Za keškami po Čáslavi

Krásné, nikoli předjarní, ale už přímo jarní počasí na vylákalo na výlet do Čáslavi

Čáslav byla založena v roce 1264 za vlády Přemysla Otakara II., dnes má něco málo přes deset tisíc obyvatel. Dosud je patrný gotický půdorys staré části města – velké centrální náměstí, kterému dominuje radnice, a pravoúhlá síť ulic. Městský areál byl vymezen hradbami, které jsou zachovány v jedné třetině jejich délky.

Jednou z nejlépe zachovaných částí je mohutná válcovitá věž, nazývaná Otakarova bašta. Spolu s jihozápadním pásem hradeb tvoří unikátní ukázku obranného městského systému tzv. francouzského typu, používaného v českých zemích na přelomu 13. a 14. století. Bašta pocházející z let 1330–1340 je pozůstatkem tzv. Brodské brány, která byla v roce 1802 zbořena. Věž má průměr osm metrů a je vysoká 22 metrů.

Původně byla přístupná pouze po ochozu, ale roku 1883 byla pseudogoticky upravena a doplněna novým vchodem z úrovně ulice. V sedmdesátých letech 20. století prošla rekonstrukcí a od roku 2003 slouží jako vyhlídková stavba.
Od Otakarovy bašty procházíme pěší zónou na náměstí Jana Žižky z Trocnova. Jeho jihovýchodní část zabírá malý parčík, v jehož středu stojí na ozdobném hranolovém podstavci pískovcová socha Jana Žižky z Trocnova.

Monumentálně ztvárněná postava Jana Žižky jako husitského vojevůdce je zakryta dlouhým kožešinovým pláštěm bez rukávů, pod kterým se skrývá zbroj (suknice přepásaná mečem, krunýř). Hlavu kryje hluboce posazená hladká přilba, v rukou drží palcát.

Autorem 1,7 metru vysoké sochy byl Josef Václav Myslbek, autorem návrhu podstavce Antonín Wiehl. Pomník vznikal v letech 1878–1881. Na čelní straně podstavce je osazen Žižkův reliéfní znak se znamením raka.

Asi padesát metrů směrem ke středu náměstí stojí barokní mariánský sloup. Na osmibokém podstavci, třemi stupni zvýšeném nad úroveň náměstí, je volutový sokl a na něm stojí sochy sv. Jana Nepomuckého, sv. Prokopa, sv. Floriána a sv. Štěpána v nadživotní velikosti. Uprostřed je čtyřboký nevysoký hranol a na něm se tyčí jehlan pokrytý obláčky, s nichž vykukují hlavičky andílků. Nahoře je socha Panny Marie Immaculaty.

Vše je tesáno z pískovce a původně bylo asi polychromováno. Sloup byl postaven v letech 1745–1746, při opravě v roce 1854 byla odstraněna kamenná balustráda a také sochy sv. Pavla a sv. Jana Křtitele. Další opravy sloupu roku proběhly v letech 1878, 1973 a roku 1996.

O dalších zhruba padesát metrů dál se nachází klasicistní kašna, kolem níž byly umístěny pozdně barokní sochy, nalezené v korytě potoka protékajícího zámeckým parkem v nedalekém Filipově.

Sochy jsou alegorií čtyř ročních období: Jaro nese květiny, Léto obilné klasy, Podzim ovoce a vinnou révu, Zima nese na plášti nádobu, patrně s dřevěným uhlím, nad níž si zahřívá ruce.

Sochy jsou vytvořeny z pískovce s vrostlicemi schránkových vápencových fosilií, tedy zkamenělin. Z téhož materiálu je i mariánský sloup stojící opodál.

Z náměstí pokračujeme kolem kostela sv. Petra a Pavla s 88,5 m vysokou věží, která je dominantou Čáslavi viditelná z daleka široka. Při rekonstrukci kostela v roce 1910 byl v zazděném výklenku učiněn kosterní nález, který bývá považován za ostatky Jana Žižky. Závěry antropologických výzkumů odpovídají tomu, co ke o slavném hejtmanovi známo, přímý důkaz bezpečně dokládající, že se opravdu jedná o ostatky Jana Žižky však chybí. Nález je vystaven v Žižkově síni v čáslavské radnici, o čímž se můžete dočíst na tomto blogu zde.

