odlišné ekonomické podmínky a s nimi spojený zánik některých edicí a naopak nové ediční příležitosti. Na základě zvýšené poptávky po turistických průvodcích zeměmi, jež dříve nebylo možno svobodně procestovat, vznikla specializovaná edice Globus a na tradici kvalitních průvodců po českých zemích navázala nová ediční řada Navštivte...
Sešitům Rodokaps (ROmány DO KAPSy), které začal vydávat nakladatel, spisovatel a překladatel Ivo Železný (*1950), měla konkurovat edice Dodokaps (DObrodružství DO KAPSy), která vycházela v letech 1990 až 1996. Jejím iniciátorem a redaktorem byl Alexandr Žurman (1947–2010), kdysi náměstek ředitele, později ředitel nakladatelství a autor mnoha kuchařek, který se v Dodokapsu uplatnil i jako autor, a to pod pseudonymem Al Jourmont.
V beletrii došlo na vydání Sebraných spisů Jaroslava Foglara a trvalý čtenářský zájem o detektivky Dicka Francise podnítil v roce 1994 nakladatelství k založení Klubu čtenářů knih Dicka Francise, který členům nabízel slevu na vydané tituly a informoval je o připravovaných Francisových novinkách.
Z českých autorů dosáhl největší popularity Zdeněk Šmíd se svými humoristickými knihami Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili, Bubny Berberů atd.
V roce 1991 došlo k transformaci nakladatelství na akciovou společnost, přičemž majoritnám akcionářem se stal ČSTV. Nakladatelství začalo svoje vydavatelské aktivity redukovat, v roce 1994 prodalo časopis Stadion, v roce 2001 deník Československý sport (od roku 1993 jenom Sport) a v roce 2003 týdeník Gól. V průběhu 90. let řada odborných tělovýchovných měsíčníků zanikla, nebo přešla k jinému vydavateli, s ekonomickými problémy však nakladatelství zápasilo i nadále a v roce 2011 je majoritní akcionář poslal do řízené likvidace. Novým majitelem se pak stalo Nakladatelství Olympia, s. r. o.
80. výročí založení slaví nakladatelství Vyšehrad, které je zaměřené na náboženskou literaturu, českou i světovou beletrii a na historické, teologické a filozofické publikace. Vznik Vyšehradu inicioval v říjnu 1934 vyšehradský probošt a v té době předseda Československé strany lidové Bohumil Stašek (1886–1948). Léta 1945–1948 jsou jednou z nejskvělejších etap v historii Vyšehradu; nakladatelství v nich dokázalo čelit nástupu totalitního myšlení a bylo jedním z nejdůležitějších ohnisek duchovního a kulturního vzdoru. Po roce 1945 vycházely spisy Jana Čepa, díla bratří Mrštíků, Františka Ladislava Čelakovského, Jindřicha Šimona Baara a Karla Václava Raise. Vyšel také román Moc a sláva Grahama Greena, kmenového autora nakladatelství, který Vyšehradu poskytl přednostní práva na vydávání své tvorby v češtině.
Po komunistickém puči v únoru 1948 bylo nakladatelství kvůli své orientaci samozřejmě vystaveno tvrdé ideové represi. Většina těch, kteří utvářeli jeho profil, byla v 50. letech uvězněna včetně literárního ředitele Bedřicha Fučíka. V roce 1953 byl název Vyšehrad nahrazen pojmem Lidová demokracie, do čela byli dosazeni funkcionáři ČSL a tiskly se především publikace pro stranické potřeby – propagandistické sešity a brožury pro stranická školení. V roce 1968 se nakladatelství vrátilo k původnímu názvu Vyšehrad, nadále však zůstalo součástí stranického tiskového koncernu. Vycházely politicky a ideově orientované texty o politických, ekonomických a právních otázkách, politické projevy a reportáže, publikace o vnitrostranickém životě ČSL a překlady ze sovětského tisku. Beletristické i esejistické ediční řady byly na počátku 70. let zastaveny a kulturní politika normalizačního Husákova režimu se promítla do edičního plánu. I v těchto podmínkách se však redakce snažila zařazovat díla kladoucí důraz na duchovní hodnoty (G. K. Chesterton, Selma Lagerlöfová, Mika Waltari).
