Toulky po horách 2018 (VI)

(předchozí článek Toulky po horách 2018 V)
Túra na rozhlednu Slopovo a do sedla Pereš na piknik

Je státní svátek Den slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, a tak na autobusovou dopravu raději nespoléháme a využíváme vlaku. 


V 9.15 hod. odjíždíme do Kokavy nad Rimavicou. Město má dlouhou a bohatou tradici, původní obyvatelé byli pastýři, horníci, rolníci, lesní dělníci a řemeslníci, později k nim přibyli skláři. Okolní lesy bohaté na dřevo byly rozhodujícím faktorem pro vznik sklářských hutí, papíren a pil. Dnes zde žije něco málo přes tři tisíce obyvatel. Ve znaku Kokavy jsou tři pily známé z dochovaných pečetí, které pocházejí z přelomu 16. a 17. století. Znak v současné podobě se třemi stylizovanými stříbrnými katrovými pilami na modrém štítě je z roku 1995 podle pečeti z roku 1615. 

První kostel byl postaven v roku 1566 v gotickém slohu, v roce 1669 k němu byla přistavěna věž. 3. srpna 1911 velký požár zničil kostel, faru a v plamenech byl celý střed obce. Hned na jaře následujícího roku byl položen základní kámen nového kostela vysvěceného 6. července 1913.

Údaje o postavení židovské synagogy se liší, uvádí se rok 1890, někdy 1892 a v kronice je dokonce rok 1912. Při přechodu fronty v lednu 1945 byla synagoga zasažena dělostřeleckým granátem, a to konkrétně tabule s Mojžíšovým starozákonním desaterem. V 50. letech se budova synagogy využívala jako skladiště, v roce 1996 byla prohlášena za kulturní památku a dnes slouží jako koncertní a výstavní prostor.

*  *  *

Podle propozic (a jejich autorky) je dnešní etapa odpočinková, pohled do mapy však svědčí o tom, že začátek túry rozhodně odpočinkový nebude. Na čtyřech kilometrech nás čeká převýšení 525 metrů, a tak jdeme nejdříve (podle svého naturelu) na kafko nebo na pivko.

Podstatná část stoupání vede naštěstí lesem, i tak jsme rádi, když se na horizontu objeví silueta rozhledny na vrchu Slopovo (851 m).

V roce 2014 se začalo s osazením kovových patek do betonových základů, na které byla ukotvena dřevěná konstrukce rozhledny. Celkově se na její výstavbu spotřebovalo 25 m3 dřeva a 6 m3 betonu. Stavba bola dokončena roku 2015 a krátce před jejím otevřením přibyl na ní zvon, který zhotovila a osadila skupina dobrovolníků z Kokavy nad Rimavicou. Za dobrého počasí jsou z rozhledny vidět Nízké i Vysoké Tatry, Rimavská Sobota a Lom nad Rimavicou.

Slopovo je také známé jako startoviště pro paraglidisty a rogalisty. Díky souhlasu majitelů pozemků je registrované jako oficiální letová plocha Letecké amatérské asociace Slovenské republiky. První let ze Slopova na závěsném kluzáku neboli rogalu se uskutečnil v létě 1979 a na padákovém kluzáku (paragliding) v roce 1992. Od té doby má tato lokalita mnoho příznivců, kteří se sem rádi vracejí. A možná tudy prošla i noha Juraja Jánošíka, neboť na nedalekém Mravcovom vŕšku žil jeho kamarád Tomáš Uhorčík pod jménem Martin Mravec - klenovský gajdoš (zmínku o něm naleznete na tomto blogu zde, v souvislosti s Turzovkou).

Po zelené značce pokračujeme přes Pasiečky (920 m), Cisárske sedlo (725 m) a Cisársku hoľu (852 m) do sedla Pereš (670 m). Na zdejší salaši pořadatelé domluvili piknik ve stylu Co hrdlo ráčí. Baraní guláš, pivo Corgoň a jablečná pálenka, žinčica a ovčí sýr, vše prakticky v neomezeném množství...

Salaš opouštíme známou cestou po modré značce do Havrilova a po silnici do Utekáče. Vlakem v 18.25 hod. se vracíme do Poltáru.

Následující článek Toulky po horách 2018 (VII)