Co jsem také přečetl ____________Prak

Psychologická novela z období německé okupace vypráví příběh novináře, který se zaprodal nacistické moci a svá selhání se rozhodl kompenzovat tím, že spáchá brutální, radikální čin, který jej může přivést až na popraviště

Román sestává z několika časově-vypravěčských pásem, částečně se odehrává v době německé okupace a částečně v šedesátých letech minulého století. Válečné pásmo má jednoho vypravěče, avšak dvě časové roviny, poválečné pásmo oproti tomu zaujímá časově jen několik dní, zato má dvě vypravěčky, matku a dceru. Vypravěčem protektorátních událostí je Marek, jehož prokletím je, že se nedokáže postavit na odpor, a tak ho, bývalého novináře, německé okupační úřady bez váhání zneužijí jako nástroj své propagandy, jehož úkolem je bránit a oslavovat nové německé pány – a on se jim prostě hned a bez řečí podvolí. Autor v jeho postavě neobyčejně plasticky popsal tragický typ člověka, který v zásadě není zas až tak špatný, je jen tak trochu – s prominutím – posera, na kterého stačí zadupat. Marek si to bolestně uvědomuje a celý jeho příběh (a příběh titulního praku, který používá jako zbraň) je vlastně příběhem jeho vnitřního boje. Boj, který jeho statečnější spoluobčané vedou proti německým okupantům, svádí on sám se sebou a není to boj o nic méně opravdový a o nic méně těžký.
Druhou postavou, v níž se Prak dotýká čehosi obecnějšího, je komunistický odbojář Tonda, vyobrazený tak, že se už od začátku nemůžete zbavit pocitu, že s ním něco není v pořádku. V odboji sleduje především zájmy svoje a svých partajních soudruhů, v novodobé roli funkcionáře pak přemítá, koho z jakési okresní továrny pošle „zpátky k ponku“. V jeho postavě je ztělesněn nesmírně nebezpečný typ člověka, který po únoru 1948 různými prostředky uchvátil v této zemi moc.

V pásmu poválečném čtenář sleduje návštěvu Pavly a její patnáctileté dcery Aleny na rodinné chatě u Hamerské nádrže na Vysočině, kde s nimi pobývá také Tonda, dnes již vysoce postavený stranický tajemník. Osudy všech postav se protnou právě při tomto pobytu na chatě, když Alena najde dva hustě popsané sešity, ve kterých Marek popisuje a bilancuje svůj život. Před Alenou vyvstávají mnohé otázky. Jak se naplnil jeho osud? Jaký vztah k tomuto muži má její matka? A hlavně – proč jen zmínka o něm přivádí k zuřivosti komunistického tajemníka, který s oběma ženami tráví na chatě noc?
Autor dovedně mísí všechna pásma tak, aby v pravou chvíli poskytl čtenáři žádoucí dějový zvrat a napětí, a navíc ještě celý příběh, který je vlastně banální, několikrát zašmodrchá natolik, že prostě a jednoduše nemůžete knihu odložit v očekávání, jak to dopadne. A jestliže očekáváte tu nejhorší myslitelnou variantu, ale v duchu si říkáte, že autor třeba nebude až tak krutý, pak se mýlíte...

Kniha pro mě byla velkým českým překvapením. Po prvních pár stránkách jsem se začetl a přestal vnímat okolí, dalo by se říct, že jsem četl se zatajeným dechem. A konec? Ten je jako rána z praku. Přečtěte si a uvidíte. Já byl nadšený.

*  *  *

Michal Vrba (*1976) pochází z Hlušic, malé vesničky na východě Čech. Po vyučení v královéhradeckém ČKD a nástrojařské nástavbě složil přijímací zkoušky na obor český jazyk / občanská nauka na UJEP v Ústí nad Labem, městě, které se stalo na deset let jeho domovem. Pět let učil společenské vědy na místní střední škole a když se rozešel se svou první ženou, odletěl za kamarádem do západního Skotska, kde balil krevety a po večerech jezdil s náklaďákem do zapadlých zálivů k lodím. Nyní zastupuje malou rodinnou tiskárnu. Se ženou Martinou a dvěma syny žije v Novém Bydžově.