Co jsem také přečetl_______Skály

Sám tomu nechci věřit po jaké knize, či spíše autorovi, jsem po návratu z XVI. Českého zimního srazu turistů v Polici nad Metují sáhl: Skály od Aloise Jiráska

Důvodem byla předchozí návštěva někdejší tvrze a později zámečku Skály (dnes restaurace Bischofstein) a také po letech již vyčpělý odpor k povinné četbě (ve které jsme ovšem neměli Skály, ale F. L. Věka a Filosofskou historii).
Děj se odehrává po Bílé hoře, kdy nastala v Čechách těžká doba. Evangelíkům byl zabavován majetek a mnozí emigrovali. Skály, samota v Broumovském výběžku, zůstaly nekatolickému rodu Křineckých z Ronova jako jediné panství. O vše ostatní rod po Bílé hoře přišel.

Hlavní postavou je Voborský, syn Valentina Kochana z Prachové, který byl jedním z popravených na Staroměstském náměstí. Aby mohl v Čechách zůstat, musí používat jiné jméno.

Skály jsou díky své poloze místem, kterým odchází mnoho exulantů z Čech do Polska. Voborský se s nimi velice záhy seznamuje – i s těmi, kteří se díky shovívavosti pana Křineckého ukrývají na malém skalním hrádku: kněží Adami a Matouš Ulický, a jeho sestra Eva. Voborský a Ulický připravují velký plán na povstání proti novému režimu. Čekají na vhodnou příležitost, která by byla pro jejich plán nejpříznivější. Události třicetileté války jsou však jako na houpačce. Bylo vydáno nové nařízení, podle kterého musí Beáta Křinecká jako nekatolička do půl roku odejít ze země. Voborský s Ulickým se chopí příležitosti a vedou selské povstání, které však díky nedisciplinovanosti sedláků končí neúspěchem. Voborský je zraněn, Ulický kvůli zradě zajat při návštěvě své nemocné ženy, uvězněn a poté jako vůdce povstání popraven.

Panství Skály spravuje Voborský, který naoko přestoupil na katolickou víru, a oženil se s Evou, která však po narození syna umírá. Navíc vyšlo najevo, že na katolickou víru Voborský přestoupil pouze naoko, a musí emigrovat.

Po devíti letech nastává kýžená změna, Švédové se dostávají až do Prahy, Voborský a synové Beáty Křinecké se vracejí do Čech jako vojáci švédského vojska. Nakonec však jsou Švédové Valdštejnem vyhnáni a Voborský i synové Křinečtí musí znovu, a již natrvalo emigrovat. Voborskému se navíc ztratí desetiletý syn a jeho hledání je marné. Třicetiletá válka skončila a dlouho po ní dochází k dalšímu selskému povstání, které vede mladý potomek českých exulantů a stařík nad hrobem, Voborský. Povstání opět končí neúspěchem, happy end je v tom, že Voborský se po dlouhé době setkává se svým ztraceným synem, který je nyní kanovníkem. Jako dítěte se ho totiž ujali katolíci a vychovali jej. Evangelík Voborský je zpočátku nešťastný, že je jeho syn katolickým knězem, ale nakonec se s tím smiřuje – chápe, že i jeho syn může bojovat jako katolický kněz za stejné ideály jako on.
Co k tomu dodat? No, zkrátka Jirásek....

*  *  *

O Matouši Ulickém, jeho památníku v Čáslavi a místě popravy se můžete na tomto blogu dočíst zde.