XVI. český zimní sraz turistů (III)

(předchozí článek XVI. Český zimní sraz turistů II)
Kolem Adršpašsko-teplických skal

Na rozdíl od včerejšího mlhavého rána svítí dnes sluníčko a nebe je azurové. Také pořadatelé se poučili a rozvoz účastníků na jednotlivé trasy probíhá bez zbytečných zmatků.

Na trasu podél Adršpašsko-teplických skal jsou opět vypraveny dva autobusy. Vystupujeme u samoty Krčmov,...

... kde naši průvodci organizují společné fotografování. Všichni tam ovšem beztak nejsme:

Přecházíme silnici a dál již pokračujeme na běžkách. Začátek je podobný jako včera. rozlehlá pláň, na níž si každý jede po umrzlé sněhové krustě kudy se mu zachce. Od rozcestí Liščí sedlo se již držíme žluté turistické značky, která nás podél jižním okraji skalního města přivádí na další rozcestí nazvané Pod Čapím vrchem. Tady sundáváme běžky a stoupáme bez nich k rozhledně. Procházíme skalní bránou...

... a po ušlapané a uklouzané vrstvě sněhu mezi balvany opatrně stoupáme vzhůru. Čáp (786 m) je nejvyšším vrcholem Adršpašsko-teplických skal.

V roce 2014 byla na jeho vrcholu postavená ocelovo-dřevěná konstrukce rozhledny se dvěma patry. Vidět je Ostaš, Adršpašsko-teplické skály, Stolové hory (Bor a Hejšovina), Broumovské stěny, vzdálenější Krkonoše, Orlické hory, Jestřebí hory a Góry Kamienne.

Stolová hora Ostaš

Vlevo Szczeliniec neboli Hejšovina a vedle Bor, na němž se nachází skalní bludiště Bludné skály

Sněžka

Stejnou cestou se vracíme k běžkám a sjíždíme k zámečku Bischofstein. Vznik zdejšího poplužního dvora se datuje okolo roku 1544, přičemž jedním z prvních majitelů byl pravděpodobně Bernard Žehušický z Nestajova. Do raně barokního stylu nechal areál přestavět kolem roku 1662 zakládající člen Královehradecké kapituly a první královéhradecký biskup Matouš Ferdinand Sobek z Billenberka. Jednopatrová stavba s mansardovou střechou a s krytým schodištěm a zvoničkou podpíranou osmi toskánskými sloupy sloužila jako letní sídlo kanovníků z Hradce Králové. V protější, tehdy ještě přízemní budově byly kanceláře pro hajného a správce statku, vedle budovy letního sídla fungoval v letech 1870–1895 církevní pivovar. Po roce 1948 byl areál ve vlastnictví státních statků, v zámečku byl v jedné místnosti výčep a v protějších muzeum Aloise Jiráska, který zde pobýval. Bischofstein i zřícenina nedalekého hradu se mu zalíbily natolik, že do nich zasadil děj románů Skály a Skaláci.

V protější, tehdy již patrové budově byla ubytovna a závodní jídelna pro zaměstnance statku. V roce 1974 se majitelem stala Stavební geologie Praha, která celý areál používala pro své zaměstnance jako rekreační zařízení, po roce 1989 jej pronajímá. Slouží jako penzion s veřejně přístupnou restaurací.
Postupně ji plně obsadíme, ale obsluha je rychlá. Výpečky z divočáka s knedlíkem a červeným zelím i pivo Bischofstein (vyráběné patrně v pivovaru Broumov) jsou vynikající, nicméně kus cesty máme ještě před sebou. Než se dostaneme do Police, musíme ještě objet Ostaš, dominantní klasickou stolovou horu vysokou rovných 700 m. V závěru trasa stále klesá, sněhu ubývá a na okraji Police už musíme vzít běžky na ramena:

Večer se na náměstí koná slavnostní ukončení srazu, na němž si pořadatelé a bafuňáři vzájemně děkují, zatímco turisté shromáždění před tribunou netrpělivě očekávají – s fotoaparáty či mobily v pohotovostní poloze – salvu místních ostrostřelců.

Štafetu přebírá Vašek Hieke z Krásné Lípy jakožto pořadatel příštího Českého zimního srazu turistů. Na rozdíl od většiny, která se vzápětí chystá na Papučový bál, odcházím se dvěma známými podívat se na zimní táborníky, jejichž ležení není daleko. Ve dvaadvaceti stanech jich tu táboří přes třicet, z toho dva jsou z Havlíčkova Brodu (foto Martin Pesler):

Následuje článek XVI. Český zimní sraz turistů (IV)