Rhodos (VII)

(předchozí článek Rhodos VI)
Autobus nás přiváží na ulici, která funguje jako autobusové nádraží. Jen pár kroků odtud je turistické infocentrum. Na žádost o mapu města dostávám otázku Where are you from? a když odpovím, dostávám mapu s českým popisem!

Z četby bedekrů a nyní i na vlastní oči vidíme, že během necelého jednoho dne nemůžeme chtít vidět všechno, co za vidění stojí. Množství toho, co by tady měl návštěvník vidět a zažít, je tak velké, že neexistuje žádný ideální „program návštěvy města Rhodosu“. Máme však svoji představu, a tak se nejprve vydáváme k troskám pevnosti Agios Nikólaos, sv. Mikuláše, z 15. století, upravené na maják. 

Stojí na výběžku antického mola se třemi středověkými větrnými mlýny, ovšem roku 1480 jich jeden z cestujících napočítal třináct. Během turecké nadvlády jich bylo deset strženo.

Vracíme se k hradbám, procházíme Píli Eleftherias neboli Bránou svobody, která byla v dvojitých městských hradbách probourána teprve roku 1924 pro ulehčení přístupu do Starého města. Vzápětí zase vycházíme na nábřeží, abychom do Starého města vstoupili jak se patří – Přístavní bránou Píli Agias Aikakaterínis, hlavním vstupem s dvojicí kulatých věží, který platí za jednu z nejkrásnějších staveb v celém městě. Je asi uprostřed nábřeží dnešního obchodního přístavu, který byl kdysi válečným přístavem Rhodosu. Nad obloukem brány a třemi erby ve štítu je reliéf, který představuje Pannu Marii mezi sv. Petrem a Janem Křtitelem. 

Středověkou pevnost, jíž vévodí palác velmistrů, obepínají příkopy a hradby dlouhé čtyři kilometry. Přístup do Starého města, rozděleného na Collachium a Bourg umožňuje jedenáct bran. Collachium, čtvrť johanitů, bylo založeno roku 1309. V Bourgu žilo ostatní obyvatelstvo včetně židů, Turků a Řeků. Staré město bylo coby jedno z nejkrásnějších opevněných měst na světě zařazeno do seznamu kulturního dědictví UNESCO.
Přicházíme na Muzejní náměstí, kde se nachází gotický hospital johanitů, v němž dnes sídlí Archeologické muzeum. S jeho stavbou bylo započato roku 1440, ale pro nedostatek peněz byla dokončena až v roce 1489. Bránou s impozantním portálem a křížovou klenbou se vstupuje na uzavřený dvůr obklopený stinnými arkádami.
Přesně naproti stojí chrám Panagia tou Kastroú, Naše paní hradu, z 11. století, který v časech Byzantské říše sloužil jako katedrála pro ortodoxní křesťany a později, když Rhodos dobili johanité, sloužil jako katolický chrám Panny Marie. Nicméně za tureckého područí byl přeměněn v mešitu Enderum, které zdejší obyvatelé říkali také Červená. Dnes v ní sídlí Byzantské muzeum se sbírkou ikon a fresek. Nedaleko se ještě nachází Muzeum lidového umění (zbrojnice) a Knihovna Historického a archeologického institutu (nemocnice ze 14. století).
Vstupujeme do dlážděné Rytířské ulice, Odós Ippotón, kterou stoupali rytíři, když chtěli jít od hospitalu k Paláci velmistrů. Byla totiž hlavní ulicí a dnes je jednou z nejslavnějších památek Starého města. Vede podél strohých gotických paláců, v nichž se scházeli rytíři, kteří byli rozděleni do skupin podle svého mateřského jazyka. Skupinám se říkalo „jazyky“ a sloužily k tomu, aby členové řádu „společně stolovali a hovořili na téma všeobecných zájmů“, jak stojí v tehdejším statutu řádu. Dnes vypadá Rytířská ulice stejně jako před čtyřmi sty lety, ovšem když se tu po vyhnání johanitů usadily dobře situované turecké rodiny, postavily podle svého zvyku na čelních stěnách dřevěné arkýře. Na začátku minulého století však Italové v rámci restaurování Rhodosu tyto arkády strhli a uvedli stavby do původní podoby.