Od roku 1972 byla populární literatura soustředěna do volné, grafickou úpravou charakteristické řady, v níž vycházely jak překlady (James Hadley Chase, Agatha Christie, Erle Stanley Gardner, Ngaio Marshová, Ellery Queen), tak i původní práce Jana Cimického, I. M. Jedličky či nová vydání detektivek Eduarda Fikera. V raných 90. letech začala vycházet tvorba dosud zapovězených autorů zejména křesťanské orientace (Jaroslav Durych, Jan Zahradníček, Bohuslav Reynek apod.). V roce 1992 přivedly ekonomické potíže podniky ČSL do likvidace, deník Lidovou demokracii koupil (a v roce 1994 zastavil) Fidelis Schlée a rozpracované tituly Vyšehradu odkoupilo nově vzniklé nakladatelství Scriptum. Vyšehrad však nezanikl, pokračoval nejprve jako dceřiná společnost nakladatelství Scriptum a od roku 1993 jako společnost s ručením omezeným. Její produkce se začala postupně rozšiřovat, vedle beletrie a publikací z oblasti filozofické, historické, teologické či religionistické literatury, odpovídající tradičnímu profilu nakladatelství, začala redakce zařazovat také tituly slibující komerční úspěch, jako kuchařky a knihy věnované otázkám zdraví.
Pro nás není bez zajímavosti, že před rokem 1953 pracoval v redakci také Jaroslav Janouch (1903–1970), rodák ze Světlé nad Sázavou, který se soustředil na literaturu pro dětské čtenáře (řídil edici Raná setba). K jeho významným počinům patří překlady děl polské spisovatelky Zofie Kossakové a básní Adama Mickiewicze.
Celkem v nakladatelství vyšlo téměř tři tisíce knih poezie, prózy a historických, filozofických a teologických publikací. V letech 1934–1953 to bylo bezmála 900 titulů, v Lidové demokracii v letech 1953–1968 přibližně 260 titulů a ve Vyšehradu od roku 1969 do konce roku 2011 zhruba 1700 publikací. Od roku 2000 jde ročně zhruba o 80 titulů, čímž se řadí mezi dvacítku největších českých nakladatelů.
Vydávání knih a časopisů se sportovní tématikou bylo k 1. lednu 1953 převedeno ze Sokolského nakladatelství (původně Nakladatelství Československé obce sokolské) do nakladatelství Orbis a o rok později do národního podniku Státní tělovýchovné nakladatelství (STN). Stalo se tak v souvislosti s přijetím zákona o organizaci tělovýchovy a sportu, na jehož základě bylo zavedeno důsledné státní řízení tělovýchovy a sportu, což mimo jiné znamenalo likvidaci Sokola. V roce 1957 bylo nakladatelství vyňato z kompetence ministerstva školství a kultury a stalo se účelovým zařízením nově vzniklého Československého svazu tělesné výchovy (ČSTV). Změna právního statutu přinesla i změnu názvu na Sportovní a turistické nakladatelství, přičemž zkratka STN zůstala zachována.
V souvislosti s postupným uvolňováním poměrů ve 2. polovině 60. let byla zásadně přehodnocena dosavadní knižní produkce, která se zaměřovala především na metodické příručky pro sportovce a byl kladen větší důraz na kvalitní polygrafické i obsahové zpracování reprezentativních obrazových publikací, turistických průvodců a domácí i překladové beletrie. K 1. říjnu 1967 přijalo nakladatelství nový název Olympia (autorem nového loga byl grafik Jiří Rathouský).
Na přelomu 60. a 70. let se Olympia vypracovala mezi přední domácí nakladatelství a svým bohatým edičním plánem a nadstandardním grafickým zpracováním knih oslovovala široké spektrum čtenářů. V roce 1970 vyšel v Olympii první ze série dobrodružných příběhů Ernesta Thompsona Setona a dobrodružné příběhy Zane Greye z prostředí Divokého západu. Nejvýraznějším edučním počinem v oblasti překladové produkce však byla volná řada detektivních příběhů Dicka Francise. Jako první vyšel roku 1972 Oheň a bič v překladu Ervína Hrycha, všechny další pak už překládala Jaroslava Moserová-Davidová. Francisovy detektivky z dostihového prostředí byly až do 90. let dominantou beletristické produkce Olympie, vycházely ve statisícových nákladech a v několika vydáních.V oblasti dobrodružné literatury pro mládež zahájila Olympia na přelomu 60. a 70. let vydávání románů Karla Maye v jednotné grafické úpravě s ilustracemi jihlavského malíře Gustava Kruma. Oproti starším překladům však docházelo k podstatným edičním zásahům, jako krácení popisných odstavců a retušování náboženských pasáží.Ke komerčně nejúspěšnějším patřila ucelená řada knih Jaroslava Foglara s grafickou úpravou Bohumila Konečného a Gustava Kruma. Navzdory omezením vyplývajícím z politických zájmů nastupujícího normalizačního režimu nakladatelství udrželo vysokou kvalitu obrazových publikací z oblasti sportu a turistických průvodců.
