(předchozí článek Power trail kolem Sázavy a podél Sázavy I)
Druhý den putování nejen za keškami
Vstávám časně, jak je mým dávným zvykem. Tábořiště, které se podle předpovědi recepční včera večer opravdu zaplnilo stany a auty, je ztichlé, ale slunce už osvětluje Sázavský klášter stojící na protějším břehu.
Vydávám se na další část power trailu. Město opouštím po žluté turistické značce. Hned za tratí Posázavského pacifiku stojí na kraji lesa kaple se studánkou, která byla součástí bývalých lázní zvaných „Vosovka“. Před kaplí se nachází studna a novodobá pumpa, ústící do pískovcové, zřejmě barokní kašny.
Právě zde se podle legendy na počátku 11. století poprvé setkal kníže Oldřich s poustevníkem Prokopem. Ten zázrakem proměnil vodu ve víno, což se stalo podnětem pro založení Sázavského kláštera. Říká se tu V Lázních a lidé sem od nepaměti chodí pro zázračnou vodu. V roce 1750 zde benediktini vybudovali teplé i studené vanové lázně.
Původní dřevěnou kapli, která je známa z rytiny v knize Jiskra slávy svatoprokopské z roku 1699, přestavěli již zmínění mniši v roce 1713. V roce 1924 byla nákladem rodiny Krátilovy zrekonstruována navzdory odporu některých velice levicově smýšlejících občanů, především z řad učitelstva. Dokonce se prý uvažovalo o jejím zbourání, však už krátce předtím, po první světové válce došlo k podobnému incidentu. Socha sv. Prokopa byla z kapličky vynesena a položena na koleje, strojvedoucí ji však včas zpozoroval a vlak zastavil.
Polychromovaná dřevěná barokní socha byla při opravě kapličky v letech 1995 a 1997 akademickým malířem a restaurátorem Pavlem Šmejkalem zrestaurována a z bezpečnostních důvodů uložena v kostele sv. Prokopa v klášteře. Poslední oprava kapličky a parková úprava okolí proběhla v letech 2009–2010 z dotace Státního zemědělského intervenčního fondu za podpory MAS Posázaví.
V blízkosti kaple stávaly dvě obytná stavení bývalých lázní, která ve druhé polovině 19. století koupil pražský fiakrista Kofroň, aby obnovil lázně a hostinec. Za dalšího majitele, brusiče skla Karbana zanikly a definitivně byly zbořeny při stavbě železnice. Z ruin sklepení jedné z budov vznikla romantická napodobenina Prokopovy jeskyně.
Není bez zajímavosti, že rod Karbanů pocházel z Loukova nedaleko Lipnice, kde se Václav Karban oženil s Evou Kavalírovou, sestrou zakladatele sázavské sklárny Františka Kavalíra, s nímž přišel do Ostředku a pak do Sázavy. Jeho vnuk Antonín Karban se v roce 1895 odstěhoval ze Sázavy do Pensylvánie, kde pracoval ve sklárnách ve Fénixu.
Opouštím žlutou turistickou značku a veden GPSkou vytrvale stoupám neznačenou lesní cestou. Kromě power trailu se při cestě tu a tam objeví i další kešky, které samozřejmě neminu bez povšimnutí. Mezi takové patří tři „westernové“, kterým jejich autoři dali názvy podle filmů, jejichž fanoušky zjevně jsou. Kešky jsou sice náročnější (terén 4), ale na úžasných vyhlídkách. První z těchto keší se jmenuje podle filmu Butch Cassidy and The Sundance Kid s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích.
Trail pokračuje posázavskými lesy zhruba ze dvou třetin po neznačených cestách a z jedné třetiny po žluté značce. Přichází klesání k vlakové stanici Stříbrná Skalice, naproti za tratí (a za řekou) je vidět velký lom:
Za mostem přes Sázavu se zastavuji ve vyhlášené restauraci Na Marjánce na polévku a pivo. Občerstven a odpočinut vyrážím dál. Cesta vede po asfaltu a sluníčko nemilosrdně pálí. Od rozcestníku na konci chatové osady Kloučka přecházím na žlutou značku, která prudce stoupá mezi chatami do lesa, kde je přece jenom příjemněji. Přichází klesání ke Stříbrné Skalici, jejíž jižní okraj v podstatě míjím a za fotbalovým stadionem se znovu nořím do lesa. Po dalších zhruba třech kilometrech nahoru a dolů lesem po silnici a znovu lesem nahoru přicházím na vyhlídkové místo zvané Kříž na skále. Je tu druhá westernová keška nazvaná podle filmu Sergia Leoneho Pro hrst dolarů s Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Vyhlídka na řeku a Černé Budy je nádherná:
Jen o půl kilometru dál je Rufusova vyhlídka s obřím camrátkem vysvětlujícím její název:
Zdejší keška se jmenuje podle filmu Pro pár dolarů navíc, druhého dílu trilogie Sergia Leoneho, má sice terén jenom dvě a půl hvězdičky, zato vtipný úkryt (víc prozrazovat nebudu).
Třetímu dílu Hodný, Zlý a Ošklivý (The Good, The Bad and The Ugly) je věnována keška vzdálená dalšího asi půl kilometru směrem na východ. Její úkryt je opět velice vtipný. Navíc je v těsné blízkosti městského hřbitova, kde je mimo jiné hrob rodiny Vieweghových:
Takřka celodenní túru končím v sázavské hospůdce s češtinářsky poněkud pochybným názvem:
Ve vyhlášené restauraci Za vodou pořádají blanenčtí kačeři navečer event, tak se tam jdu samozřejmě podívat. Posedíme, poklábosíme, povečeříme, pivo popijeme... Mohu tedy nyní prohlásit, že ve svém životě jsem alespoň krátkou dobu byl za vodou!
