Cykloturistika na Pálavě

Po několikaleté přestávce znovu v Pasohlávkách

Ve čtvrtek před prvním zářijovým víkendem se vydáváme užít si závěr letošního nadmíru teplého a slunečného léta v relativně rovinatém kraji pod Pavlovskými vrchy. Když říkám „my“, myslím tím téměř třicetičlennou skupinu cykloturistů, většinou členů našeho KČT, odboru Bohemia Světlá nad Sázavou. 

S velkým časovým předstihem jsme si zajistili ubytování na tři noci v bungalovech autokempu Merkur ležícího na severním břehu Horní neboli Mušovské nádrže vodního díla Nové Mlýny nedaleko Pasohlávek. Kemp je uzavřeným areálem o rozloze 41,5 ha, z toho vodní plocha, kterou tvoří dvě oddělené laguny, má 23 ha. Obě mají travnato-písčité pláže. 
Soustava Nové Mlýny, která se stala největší moravskou vodní plochou, byla budována v letech 1975–1989. Horní nádrž, nazvaná podle zatopené obce Mušovská, byla vybudovaná v letech 1975–1982, má rozlohu 531 ha, maximální hloubku čtyři metry a hráz dlouhou 2484 m. Střední nádrž, zvaná Věstonická (1033 ha), se po uvedení do provozu v roce 1980 stala významným hnízdištěm a tahovou zastávkou ptactva a v roce 1994 byla vyhlášena přírodní rezervací. Dolní nádrž je s rozlohou 1668 ha a průměrnou hloubkou 5,3 m největší. Po svém dokončení v roce 1989 je využívána především k rekreaci (vodní sporty, rybaření).

*  *  *

Ze Světlé vyjíždíme krátce po deváté hodině, někteří po dálnici, jiní po staré silnici. V kempu jsme kolem 11. hodiny a odpoledne se vydáváme na trasu. Ještě předtím vyrážím s dvěma nadšenci na ploché návrší nad kempem, kde se nachází zajímavá lokalita zvaná Hradisko (221 m). Archeologický průzkum na něm odhalil římské vojenské ležení z doby vlády římského císaře Marka Aurelia s množstvím zděných staveb, a to nejen vojenských, ale i civilních, což je jev poměrně neobvyklý. V době pohnutých válečných událostí v letech 172–180 se zde nacházelo velitelské centrum římských legií, které řídilo akce proti místnímu germánskému obyvatelstvu. Nálezy z Hradiska lze zhlédnout v archeologické expozici, kterou v kempu připravil Archeologický ústav Akademie věd ČR v Brně a je věnována především nálezům, které zde ve 2. století n. l. zanechala X. římská legie. Její hlavní stanoviště na Hradisku je jediným místem u nás, kde byly doposud zjištěny stavební památky antické architektury. 
Po absolvování půl druhého kilometru dlouhé naučné stezky Brána do Římské říše a krátké zastávce v Pasohlávkách se vracíme do kempu, abychom se vydali na třicetikilometrovou okružní trasu přes Pasohlávky a Drnholec do Jevišovky. 

Funkcionalistický kostel sv. Kunhuty v Jevišovce

Jevišovka byla v 16. století spolu s několika dalšími okolními obcemi osídlena Chorvaty prchajícími z Balkánu před Turky. Charváti, jak se jim zde říkalo, vytvořili jakýsi slovanský ostrůvek v moři německého osídlení. Po Mnichovu bylo pohraničí včetně tří chorvatských vsí připojeno k Říši a muži museli narukovat do wehrmachtu. Jejich účast ve válce na straně Němců a údajné sympatizování s myšlenkami národního socialismu se později staly záminkou pro vystěhování. Zůstat směli jen ti, kteří se přiženili, nebo ty, které se přivdaly. 
Z Jevišovky se vracíme přes Novosedly a, kde se zastavujeme na burčák ve sklípku bývalého starosty. Do Brodu nad Dyjí pak jedeme nikoli po silnici, ale po cyklostezce vedoucí mezi vinohrady. Silnice nás po náspu přivádí na severní břeh Horní nádrže, po němž se přes Pasohlávky vracíme do kempu.

