Rhodos (III)

(předchozí článek Rhodos II)
Celodenní výlet s cílem poznat střední část ostrova

Hned po opulentní snídani usedáme do auta a vydáváme se na cestu. Míříme na jih, ale už po pár kilometrech, na okraji letoviska Kolymbie, odbočujeme do vnitrozemí. Záhy zastavujeme na parkovišti v blízkosti Epta Pigés, česky Sedm pramenů. V lokalitě bohaté na vegetaci se pod platany, nabízejícími tolik příjemného stínu a zeleně jako nikde jinde na Rhodosu, krčí lesní restaurace. Ta ovšem není naším cílem, nemluvě o tom, že takhle brzy po ránu není v provozu.
Přecházíme dřevěný můstek a sestupujeme k potoku, který je téměř vyschlý, a snažíme se objevit oněch sedm pramenů vytvářejících potok. V tuto roční dobu to není úplně snadné, vody je málo.

Jdeme na procházku podél koryta potoka klesajícího až k hlavní silnici, za níž se vlévá do řeky. Stejnou cestou stoupáme zpátky a zastavujeme se u portálu podzemní štoly. 

Je dlouhá 186 metrů a po vyzutí lze s baterkou projít vodou sahající po kotníky na druhou stranu kopce: 

Štola odvádí část vody z potoka do jezírka, které momentálně nevypadá příliš vábně,...

... aby následně zavlažovala pomerančovníkové háje u Kolymbie. Od jezírka stoupáme lesní pěšinou na návrší, kde stojí malý, čerstvě postavený kostelík...

... s právě dokončenou mozaikou choklákia z bílých a černých mořských oblázků:

Od kostelíku sestupujeme na parkoviště, autem se vracíme k hlavní silnici a po pěti kilometrech zastavujeme u kláštera Agios Nektarios, stojícího vlevo od silnice. Před schodištěm stoupajícím ke kostelu stojí starý památný platan, jehož mohutný kmen je vykotlaný a lze do něj vstoupit otvorem u země. Při cestě vzhůru po schodišti se vlevo nachází zvonice stojící mimo baziliku:

První sakrální stavba byla na místě dnešního kostela postavena v roce 1966. Na popud manželů Kyriaka Kostomoiriho a jeho ženy Rosemary zde vznikla malá kaple zasvěcená sv. Nektariovi, který svými zázračnými schopnostmi vyléčil jeho synka z obrny. Díky nárůstu poutníků, obdivovatelů sv. Nektaria, bylo v roce 1970 rozhodnuto kapli zbourat a místo ní postavit jednolodní kostel s kopulí a transeptem (příčnou lodí, která odděluji hlavní loď od presbytáře). V roce 1974 byl vysvěcen a dnes je součástí ženského kláštera, jehož budova se nachází v kopci za kostelem.

Kromě ikonostasu vyřezávaného ze dřeva patří k výzdobě kostela tři zdobené lustry a výmalba s postavami svatých na modrém pozadí v klasickém byzantském stylu.

Další zastávka následuje opět po pěti kilometrech. Jsme v Eleoússe, jedné ze čtyř zemědělských vesnic založených Italy během okupace. Kromě Eleoússy, založené ve vnitrozemí jako Profitis Ilias-Campo Chiaro, to byly San Benedetto (Kolymbia), San Marco (poblíž Katavie) a Peveragno (Kato Kalamata), všechny nedaleko pobřeží. Italští osadníci obdrželi dům a pozemek, ti z Profiti Ilias pocházeli z oblasti Trentino-Alto Adige.

Budovy na obdélníkovém náměstí, postavené v letech 1935–1936 ve zvláštním koloniálním stylu, jsou vzpomínkou na Italy, kteří tu postavili mimo jiné letní sídlo guvernéra. 

Naproti němu stojí kostel Agios Charalambos, v němž je několik pěkných fresek. 

Po obou delších stranách náměstí jsou budovy někdejších lázní Sanatorium sv. Eleoússy. Léčba pacientů s tuberkulózou zde probíhala v letech 1947 až 1970. Poměrně velká vzdálenost od města Rhodos způsobovala významné problémy jak při zásobování, tak při náboru kvalifikovaných pracovníků. Ani klimatické podmínky zde nebyly ideální, ale podstatné bylo snadné zajištění karantény. 
Krátké se zastavujeme u nedaleké velké kruhové nádrže, skoro by se chtělo říct kašny, s fontánou uprostřed...

... a po třech kilometrech u starého osamělého kostela Agios Nikolaos Fountoukli, který je nazýván „klenotem byzantské architektury a nástěnné malby“. Dříve tato stavba patřila k pozdně byzantskému klášternímu komplexu. 

Ve 14. století ji nechal vystavět vysoký císařský úředník na památku svých dětí, které podlehly moru. Obraz úředníka a jeho choti se nachází na nástěnné malbě vedle západního vchodu a zachycuje oba mecenáše při předávání modelu kostela Pánu Ježíši, Panně Marii a sv. Janu Křtiteli. Tři zemřelé děti jsou zobrazeny napravo od dveří, vinné úponky na této nástěnné malbě mají naznačit, že se oba chlapci a děvčátko již nacházejí v ráji. Nápis vyjadřuje přání rodičů: „Boží synu, Stvořiteli světa, narozený z Panny Marie, dopřej i těmto dětem nebeského křtu“. 