Na severní straně této ulice (tedy vpravo stoupáme-li nahoru) naproti novému hospitalu stojí Italská rezidence. V poměru k počtu tehdejších italských příslušníků řádu je palác relativně malý, takže je možné, že zde italští rytíři vůbec nebydleli. Zmíněná budova byla každopádně dostavěna teprve roku 1519, tedy krátce před koncem vlády johanitů na Rhodosu. Fasáda se honosí mramorovým štítem s erbem předposledního velmistra řádu Fabrizia del Carretta.
Největší počet rytířů měli Francouzi, proto je také jejich rezidence jednou z nejimpozantnějších a nejpůsobivějších. Nad jejím špičatým portálem je uveden rok 1492 a ve druhém patře jsou dva erby – francouzský královský s fleur-de-lys (motivem lilie) a erb velmistra Petra d´Amboise.

Následuje francouzská kaple Agia Triáda, kterou nechal ve 14. století postavit pravděpodobně velmistr Raymond Béranger. Její fasádu zdobí mimo jiné erb velmistra řádu Dieudonné de Gozon, který podle legendy osvobodil ostrov od draka a kterého zvěčnil německý básník Friedrich Schiller ve své baladě Boj s drakem.
Poslední je Provensálská rezidence, ze které se v původní podobě dochovaly jen části některých budov, protože Turci v tomto paláci zřídili lázně. Nad portálem jsou erby řádu sv. Jana, francouzského královského dvoru, velmistra del Carretta a rytíře de Floty.
Naproti Francouzské rezidenci, za prampouchem klenoucím se přes ulici, se nachází Španělská rezidence, která patří k největším. Byla postavena v gotickém stylu španělským velmistrem Antoniem Fluvianem, jehož jednoduchý erb zdobí fasádu.
Ulici zakončovaly lodžie sv. Jana a řádový kostel johanitů, v němž byli řádoví rytíři pochováváni. Obě budovy byly téměř úplně zničeny při výbuchu tureckého skladiště střelného prachu v roce 1856. Dnes ulice ústí do kryté gotické promenády, kterou Italové celou obnovili.
Odbočujeme ke vchodu do Paláce velmistrů. Tato „pevnost v pevnosti“ byla v průběhu času sídlem devatenácti velmistrů, kteří bývali na doživotí voleni zástupci jednotlivých „jazyků“. Palác byl jakýmsi řídicím centrem johanitské čtvrti Collachia a posledním útočištěm obyvatel v dobách nebezpečí. Byl postaven ve 14. století a přečkal zemětřesení i obléhání, avšak nikoli již zmíněnou náhodnou explozi v roce 1856. Původní je dnes jen hlavní vchod a jeho věže,...

... zbytek areálu ve 30. letech 20. století znovu postavili Italové pro Mussoliniho a krále Viktora Emanuela III. podle starých rytin a nákresů.

Pohled do nádvoří

Vstupujeme hlavní bránou mezi dvěma impozantními věžemi s podkovovým půdorysem a s cimbuřím zvaným „vlaštovčí ocas“. Erb nad bránou patří velmistrovi del Villeneuve, jenž vládl v letech 1319–1346.
Palác vyrostl kolem nádvoří s mramorovými dlaždicemi s geometrickým vzorem. Severní stranu vroubí helénistické sochy z 2. a 1. stol. př. n. l., dovezené z odeia ve městě Kós. 

V sálech paláce se nacházejí dvě expozice o antickém a středověkém Rhodosu. Začínáme samozřejmě prohlídkou té, která nese název Starověký Rhodos: 2400 let. Je umístěna u vnitřního nádvoří a přibližuje více než padesát let trvající archeologické práce na ostrově. Expozice nazvaná Rhodos od 4. století po Kristu do dobytí Turky (1522) seznamuje prostřednictvím byzantských ikon, italské a španělské keramiky,...

... brnění a militarií s obchodem a všedním životem v byzantských dobách a ve středověku. Obdiv si zasluhuje kopie známého sousoší zachycujícího smrt Trójana Láokoóna a jeho synů. Originál od rhodských mistrů Athenodora, Agesandra a Polydora z 1. stol. př. n. l. opatruje Vatikán.

