Sardinie – smaragdový ostrov (VII)

(předchozí článek Sardinie – smaragdový ostrov VI)
Výšlap k žulovým skalám a kamennému moři

Na okraji San Pantalea, ležícího ve vnitrozemí asi pět kilometrů od pobřeží, opouštíme autobus a vydáváme se na vcelku nenáročný výstup k žulovým skaliskům tyčícím se nad městečkem. 
Převýšení činí jen asi 400 metrů, ale cestička se klikatí a často i mizí a je nahrazena přelézáním a přeskakováním z balvanu na balvan, které zde tvoří rozlehlé kamenné moře. Chvílemi se noříme do hustého podrostu, který je něčím mezi mladým lesem a vzrostlejší makchií, chvílemi se nám naskýtají výhledy na okolní vrcholy.
Po dosažení cílové mety...

... chvilku posedíme a stejnou cestou se vracíme zpět. 

Závěr patří koupání a povalování na pláži – jedné z těch, kterými je tato část Sardinie proslulá. Jmenuje se Costa Smeralda neboli Smaragdové pobřeží a splňuje klasické představy o Sardinii: perleťově bílé pláže a podivné jazyky skal, ošlehané větrem, které trčí ze smaragdového moře.

V roce 1962 založil extravagantní milionář, princ Karim Aga Chán IV., imám a duchovní vůdce ismailitů, druhé nejpočetnější sekty šíitského islámu, s několika společníky konsorcium, aby mohli od protestujících zemědělců odkoupit pás nádherného nedotčeného pobřeží. Každý ze společníků zaplatil za svůj kousek ráje dnes směšnou částku 25 000 amerických dolarů. Pás začíná asi 17 km od Olbie v Porto Rotondo v zálivu Golfo di Cugnana, kde bývalý italský premiér Silvio Berlusconi vlastní řadu nemovitostí o celkové ploše 120 hektarů, a táhne se v délce 55 km na sever k zálivu Golfo di Arzachena. „Hlavním městem“ je jachtařský ráj Porto Cervo, umělá představa o středomořské kráse. Pseudomaurská architektura kombinuje současně řecké, severoafrické, španělské a italské architektonické rysy, ale neobsahuje nic sardinského. Porto Cervo je zkrátka účelově vybudovaným rekreačním střediskem pro milionáře, playboye a modelky.

*  *  *

Večer se scházíme na pláži za kempem, sedíme na plážových lehátkách, popíjíme bílé nebo červené sardinské víno a klábosíme. Zítra nás čeká už jenom balení a odjezd...

Následující článek Sardinie – smaragdový ostrov (VIII)