Po snídani se shromažďujeme, někteří s běžkami, jiní bez, na náměstí a čekáme na autobusy, které nás rozvezou na jednotlivé trasy.
Po počátečním zmatku konečně kolem deváté hodiny odjíždíme. Kvůli horším sněhovým podmínkám v nižších polohách musela být trasa na začátku i na konci zkrácena z 26 na 16 kilometrů. Jak se později ukázalo, to podstatné jsme projeli a brnkačka to rozhodně nebyla...
Z autobusu vystupujeme nad Meziměstím v místě, kde linkové autobusy mají konečnou zastávku. Ještě chvíli neseme běžky na ramenou, ale od nedaleké samoty Lesní Domky už jedeme podél lesa po rozlehlé mírně skloněné pláni s dostatkem sněhu v podobě umrzlé krusty. Při pohledu zpátky obdivujeme zasněženou Sněžku:
Na kraji lesa pod vrchem Světlina přijíždíme na modrou turistickou značku, po které míříme až na Ruprechtický Špičák. Zpočátku mírně, avšak v závěru dost prudce stoupáme, posledních pár desítek metrů s běžkami na ramenou.
Ruprechtický Špičák (881 m) je nejvyšším vrcholem Javořích hor na českém území. Javoří hory jsou součástí Broumovské vrchoviny a tvoří výrazný pohraniční hřbet. Na polské straně se nazývají Góry Kamienne a jejich nejvyšší vrchol Waligóra měří 936 metrů.
Běžky zapíchneme do sněhu a stoupáme na rozhlednu. Její železná konstrukce je vysoká 33 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve dvaadvaceti metrech a vede na ni stovka schodů. Rozhled je skutečně impozantní.
Cesta dolů je prudká. Pár nadšenců to zkouší sjet cik-cak mezi malými stromky, ale většina nás jde pěšky. Stopy po předchozích pěšácích jsou různě hluboké podle toho, jak kde byl sníh navátý a jak silná vrstva byla umrzlá. Někde se propadáme až téměř po kolena.
Po půl kilometru sestupu se dostáváme do sedla a pokračujeme na běžkách. Čeká nás stoupání na Široký vrch (840 m). Pak zase pěšky dolů a na běžkách nahoru – a takhle to jde ještě dvakrát než přijde dlouhý závěrečný sjezd, na jehož konci má být chata.
A skutečně – vpravo od cesty, která se v těchto místech mění v sïlnici, se objevuje hotel Zámeček. Jedná se o zrekonstruovaný zájezdní hostinec z roku 1916, zvenku vypadá luxusně a zřejmě je takový i uvnitř. Jen o nějakých padesát metrů dál – a na druhé straně silnice – stojí penzion Vyhlídka. Odkládáme běžky a postupně, jak dojíždějí další, obsazujeme takřka celou restauraci.
Průvodce nám rozdává pamětní listy a vysvětluje, kdo byl Emerich Rath (1883–1962). Věnoval se velkému množství sportů: atletice, plavání, pozemnímu a lednímu hokeji, kanoistice, rychlobruslení i boxu. Podával hodnotné chodecké a běžecké výkony, několikrát běžel závod Praha – Běchovice, běhal i maratony. Během 8. ročníku mistrovského závodu v běhu na lyžích na 50 km v Krkonoších dne 24. března 1913 po prudké změně počasí odstoupil. Později se s dvěma dalšími vydal hledat ztraceného Bohumila Hanče (*1886), kterého našel naprosto vysíleného na Zlatém návrší. Odtáhl jej asi půl kilometru směrem k Labské boudě, ale na další cestu už neměl sílu. Posadil ho k tyči a vydal se pro pomoc. Společnými silami ho dopravili na Labskou boudu, ale následné oživovací pokusy už byly marné, podchlazený a vysílený Hanč zemřel na selhání srdce.
Po odchodu z Vyhlídky máme před sebou už jen necelý kilometr cesty po silnici ke dvěma autobusům čekajícím na nás na parkovišti.
 |
| Autorem snímku je Miroslav Holub, který dal přes Zoneramu celé portfolio k dispozici, za což mu patří dík |
Z autobusu vystupujeme nad Meziměstím v místě, kde linkové autobusy mají konečnou zastávku. Ještě chvíli neseme běžky na ramenou, ale od nedaleké samoty Lesní Domky už jedeme podél lesa po rozlehlé mírně skloněné pláni s dostatkem sněhu v podobě umrzlé krusty. Při pohledu zpátky obdivujeme zasněženou Sněžku:
Ruprechtický Špičák (881 m) je nejvyšším vrcholem Javořích hor na českém území. Javoří hory jsou součástí Broumovské vrchoviny a tvoří výrazný pohraniční hřbet. Na polské straně se nazývají Góry Kamienne a jejich nejvyšší vrchol Waligóra měří 936 metrů.
Běžky zapíchneme do sněhu a stoupáme na rozhlednu. Její železná konstrukce je vysoká 33 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve dvaadvaceti metrech a vede na ni stovka schodů. Rozhled je skutečně impozantní.
 |
| Pohled zpátky na Ruprechtický Špičák s rozhlednou |
Průvodce nám rozdává pamětní listy a vysvětluje, kdo byl Emerich Rath (1883–1962). Věnoval se velkému množství sportů: atletice, plavání, pozemnímu a lednímu hokeji, kanoistice, rychlobruslení i boxu. Podával hodnotné chodecké a běžecké výkony, několikrát běžel závod Praha – Běchovice, běhal i maratony. Během 8. ročníku mistrovského závodu v běhu na lyžích na 50 km v Krkonoších dne 24. března 1913 po prudké změně počasí odstoupil. Později se s dvěma dalšími vydal hledat ztraceného Bohumila Hanče (*1886), kterého našel naprosto vysíleného na Zlatém návrší. Odtáhl jej asi půl kilometru směrem k Labské boudě, ale na další cestu už neměl sílu. Posadil ho k tyči a vydal se pro pomoc. Společnými silami ho dopravili na Labskou boudu, ale následné oživovací pokusy už byly marné, podchlazený a vysílený Hanč zemřel na selhání srdce.
Následuje článek XVI. Český zimní sraz turistů (III)
Žádné komentáře:
Okomentovat