Nezapomenutelným zážitkem je prohlídka paláce s jeho nádhernými pozdně helénistickými a raně křesťanskými mozaikami na podlahách, které Italové nechali převézt na Rhodos z Kósu. 

Obzvlášť působivý je sál Medúzy, v němž mytická Gorgona Medúsa se svíjejícími se hady místo vlasů je středobodem pozdně helénistické mozaiky. Dále je tu sál s tygrem, sál s nymfou a mořským koníkem, sál s osamělým bojovníkem a sál s devíti múzami.
Plni dojmů opouštíme Palác velmistrů a míříme k hradbám. Jedinečnost tohoto města totiž spočívá hlavně v jeho mohutných obranných opevněních, které zůstaly téměř zcela v původní podobě. Johanité za pomoci četných muslimských zajatců staré byzantské opevnění zesílili, takže výška valů činila 20 metrů a tloušťka dosahovala na některých místech až 12 metrů, byly vybudovány šance a předsazené bašty, které ztěžovaly útok. Každému z osmi „jazyků“ byl přidělen určitý úsek hradeb, který musel udržovat a hájit. Italové během své nadvlády odstranili z valů turecké přístavby a vrátili jim tak původní impozantní vzhled.

Brána d´Amboise u Paláce velmistrů byla postavena za velmistra Emery d´Amboise (1505–1512) v roce 1512. Protože tvořila bezprostřední přístup k Paláci velmistrů, musela být nejpevnější a tak má nejnákladnější bašty. Průchod branou je částečně krytý a má několik zákrut, což je ideální pro obranu. Jen její přední zdivo je 20 metrů silné! Před ní je dvojitý příkop překlenutý můstkem se třemi oblouky. 

Nad branou je erb velmistra d´Amboise, před branou obranný příkop, v němž leží nespočetné množství kamenných dělových kulí.

Následuje bašta Agios Georgios, sv. Jiří, což byl úsek svěřený německým rytířům. Do nitra trojboké bašty ve tvaru ostruhy vede kamenný most. Na vnější straně pevnostní zdi je umístěn velký reliéf představující boj sv. Jiří s drakem, pod ním jsou erby velmistra Antoine Fluviana, který byl velmistrem od roku 1421 do 1437 a za jehož vlády byla brána postavena, dále erby papeže Martina V. a erb řádu johanitů.
Další úsek až po Španělskou baštu byl střežen rytíři z Auvergne. Tato část obranného systému byla postavena v roce 1489 za velmistra Pierre d´Aubussona, který dal postavit největší díl obranného systému a jeho erb je umístěn na 50 místech hradeb. Následující část byla pod ochranou španělských rytířů a je jednou z nejsilnějších a nejkomplikovanějších v celé pevnosti. Klikatá zeď skýtala možnost napadnout útočníka z boku.
Další brána Agios Athanásios, sv. Atanase, byla jištěna kulatou Mariánskou věží, která byla přistavěná zvenčí a později ještě zesílena baštou. Touto branou vtáhl v prosinci 1522 mladý turecký sultán Sulejman jako vítěz do města a aby nikdo jiný nemohl branou do města vjet, dal ji pak zazdít. Bránu znova otevřeli Italové. Tady obchůzku hradeb zvnějšku končíme a vstupujeme znovu do Starého města.

Staré město tvoří bludiště dlážděných uliček – některé jsou plné lidí, jiné liduprázdné – vedoucích do skrytých zákoutí, v nichž nemáte tušení, co můžete čekat za dalším rohem. Občas je to i turecká mešita.

Růžová mešita Sulejmana I. Nádherného, jejíž minaret vévodí Starému městu, je největší a současně nejmladší mešitou ve městě. Centrální stavba s kopulí vznikla v roce 1808 rekonstrukcí, při níž byl použit materiál z původní svatyně z roku 1523, postavené na paměť sultánova vítězství nad johanity. Mešita není přístupná, je určena pouze pro islámské bohoslužby. 

