KČT
Union Cheb pořádá v pátek 9. května 13. ročník Světový den
chůze s trasami 5, 10 a 100 km a o víkendu 18. ročník DEP Májovým
Chebskem se sobotními trasami 5 až 50 km a nedělními 5 až 20 km.
Odjíždím
po poledni a po přestupu v Praze přijíždím do Chebu v 17.28 hod.
Pěší zónu, která spojuje nádraží s hlavním chebským
náměstím Krále Jiřího z Poděbrad, nepoznávám. Nikoliv ovšem
proto, že bych měl chabou paměť, ale důvodem je, že se s její
úpravou začalo v roce 2008 a já tu byl rok předtím.
Prapočátek
je však už v polovině 19. století, kdy město řešilo, jakým
způsobem propojit centrum s výdobytkem tehdejší doby vysokého
strategického významu – železničním nádražím. Řešení
bylo radikální, jelikož tehdejší architekti nechali zbořit domy
na náměstí, které narušovaly osu směřující k nádraží,
prorazili obrannou hradbu města a vytvořili tak důležitou
spojovací ulici, jejíž jméno se v průběhu dějin a politických
režimů měnilo.
V
90. letech minulého století město vyhlásilo soutěž na
rekonstrukci a revitalizaci pěší zóny. V roce 1999 ji vyhrál
ateliér A69 – architekti v čele s Borisem Redčenkovem, Prokopem
Tomáškem a Jaroslavem Wertigem, avšak městu se v té době
nepodařilo sehnat finance a projekt musel být odložen. O devět
let později byli městští zastupitelé již úspěšnější a
získali dotace z fondů EU v rekordní výši 112,5 mil. Kč.
Zbývající částkou do celkových nákladů 137 mil. Kč přispěl
stát.
S
pomocí odlišných druhů dláždění a různého rozmístění
stromů vytvořili architekti bulvár s dvěma náměstíčky, která tvoří jakési křižovatky dění na pěší zóně. Mobiliář
doplňují netradiční lampy a moderní LED diodové osvětlovací a
informační sloupy, na kterých mohou běžet jak textové
informace, tak i grafické animace.
Celou pěší zónu pak doplňuje kovový dělicí pás v dlažbě, představující časovou linii, na které jsou vyznačeny důležité události za 950 let existence města.
Celou pěší zónu pak doplňuje kovový dělicí pás v dlažbě, představující časovou linii, na které jsou vyznačeny důležité události za 950 let existence města.
Časová linie začíná mohutným devítimetrovým
kovovým monoblokem Brána času, který pomyslně odděluje moderní
pěší zónu od středověké části města. Jedná se o obrovské
dveře, jež se během dne otáčejí kolem své osy, takže se z
jednotlivých pohledů mění jejich proporce a z jakéhokoli místa
vypadají během dne trochu jinak. Autorem je mezinárodně
uznávaný akademický sochař Marián Karel.
* * *
Prezence,
start a cíl je v
integrované střední škole v Komenského ulici nedaleko náměstí.
Ve výšce druhého patra je na fasádě vyveden erb města. Prvotním znakem byla černá orlice na stříbrném štítě. Legenda spojující záměnu tohoto znaku za nový se zástavou města českému králi roku 1322 je pozdního původu a zcela nepravdivá. Černá orlice na stříbrném štítu se totiž užívala až do konce 16. století. Teprve asi od 1. poloviny 17. století je doložen znak s děleným štítem, v jehož horní stříbrné polovině je polovice černé orlice a dolní červená polovina je zamřížovaná stříbrnou mříží. V 19. století se nesprávně malovalo horní pole a mřížování zlaté. V roce 1962 změnili Chebští svůj znak u příležitosti 900 let trvání města tak, že orlici nahradili lvem s pěticípou hvězdou nad hlavou, což je heraldicky naprostý nesmysl, stříbrnou mříž zaměnili za zlatou a přidali na ni devět lipových lístků jako symbol devíti století. V roce 1994 se usnesením městského zastupitelstva Cheb vrátil k užívání historického znaku.
* * *
Platím nocleh a trojí startovné, rozbalením spacáku
připravím ležení a odcházím na desetikilometrovou
Trasu historickým Chebem. Po neobvyklém rondelovém schodišti stoupám ke
kostelu sv.
Mikuláše. Chrámové
trojlodí, presbytář a sakristie pocházejí z gotické etapy
výstavby. Po požáru dostaly barokní věže v roce 1864
novogotického zastřešení, jež bylo v dubnu 1945 zničeno a
nahrazeno nízkým provizorním, které sloužilo až do roku 2008.
Díky tříletému úsilí městského Nadačního fondu Historický
Cheb, jemuž se podařilo nashromáždit s přičiněním řady
sponzorů potřebných devět miliónů korun, bylo 29. června 2008
slavnostně vysvěceno nové jehlancovité zastřešení. Věže, vysoké nyní 26 metrů, vrátily panorama Chebu do podoby, kterou znali pamětníci.