Po dalších šesti kilometrech se dostáváme do Profítis Ilías, oblasti hustě zalesněné smrky, borovicemi, piniemi a duby. Italové zde v letech 1936–1940 postavili letní rezidenci pro generála Cesare Marie de Vecchi, italského guvernéra Rhodosu. Dnes je ve zcela dezolátním stavu, stejně jako nedaleký kostel:

Poté, co jsme vše důkladně prozkoumali, usedáme v malé kavárně u silnice a objednáváme si frapé nebo kafé elliniko. Přímo naproti přes silnici máme hotel Elafos, postavený Italy v roce 1929 v alpském stylu jako Albergo del Cervo, česky Hotel Jelen. V  roce 1930 byla přistavěna přízemní restaurace, velká veranda, tenisový kurt a taneční parket. Později bylo postaveno druhé patro nahrazující verandu a v roce 1932 byla budova rozšířena o nový hotel Elafina, česky Laň. Po mnoho let byl hotel opuštěn a teprve v roce 2006 zrekonstruován a znovu otevřen. 

Pokračujeme v cestě k západnímu pobřeží. Zastavujeme se ve vsi Embonas, ležící na úpatí hory Atavyros, která je svými 1215 metry nejvyšší na ostrově. V dávných dobách stál na jejím vrcholu chrám boha Dia. 

Ves se stala oblíbeným cílem turistických zájezdů. Odsud totiž pocházejí prvotřídní rhodská vína, zde se nacházejí vinné sklepy vinařství Emery, založeného ve 20. letech 20. století. O kvalitách zdejšího moku je možné se přesvědčit v četných tavernách či prodejnách vína. Snad ani nemusím dodávat, že jsme odtud s prázdnou neodjeli... Po výjezdu do kopce zastavuji, abychom se ještě jednou ohlédli na nejvyšší horu Rhodosu:

Po pěti kilometrech se dostáváme k západní pobřežní silnici, po které pokračujeme pár kilometrů k severu. Míjíme ves Kritinía, která je malebně rozprostřena na úbočí hory. Její jméno připomíná, že se zde v době mínojské vylodili krétští námořníci. Zpočátku byla osada přímořská, ale v době postbyzantské byla z důvodu bezpečnosti před piráty přesunuta do hor. Až do osvobození souostroví Dodekanésos se nazývala Kastellos podle latinského castellum, což znamená pevnost.

Míříme ke stejnojmennému hradu vzdálenému asi dva kilometry severozápadně. Vede k němu asfaltová silnice a hned pod hradem je parkoviště. Hrad je volně přístupný, uvnitř jsou pozůstatky kaple sv. Pavla a novějších budov. Celý hrad je směsí byzantské a benátské architektury, na zdech se dochovaly znaky některých velmistrů.

Hrad postavil mistr Giorgio Orsini da Sebenico roku 1472, v roce 1480 se osmanské vojsko s velkou početní převahou pokoušelo hrad několikrát dobýt, vždy však bez úspěchu. Johanité jej poté znovu opravili. V roce 1658 se Francesco Morosini z Benátek pokusil dobýt Rhodos vyloděním na pláži Kamiros, ale jeho vojsko bylo odraženo. V průběhu staletí byl hrad několikrát přestavěn. Během italské okupace byl využíván jako námořní základna a proto je nejzachovalejším hradem na Rhodosu. Je z něj krásný výhled na pobřeží a malé ostrůvky.

Vracíme se na křižovatku se silnicí, kterou jsme přijeli od Embony, a pokračujeme k jihu. Projíždíme horskou vesničkou, známou medem a ohnivou vínovicí soúma, podobnou krétské rakí. Však jsme si ze zvědavosti v Emboně menší láhev koupili. 

Za vesnicí Monolithos zastavujeme na parkovišti pod stejnojmenným hradem. Dál už pokračujeme pěšky po cestě a po schodech vytesaných do skály. Hrad stojí na mohutné strmé skále ve výšce asi 250 metrů a z této skutečnosti pramení i jeho název, neboť v překladu znamená Jediný kámen. Byl několikrát obléhán, ale díky velmi těžké přístupnosti nebyl nikdy dobyt.

Dochovaly se z něho v podstatě jen obvodové zdi a dvě kapličky z 15. století – Agios Panteleimon a Agios Georgios, ale přesto působí monumentálně. Byl postaven k obraně před útoky Osmanů v roce 1467 řádem rytířů sv. Jana v Jeruzalémě na místě starší byzantské pevnosti. V letech 1480–1489 jej nechal opravit velmistr řádu Pierre d'Aubusson. Monolithos byl považován za jednu z nejdůležitějších rhodských pevností johanitů, protože z něj bylo vidět na všechna okolní strategická místa. Vláda rytířů sv. Jana trvala na Rhodosu 213 let až do 29. prosince 1522, kdy byli johanité po šestiměsíčním obléhání donuceni předat ostrov sultánu Sulejmanovi Nádhernému.

Výhled z vrcholku je vskutku působivý a prudký sráz nahání hrůzu:

Sjíždíme úzkou silničkou s mnoha zatáčkami až k moři, cestou míjíme pro Řecko typickou stavbičku ve tvaru kostela:

Poměrně dlouhá písečná pláž Fourni je považovaná za jednu z nejkrásnějších na celém Rhodosu. 

Z obou stran je uzavřená strmými skalami, líbí se nám, nicméně vlny jsou na náš vkus vysoké a neuspořádané, a tak se spokojíme s vystoupáním na skalnatý mys vystupující do moře.

Vracíme se k autu, jedeme zpátky do vsi Monolithos a z ní dále na jih. V Apolakkii odbočujeme do vnitrozemí a na okraji Gennádi jsme už zase u moře, tentokrát ovšem na východním pobřeží, podél něhož se za soumraku vracíme do Afandou. Ujeli jsme 179 kilometrů.

Následující článek Rhodos (IV)