Toulky po horách 2018 (III)

(předchozí článek Toulky po horách 2018 II)
Po červené značce Veporskými rchy

O půl osmé opět vyjíždíme smluvním autobusem, tentokrát do sedla Prašivá. Po červené značce – a krátké červené odbočce – přicházíme k prameni řeky Ipeľ (1025 m). Je nad ním dřevěný přístřešek, opodál informační panel a odpočinkový altán. Ipeľ patří mezi delší slovenské řeky, jeho tok je dlouhý 232 km, přičemž 140 km tvoří hranici s Maďarskem.

Vracíme se k rozcestníku a dál stoupáme po červené značce. V místě, kde se trasa v pravém úhlu lomí, stojí památník letecké havárie. 

Ze zprávy technické komise, sepsané dne 6. července 1956 vyplývá, že posádka plnila rozkaz přepravit cestující z letiště Pardubice na letiště Prešov. Posádka letadla Douglas D-47B, lidově zvaného Dakota, odstartovala z letiště Kbely, v Pardubicích nastoupilo čtrnáct cestujících důstojníků a ve 14.00 hod. letadlo odstartovalo. Po přeletu letiště Zvolen ve výšce tři tisíce metrů posádka v 15.00 hod. hlásila svoji polohu a o deset minut později žádala o přesné zaměření polohy. Zaměření obdržela, ale už je nepotvrdila. Letadlo vletělo do silné bouřky a následkem prudkých vertikálních proudů došlo k odtrhnutí přechodového krytu levého křídla. Odtržení kryt narušil konstrukci výškoměru kormidla a letadlo se stalo neovladatelným. Podle vyšetřovací komise se v prostoru katastrofy setkaly dvě bouřky a výška spodní hranice mraků byla 500 až 600 metrů. Letadlo se zřítilo na zem pod velkým úhlem a explozí bylo rozmetané do okruhu tří až čtyř kilometrů. Všichni členové posádky i cestující zahynuli. Byla to jedna z nejtragičtějších leteckých katastrof v historii československého letectva. Po posádce zůstalo pět malých dětí a po cestujících dalších dvacet! Na vyšetřovací spisy dávno sedl prach, na celou událost by se pomalu zapomělo, s tátní orgány informace o ní desetiletí tajily. Až v roce 2006, tedy po 50 letech, byly dokumenty odtajněny a po dalších pěti letech – 30. července 2011 – byl v místě dopadu letounu postaven památník v podobě kříže a mramorového pomníku se jmény obětí. Vzpomínkové akce se zúčastnily asi tři stovky lidí včetně představitelů slovenské a české armády, ministerstva obrany a místní samosprávy.
Pokračujeme víceméně po vrstevnici přes vrch Čierťaž (1102 m) na vrchol Drahová (1118 m)...

... a obdivujeme krásné výhledy na celý hřeben Nízkých Tater. 

Následuje dlouhé klesání, celkem o pět set metrů, do doliny, v níž se po obou březích Hájského potoka rozprostírá rekreační oblast Kokava-Háj. Asi po třech kilometrech přicházíme ke kapličce, u níž se cesta napojuje na asfaltovou silničku. Dostali jsme se doprostřed obce Drahová, jejíž domky se táhnou podél silnice. U další kapličky zasvěcené sv. Vendelínovi...

... přicházíme k hlavní silnici, po které se po dalších třech kilometrech – poté, co jsme prošli obcí Salajka – dostáváme do obce Utekáč. 

Její název vznikl podle pověsti z roku 1241, kdy tudy utíkal uherský král Béla IV. před hordami Mongolů po bitvě na řece Slané (událost popisuje spisovatel Ján Poničan v historickém románu Skaza hradu). V roce 1824 dal gróf Anton Forgáč postavit sklárnu a přivedl do obce sklářské mistry z jednotlivých průmyslových center Německa, Maďarska, Čech a Moravy, Rumunska a Ukrajiny. Sklárna produkovala výrobky z dutého skla, barevného, broušeného a křišťálového skla, později foukané žárovkové baňky, vánoční ozdoby a především termosky. Výroba termosek trvala až do zastavení výroby a likvidace sklárny 30. listopadu 1998. Sklářská tradice trvala v Utekáči téměř 175 let a zastavením výroby jako by se zastavil i čas v celé dolině.
Ze skláren se stávají trosky...

... a plastika skláře je jen palčivou vzpomínkou na minulost.

Čas zbývající do odjezdu vlaku trávíme na terase hostince V Horách. V 16.05 hod. odjíždíme do Poltáru.

Následující článek Toulky po horách 2018 (IV)