V 70. letech začala beletristická produkce nakladatelství ustupovat a soustředila se na oblast literatury pro mládež, začaly vycházet knihy Stanislava Rudolfa a Karla Štorkána, pro nejmenší čtenáře knížky Ondřeje Sekory a Eduarda Petišky. Výběr beletrie prozrazuje komerční motivaci, vycházejí knihy Romana Cílka, Miloslava Švandrlíka a Miloše Zapletala, mnohdy jde o úspěšná díla původně vydaná jiným nakladatelstvím. Významným počinem bylo první české vydání Guinessovy knihy rekordů v roce 1975.Polistopadové období přineslo odlišné ekonomické podmínky a s nimi spojený zánik některých edicí a naopak nové ediční příležitosti. Na základě zvýšené poptávky po turistických průvodcích zeměmi, jež dříve nebylo možno svobodně procestovat, vznikla specializovaná edice Globus a na tradici kvalitních průvodců po českých zemích navázala nová ediční řada Navštivte...
V beletrii došlo na vydání Sebraných spisů Jaroslava Foglara a trvalý čtenářský zájem o detektivky Dicka Francise podnítil v roce 1994 nakladatelství k založení Klubu čtenářů knih Dicka Francise, který členům nabízel slevu na vydané tituly a informoval je o připravovaných Francisových novinkách.
Z českých autorů dosáhl největší popularity Zdeněk Šmíd se svými humoristickými knihami Proč bychom se netopili, Proč bychom se nepotili, Bubny Berberů atd.V roce 1991 došlo k transformaci nakladatelství na akciovou společnost, přičemž majoritnám akcionářem se stal ČSTV. Nakladatelství začalo svoje vydavatelské aktivity redukovat, v roce 1994 prodalo časopis Stadion, v roce 2001 deník Československý sport (od roku 1993 jenom Sport) a v roce 2003 týdeník Gól. V průběhu 90. let řada odborných tělovýchovných měsíčníků zanikla, nebo přešla k jinému vydavateli, s ekonomickými problémy však nakladatelství zápasilo i nadále a v roce 2011 je majoritní akcionář poslal do řízené likvidace. Novým majitelem se pak stalo Nakladatelství Olympia, s. r. o.
Po komunistickém puči v únoru 1948 bylo nakladatelství kvůli své orientaci samozřejmě vystaveno tvrdé ideové represi. Většina těch, kteří utvářeli jeho profil, byla v 50. letech uvězněna včetně literárního ředitele Bedřicha Fučíka. V roce 1953 byl název Vyšehrad nahrazen pojmem Lidová demokracie, do čela byli dosazeni funkcionáři ČSL a tiskly se především publikace pro stranické potřeby – propagandistické sešity a brožury pro stranická školení. V roce 1968 se nakladatelství vrátilo k původnímu názvu Vyšehrad, nadále však zůstalo součástí stranického tiskového koncernu. Vycházely politicky a ideově orientované texty o politických, ekonomických a právních otázkách, politické projevy a reportáže, publikace o vnitrostranickém životě ČSL a překlady ze sovětského tisku. Beletristické i esejistické ediční řady byly na počátku 70. let zastaveny a kulturní politika normalizačního Husákova režimu se promítla do edičního plánu. I v těchto podmínkách se však redakce snažila zařazovat díla kladoucí důraz na duchovní hodnoty (G. K. Chesterton, Selma Lagerlöfová, Mika Waltari).
Pro nás není bez zajímavosti, že před rokem 1953 pracoval v redakci také Jaroslav Janouch (1903–1970), rodák ze Světlé nad Sázavou, který se soustředil na literaturu pro dětské čtenáře (řídil edici Raná setba). K jeho významným počinům patří překlady děl polské spisovatelky Zofie Kossakové a básní Adama Mickiewicze.
Celkem v nakladatelství vyšlo téměř tři tisíce knih poezie, prózy a historických, filozofických a teologických publikací. V letech 1934–1953 to bylo bezmála 900 titulů, v Lidové demokracii v letech 1953–1968 přibližně 260 titulů a ve Vyšehradu od roku 1969 do konce roku 2011 zhruba 1700 publikací. Od roku 2000 jde ročně zhruba o 80 titulů, čímž se řadí mezi dvacítku největších českých nakladatelů.
Žádné komentáře:
Okomentovat