Přímo naproti mešitě stojí knihovna Ahmeda Havuze, jejíž stavbu financoval bohatý kupec roku 1793. Vedle cenných perských a arabských rukopisů je zde uchována vzácná sbírka nádherně iluminovaných koránů z 15. a 16. století, jež byly ukradeny, ale naštěstí opět nalezeny v Londýně a poměrně nedávno vráceny zpět.
Kolem kostela Agia Paraskevi se dostáváme na náměstí Ariónos vroubené platany a stromy mimózy kde se nachází mešita sultána Mustafy III. a naproti turecké lázně Yeni Hammám, které zřídil Mustafa paša v roce 1765. Po desetiletí sloužily jako místo odpočinku a relaxace orientální šlechtě, zatímco dnes je navštěvují turisté, Řekové i turecká menšina. Ženy a muži se koupají odděleně. Uprostřed náměstí stojí kašna zdobená květinovými motivy

Zastavujeme se v taverně, usedáme pod mohutnými platany a objednáváme si točené pivo Mythos za dvě eura. Poté si prohlížíme mešitu Redžepa paši z roku 1588. Řadí se k nejkrásnějším z asi čtrnácti islámských modliteben ve Starém městě. Ukrývá pašův sarkofág a honosí se kašnou ztvárněnou z byzantských a středověkých kostelních sloupů.

Nakonec se dostáváme na Platía Ippokrátous, Hippokratovo náměstí, se středověkou kašnou uprostřed a se spoustou restaurací, kaváren a obchodů, ostatně jako celá ulice Sokratous, která do něho ústí od západu. Uprostřed náměstí stojí krásná turecká kašna. 
Na náměstí zůstala zachována jihozápadní část významné johanitské budovy s mohutným vnějším schodištěm, známé jako Kastellania. Byla postavena v roce 1597 a tvořila obchodní centrum. Přízemí budovy sloužilo obchodníkům k vzájemné výměně zboží a v patře sídlil soud obchodních sporů.

Na toulku Novým městem už nám mnoho času nezbývá. V průběhu uplynulého století se rovnoměrně rozrůstalo a výstavba velkolepých veřejných objektů u přístavu za italské okupace ve 20. letech znamenala dokončení urbanizace města. Moderní město tvoří několik čtvrtí, mimo jiné Néa Agora a přístav Mandraki – a právě tam se jdeme podívat. 
Míjíme bránu s kopulí vedoucí na Néa Agoru neboli Nové tržiště, založené Italy ve tvaru orientálního bazaru. Uvnitř se nachází množství stánků s potravinami, prodejny s dárky a suvenýry, malé bary a kavárny.

Blížíme se k přístav Mandraki. V jeho těsném sousedství stojí metropolitní katedrála Evangelismos neboli Zvěstování, která je téměř věrnou kopií řádového kostela sv. Jana. Ten stál naproti Paláci velmistrů a v roce 1856 jej zničil výbuch skladu střelného prachu. Katedrála byla postavena roku 1925 Italy podle starých plánů a roku 1947 přešla do vlastnictví pravoslavné církve. Nyní je kostelem rhodoského metropolity.
Přístav, který vymezují umělá mola, vznikl již v roce 408 př. n. l. Představuje jakési pojítko mezi Starým a Novým městem, kam se místní obyvatelé vydávají na večerní korzo. Kotví tu jachty a výletní lodě, na nichž lze podniknout rozličné plavby. 

Vjezd do přístavu střeží na jedné straně bronzový jelen a na druhé straně bronzová laň, symbol Rhodosu. V těchto místech se údajně vypínal výše zmíněný Kolos rhodský.

Vracíme se kolem Národního divadla a Prefektury neboli Správního úřadu, nejvýznamnější stavby italské okupace Rhodosu. Dekorativním obkladem červeným kamenem vzdáleně připomíná Dóžecí palác v Benátkách, ale ve skutečnosti je směsí arabských, novogotických a benátských prvků. Puristé nejsou touto architekturou z doby Mussoliniho příliš nadšeni, ale mnozí návštěvníci to neberou tak přísně a v dnešní době železobetonu se na tuto honosnou stavbu dívají se zalíbením.

Už za tmy, o půl osmé večer, odjíždíme do Afandou.

Následuje článek Rhodos (VIII)