Druhého dne vede naše trasa přes Dolní Dunajovice do Mikulova, který se chystá na každoroční slavné vinobraní. Jako houby po dešti vyrůstají na náměstí a v přilehlých ulicích stánky se suvenýry, jídlem a pitím, především samozřejmě s vínem a burčákem. Prohlídku města nám značně usnadňuje možnost odložit kola za mírný poplatek na speciálním hlídaném a uzamčeném cykloparkovišti. 

Z Mikulova odjíždíme po novém asfaltovém koberci položeném na úzké asfaltové silničce mezi poli a loukami, bývalé pohraniční „signálce“ kopírující někdejší železnou oponu. 
V Novém Přerově se zastavujeme v sympatické hospůdce, kterou známe z minula. Na otázku, jaké pivo čepuje, hostinská odpovídá: „Dobré!“

Z Nového Přerova někteří pokračují přímo na Novosedly, ale několik z nás si trasu prodlužuje přes Hrušovany nad Jevišovkou, známé velkým cukrovarem produkujícím řadu výrobků s označením Korunní cukr. Historie cukrovarnictví v Hrušovanech je úzce spjata se šlechtici, kteří vlastnili zdejší velkostatek. Hrabě Khuen-Bellasi s chotí Emanuelou, kteří uvedli cukrovar v roce 1851 do provozu, byli mimo jiné také mecenáši Alfonse Muchy, jemuž platili studia v Mnichově a Paříži, kde se stal jedním z největších secesních malířů.

V Novosedlech se u sklípku setkáváme se skupinou, která jela přímo a po opětovné degustaci burčáku se společně vracíme do kempu. Tam nám tachometr ukazuje přes 80 km.

V sobotu, která je třetím dnem našeho cykloturistického putování, jedeme přes Dolní Věstonice, jež jsou nejen vinařskou obcí, ale proslavily se archeologickou lokalitou sídliště lovců mamutů ze starší doby kamenné. 

Po krátké zastávce na burčáku pokračujeme po břehu Dolní nádrže do obce Nové Mlýny a po červené turistické značce do Lednice. Při příjezdu na hlavní silnici  odbočujeme vpravo a v restauraci U Lukášků se zastavujeme na oběd. S Jardou si, na rozdíl od ostatních, prodlužujeme trasu kolem zámku (kde musíme kola vést) do zámeckého parku.

Párkrát se zastavujeme kvůli fotografování, například barokní Benátské kašny z roku 1635, jejíž autorem je Giovanni Giacomo Tencalla. Původně se v zámecké zahradě nacházelo devět podobných kašen, v současnosti zde je již pouze tato jediná, která byla zrestaurována a znovu uvedena do provozu v roce 2012. 

Další krátkou zastávku si děláme u Janova hradu. Umělá zřícenina byla postavena knížetem z Liechtensteina podle návrhu Josepha Hardmutha v letech 1801–1808. Tvoří ji čtyři nárožní věže, uměle rozpadlé obvodové zdivo, ochozy prvního patra a budova loveckého zámečku. Bydlel zde hajný, začínaly tu hony, pořádaly se hostiny a jiné zábavy. Býval zde prostor pro přípravu pokrmů z ulovených zvířat i konírny.

Po žluté značce pokračujeme do Podivín a dál po silnicích přes vinařské obce Rakvice a Šakvice, kde se setkáváme s ostatními a společně pokračujeme do Strachotína. Sklepní ulicí, jejíž název napovídá, že je podél ní jeden vinný sklípek vedle druhého, neprojíždíme bez zastávky. Ba právě naopak, sedíme pod širým nebem a popíjíme burčák s vědomím, že nás čeká už jen osm kilometrů, navíc po cyklostezce, která kopíruje severní břeh Věstonické nádrže a překračuje řeky Svratku a Jihlavu, jež se do ní vlévají.

V neděli, před návratem domů, si někteří dopřáváme ještě třicetikilometrovou vyjížďku po cestách i necestách kolem Horní a Střední nádrže.