Toulky po horách 2018 (V)

(předchozí článek Toulky po horách 2018 IV)
Túra na druhý nejvyšší kopec Veporských vrchů

Jako v předchozích dnech i dnes vyjíždíme o půl osmé smluvním autobusem z Poltáru, tentokrát na start naší nejvzdálenější trasy – do zastávky Dolina (785 m). Hned naproti stojí Forgáčovský kaštiel, dvoupatrová budova postavená v 19. století, s arkádami v poschodí. Před kaštielem stávala dlouhá budova stájí, ktorá v 50. letech 20. století vyhořela. Kaštiel byl postaven z rozhodnutí grófa Antona Forgáče, který se v roce 1801 rozhodl založit v Dolině sklářskou huť. Postavena byla hned v následujícím roce a gróf Forgáč do ní přivedl kvalifikované skláře – bavorské Němce a lužické Srby. Po zrušení sklárny sloužil kaštiel pro ubytování a hostiny panstva při honech. Později jej i s pozemky koupil zámožný gazda Kališka a jak je patrné ze starých fotografií, při opravě střechy nechal na jižní straně červeným eternitem vyložit svoje jméno. Jeho dcera Mária se provdala za Ondreja Koniara a kaštiel přešel do jeho vlastnictví. Jejich syn Ondrej provozoval až do znárodnění v sousedním domku obchod s krčmou. Kaštiel byl v roce 1983 přestavěn na rekreační zařízení a po roce 1989 byl v restituci vrácen  rodině Koniarových. Správu majetku restituenti nezvládli, a tak kaštiel postupně chátral, po smrti Samuela Koniara byla na celý majetek vyhlášena exekuce a prostřednictvím realitní kanceláře je na prodej. V interiéru nejsou dochované žádné fresky, historická kachlová kamna ani původní starožitný nábytek.

Po zelené značce stoupáme do osady Kysuca s historickou zástavbou tvořenou malebnými lidovými drevenicami, sýpkami a kapličkou sv. Anny. Zachovala se v téměř nezměněné podobě zejména proto, že v 80. letech 20. století jí hrozil zánik v důsledku zamýšlené výstavby přehrady a byla vysídlená. V současnosti zde vznikají i nové drevenice, které fungují jako chalupy a rekreační domy.

Zalesněnou dolinou stoupáme do sedla Kysuca Uhliarka (940 m), kde se napojujeme na červeně značenou Rudnou magistrálu. Na rozcestí Tri chotáre (1141 m) se rozdělujeme: pár nás pokračuje směrem na Klenovský Vepor po červené značce s občasnými výhledy,...

... zatímco většina přechází na modrou značku a po ní do sedla Pereš a dál až do Utekáče. Klenovský Vepor je druhým nejvyšším vrcholem Veporských vrchů, vyšší je jen Fabova hoľa (1338 m). Na ní jsme byli loni, což naleznete na tomto blogu zde. Závěrečné stoupání na hřbet Klenovského vepře je ďábelské, každou chvíli se zastavujeme,  abychom se vydýchali.

Jedná se o výrazný vrch sopečného původu podlouhlého tvaru, připomínajícího kančí hřbet. Vrchol, zalesněný smrkovo-bukovo-jedlovým porostem, je součástí přírodní rezervace Klenovský Vepor a nachází se až na samém konci vrcholové rovinky.

Po krátkém posezení se vracíme stejnou cestou na Tri chotáre a pokračujeme po modré značce za ostatními. Z osady Havrilovo šlapeme po silnici do Drahové a představa, že zase půjdeme po asfaltu do Utekáče jako předevčírem, nás příliš netěší. Na autobusové zastávce však vidíme sedět Kamila v družném rozhovoru se starší ženou. Čekají na autobus, který přijede za dvacet minut, a tak máme jasno – připojujeme se k nim. Autobus má zpoždění, takže když se blížíme k nádraží, vlak právě odjíždí... Nevadí, odcházíme na terasu hostince V Horách, kde se scházíme s některými účastníky. Další vlak jede v 18.25 hod.

Následující článek Toulky po horách 2018 (VI)