(předchozí článek Sardinie – smaragdový ostrov V)
Túra na horu Monte Cupeti
Túra na horu Monte Cupeti
Odjíždíme autobusem do městečka Siniscola, odkud se vydáváme na náročnější výšlap na horu Monte Cupeti. Zbyli jsme čtyři stateční (plus průvodkyně), ostatní zvolili relaxaci v kempu na pláži. Z přímořské krajiny plné zeleně se mírným, ale trvalým stoupáním dostáváme do „strašidelného“ lesa...
... a posléze ke kostelíku stojícímu osaměle v místech, kde bychom ho nečekali.
Krátkou zastávku k nabrání dalších sil děláme u odpočívadla s vyzděným stolem, dvěma lavicemi a s pramenem. Vlastně dvěma prameny – naštěstí, protože z prvního žádná voda neteče. Druhý, vydatný pramen je jen o pár desítek metrů dál.
Přicházíme k bělostným skalám, cesta se narovnala a je pohodlná.
Je nám však jasné, že to nebude mít dlouhého trvání. Abychom dosáhli cíle, budeme muset překonat hřeben táhnoucí se vlevo a před námi. Mezi skalami a roztroušenými kameny rostou bodláky, jalovec, myrta, vřes a bůhvíco ještě, něco kvete, něco voní a skoro všechno píchá a škrábe...
Stoupáme takřka neznatelnou pěšinou podél plotu vzhůru...
... a necháváme za sebou krásné exempláře dubu cesmínovitého (někdy se mu také říká dub cesmínový). Jedná se o stálezelený strom s tuhými kožovitými listy proměnlivého tvaru. Svrchu jsou lesklé, tmavě zelené, na rubu bělavé až sivé a plstnaté.
Nahoře je v plotu branka, kterou se dostáváme na cestu přicházející sem ze sedla, které vidíme vpravo v dálce pod sebou. Cesta se klikatí vzhůru mezi skalami, místy je zabezpečená dřevěným zábradlím.
Výhledy jsou čím dál úžasnější...
... a těšíme se, že k vrcholu to už nemůže být daleko.
Avšak to, co jsme považovali za vrchol, byl hřebínek, za nímž se táhne mírně nakloněná planina s jakýmsi přístřeškem....
... a teprve nad ním se nalézá kýžený vrchol Monte Cupeti (1029 m). Od malé vrcholové pyramidy vidíme, jak se z dálky přibližují černé mraky, z nichž co chvíli sjede blesk. Rychle pořizujeme vrcholové foto a zrychleným tempem se vracíme stejnou cestou dolů.
Bouřka ani déšť nakonec nepřišly. Sestupujeme opět podél plotu, ovšem jiného, který nemá branku, a tak jej musíme přelézt. Naštěstí objevujeme na jednom místě velký kámen na druhé straně za plotem, což nám krkolomné přelézání poněkud usnadňuje.
Po návratu do městečka Siniscola máme nějaký čas než přijede autobus, a tak se jdeme podívat do centra. Se zájmem si prohlížíme velkoplošné malby na fasádách domů (bohužel podmínky pro fotografování nejsou ideální)...
Malbám se říká murales a jejich počátek spadá do 60. let minulého století, kdy byl jejich námětem politický útlak. Když sociální a politické napětí povolilo, přibyly výjevy ze života sardinských venkovanů.
Prohlídku městrečka končíme návštěvou kostela San Giovanni Battista:
... a posléze ke kostelíku stojícímu osaměle v místech, kde bychom ho nečekali.
... a necháváme za sebou krásné exempláře dubu cesmínovitého (někdy se mu také říká dub cesmínový). Jedná se o stálezelený strom s tuhými kožovitými listy proměnlivého tvaru. Svrchu jsou lesklé, tmavě zelené, na rubu bělavé až sivé a plstnaté. |
| Pohled zpátky |
Následující článek Sardinie – smaragdový ostrov (VII)
Žádné komentáře:
Okomentovat