Vydávám se na další část power trailu. Město opouštím po žluté turistické značce. Hned za tratí Posázavského pacifiku stojí na kraji lesa kaple se studánkou, která byla součástí bývalých lázní zvaných „Vosovka“. Před kaplí se nachází studna a novodobá pumpa, ústící do pískovcové, zřejmě barokní kašny.
Právě zde se podle legendy na počátku 11. století poprvé setkal kníže Oldřich s poustevníkem Prokopem. Ten zázrakem proměnil vodu ve víno, což se stalo podnětem pro založení Sázavského kláštera. Říká se tu V Lázních a lidé sem od nepaměti chodí pro zázračnou vodu. V roce 1750 zde benediktini vybudovali teplé i studené vanové lázně.
Původní dřevěnou kapli, která je známa z rytiny v knize Jiskra slávy svatoprokopské z roku 1699, přestavěli již zmínění mniši v roce 1713. V roce 1924 byla nákladem rodiny Krátilovy zrekonstruována navzdory odporu některých velice levicově smýšlejících občanů, především z řad učitelstva. Dokonce se prý uvažovalo o jejím zbourání, však už krátce předtím, po první světové válce došlo k podobnému incidentu. Socha sv. Prokopa byla z kapličky vynesena a položena na koleje, strojvedoucí ji však včas zpozoroval a vlak zastavil.
Polychromovaná dřevěná barokní socha byla při opravě kapličky v letech 1995 a 1997 akademickým malířem a restaurátorem Pavlem Šmejkalem zrestaurována a z bezpečnostních důvodů uložena v kostele sv. Prokopa v klášteře. Poslední oprava kapličky a parková úprava okolí proběhla v letech 2009–2010 z dotace Státního zemědělského intervenčního fondu za podpory MAS Posázaví.
V blízkosti kaple stávaly dvě obytná stavení bývalých lázní, která ve druhé polovině 19. století koupil pražský fiakrista Kofroň, aby obnovil lázně a hostinec. Za dalšího majitele, brusiče skla Karbana zanikly a definitivně byly zbořeny při stavbě železnice. Z ruin sklepení jedné z budov vznikla romantická napodobenina Prokopovy jeskyně.
Není bez zajímavosti, že rod Karbanů pocházel z Loukova nedaleko Lipnice, kde se Václav Karban oženil s Evou Kavalírovou, sestrou zakladatele sázavské sklárny Františka Kavalíra, s nímž přišel do Ostředku a pak do Sázavy. Jeho vnuk Antonín Karban se v roce 1895 odstěhoval ze Sázavy do Pensylvánie, kde pracoval ve sklárnách ve Fénixu.
Opouštím žlutou turistickou značku a veden GPSkou vytrvale stoupám neznačenou lesní cestou. Kromě power trailu se při cestě tu a tam objeví i další kešky, které samozřejmě neminu bez povšimnutí. Mezi takové patří tři „westernové“, kterým jejich autoři dali názvy podle filmů, jejichž fanoušky zjevně jsou. Kešky jsou sice náročnější (terén 4), ale na úžasných vyhlídkách. První z těchto keší se jmenuje podle filmu Butch Cassidy and The Sundance Kid s Paulem Newmanem a Robertem Redfordem v hlavních rolích.
Trail pokračuje posázavskými lesy zhruba ze dvou třetin po neznačených cestách a z jedné třetiny po žluté značce. Přichází klesání k vlakové stanici Stříbrná Skalice, naproti za tratí (a za řekou) je vidět velký lom:
Za mostem přes Sázavu se zastavuji ve vyhlášené restauraci Na Marjánce na polévku a pivo. Občerstven a odpočinut vyrážím dál. Cesta vede po asfaltu a sluníčko nemilosrdně pálí. Od rozcestníku na konci chatové osady Kloučka přecházím na žlutou značku, která prudce stoupá mezi chatami do lesa, kde je přece jenom příjemněji. Přichází klesání ke Stříbrné Skalici, jejíž jižní okraj v podstatě míjím a za fotbalovým stadionem se znovu nořím do lesa. Po dalších zhruba třech kilometrech nahoru a dolů lesem po silnici a znovu lesem nahoru přicházím na vyhlídkové místo zvané Kříž na skále. Je tu druhá westernová keška nazvaná podle filmu Sergia Leoneho Pro hrst dolarů s Clintem Eastwoodem v hlavní roli. Vyhlídka na řeku a Černé Budy je nádherná:
Jen o půl kilometru dál je Rufusova vyhlídka s obřím camrátkem vysvětlujícím její název:
Zdejší keška se jmenuje podle filmu Pro pár dolarů navíc, druhého dílu trilogie Sergia Leoneho, má sice terén jenom dvě a půl hvězdičky, zato vtipný úkryt (víc prozrazovat nebudu).
Třetímu dílu Hodný, Zlý a Ošklivý (The Good, The Bad and The Ugly) je věnována keška vzdálená dalšího asi půl kilometru směrem na východ. Její úkryt je opět velice vtipný. Navíc je v těsné blízkosti městského hřbitova, kde je mimo jiné hrob rodiny Vieweghových:
Takřka celodenní túru končím v sázavské hospůdce s češtinářsky poněkud pochybným názvem:
Ve vyhlášené restauraci Za vodou pořádají blanenčtí kačeři navečer event, tak se tam jdu samozřejmě podívat. Posedíme, poklábosíme, povečeříme, pivo popijeme... Mohu tedy nyní prohlásit, že ve svém životě jsem alespoň krátkou dobu byl za vodou!
Následující článek Power trail kolem Sázavy a podél Sázavy (III)
Žádné komentáře:
Okomentovat