Z
náměstí pokračuji
kolem cechovní kašny z
roku 1926, na jejíž ozdobné mříži jsou znaky všech chebských
cechů, na most přes Ohři. Ulicí
po levém břehu stoupám a vzdaluji se od řeky,
čímž se mi postupně zlepšuje výhled na
původní městské opevnění a chebský
hrad.
Pěkný výhled na město a okolí se mi naskýtá ze Špitálskéh vrchu. Na západě se kupí černé mraky, ale věřím, že
nezmoknu.
Od budov bývalého poplužního dvora sestupuji k přehradě Skalka, která se využívá k rekreačním
účelům. Byla vybudována v letech 1962–1964, zatopená plocha
činí 3,4 km2 hráz je vysoká 14 metrů. Po levém břehu řeky
přicházím k Vávrově lávce pro pěší a cyklisty,
postavené v roce 2006 v rámci Krajinné výstavy bez hranic
podle návrhu známého architekta Davida Vávry. Ten se při
vymýšlení její podoby nechal inspirovat nedalekým chebským
hradem, a tak na levém břehu řeky vyrostla zhruba deset metrů
vysoká hranolová věž s vyhlídkovým ochozem, na které je
jako padací most uprostřed zavěšena pětačtyřicet metrů dlouhá
lávka.
Konstrukce vyhlídkové věže i samotné lávky je
z oceli opatřené vínově červeným nátěrem. Pro obložení
věže a na pochůzkovou část lávky bylo vybráno tmavší
brazilské dřevo vyznačující se velmi vysokou odolností proti
povětrnostním vlivům. Celá konstrukce je opatřena běžným
i slavnostním nasvícením, které umožňuje její plné
využití i v nočních hodinách.
Jen
o pár stovek metrů dál, prakticky přímo pod hradem, se nachází
další lávka, tentokrát krytá. Z každé strany bočního bednění
má řadu typických, v rozích skosených oken dělených svislými
sloupky. Je 40 metrů dlouhá, tři metry široká a čtyři metry
vysoká. Stará lávka byla zničena na sklonku války v roce 1945, v
roce 1949 byla obnovena a v roce 1985 dodala firma KOVO Cheb ocelovou
konstrukci.
Za
mostem procházím Písečnou
bránou a stoupám
k chebskému hradu.
Byl vystavěn ve 2. polovině 12. století na místě slovanského
hradiště z 9. až
11. století.
Z původního románského opevnění se zachovala část
východní hradby a Černá
věž, která své
jméno získala díky charakteristickému zabarvení sopečného tufu
použitého jako stavební materiál pro její výstavbu. Černá věž
vznikla současně s hradem dnes je považována za
nejstarší
stojící chebskou stavbu.
V
hospodářské budově přistavěné ve 2. polovině 15. století k
hradnímu paláci byli zavražděni Valdštejnovi důstojníci. To bylo tak. Když
v únoru 1634 přijel Albrecht z Valdštejna do Chebu, dozvěděl
se sice, že byl sesazen z velitelského místa, ale pořád
věřil, že se mu podaří získat větší část vojska na svoji
stranu a z opevněného Chebu vyjednávat, případně
rozhodnout další postup proti císaři ve svůj prospěch. Ve
skutečnosti byl již jen psancem vydaným na milost či nemilost
svým plukovníkům. A ti již byli rozhodnuti, že ho odstraní. Na
25. února 1634 byli městským velitelem Gordonem pozváni
Valdštejnovi věrní důstojníci Kristián von Illov, Adam Erdman Trčka, hrabě Vilém Kinský
a rytmistr dr. Jindřich Niemann, psaný též Neumann, voják s právnickým vzděláním, na hrad k hostině a tam nemilosrdně
pobiti. Skupina vojáků poté vtrhla do domu na náměstí a
hejtman Walter Deveroux probodl Valdštejna partyzánou. V té době byl Valdštejn již na smrt nemocný člověk, v poslední době již jen ležel a nebyl schopen ani jízdy vozem či kočárem. Do Chebu ho vezli na nosítkách, ostatmě podle svědka špatných, nesených dvěma koňmi.
Procházím
ulicí Trčků u Lípy, míjím kamennou kašnu se
sochou sv. Mikuláše a proplétám se úzkými uličkami historické
části města. Pěší zónou se dostávám k budově nádraží
ČD, jejíž návštěvu musím v propozicích doložit
razítkem v pokladně, a odtud už jdu do cíle.
Původní
chebské nádraží postavené v roce 1865 podlehlo – stejně jako
jeho široké okolí – v roce 1945 spojeneckým náletům. Ještě
téhož roku byly jeho zbytky strženy a postaveno provizorní
dřevěné nádraží. Současné nádraží bylo zprovozněno až v
roce 1962. Stanice Cheb je také hraničním přechodem do Německa.
(následující článek DEP Májovým Chebskem I)
Žádné komentáře:
Okomentovat