Uličkou Na Fortně sestupujeme k místu, kde v 16. století vznikla prolomením hradeb Žižkova brána, a kolem Podměstského rybníku...

... míříme na Hrádek. Dnešní izolovaná protáhlá nepravidelně oválná vyvýšenina nad soutokem Brslenky a Žákovského potoka byla dříve patrně spojena šíjí s plochou dnešního centra města a stálo na ní hradiště. Lze předpokládat, že šíje byla už ve středověku odtěžena. Vrcholová plošina vymezená strmými, zčásti skalnatými srázy má velikost 0,4 ha a převyšuje okolní terén o zhruba deset metrů.

Na několika informačních tabulí se návštěvník dočte o historii nejen Hrádku, ale i Čáslavi

Osídlení zde bylo zachyceno již z pozdní doby kamenné, pozdní doby bronzové a z období halštatského. Otázka výstavby a existence opevnění není jistá, neboť se po něm do dneška nedochovaly žádné stopy, opevnění však je vzhledem k výhodné lokaci pravděpodobné.

Nejpočetnější nálezy patří ranému středověku, nejdříve 9. až 10. století a poté především 11. a 12. století. O archeologický výzkum Hrádku se zasloužil Kliment Čermáka (1852–1917), čáslavský pedagog, národopisec, špičkový numismatik, vynikající muzeolog a nadšený archeolog. O výsledcích svých výzkumů pravidelně přednášel a publikoval, nejzajímavější nálezy prezentoval častými výstavami v prostorách čáslavského muzea, které bylo otevřeno v listopadu 1885. Od roku 1891 také vedl Včelu čáslavskou, nejstarší muzejní spolek u nás, založený v roce 1864.

Za několika keškami míříme do čáslavského lesoparku zvaného Vodranty. V širším pojetí znamenají Vodranty i sportovní areál, zahrnující fotbalová hřiště, tenisové kurty, hřiště na volejbal a pozemní hokej, atletický ovál pod rybníkem Zemánek, je zde i letní kino a otevřené koupaliště.

Původně byly ve Vodrantech bažiny, potom ve 14. až 15. století zde vznikla řada rybníků, z nichž Zemánek zmiňovaný v roce 1383 existuje dodnes. V zadním konci lesoparku se na Žákovském potoku nachází rybník Měděnice (místními nazývaný Žabárna). Ve svahu nad ním je ukryta keš, jejíž listing je ukázkou jedné z příčin, proč mám geocaching rád. Kešky nás mnohdy dovedou na místa, kam bychom nikdy nevkročili a upozorní nás na události, o nichž jsme často ani neslyšeli.

Nacházíme se asi sto metrů od lokality, kde v noci 28. ledna 2005 došlo k vážné ekologické havárii na ropovodu Družba. Již sám fakt, že těmito místy vede, je poměrně málo známý i obyvatelům Čáslavi. Toto strategicky významné technické dílo je svou délkou přes 5 000 kilometrů nejdelším ropovodem světa. V roce 1962 byl doveden do Bratislavy, roku 1965 prodloužen do Záluží u Mostu, cílovou stanicí je rafinérie v Kralupech nad Vltavou. Celková délka potrubí na území České republiky včetně odboček je 473 km, přepravní kapacita činí 9 milionů tun ropy ročně.

Ropovod prochází pod rybníkem  směrem na výše zmíněné pole. Příčinou zmíněné havárie byl zřejmě špatný svár potrubí, který po desítkách let dosloužil. Do okolní půdy tenkrát uniklo kolem 200 m3 ropy, která se jen díky mrazu nevsakovala hluboko do zeminy a nezpůsobila tím doslova ekologickou katastrofu. Kvůli svažujícímu se terénu musely být na rybníku Měděnice narychlo vztyčeny norné stěny, k určité kontaminaci vody však přesto došlo. Na poli poblíž místa havárie se vytvořila čtyři ropná jezírka. Velké množství kontaminované zeminy bylo odvezeno na nedalekou skládku, samotná oprava proběhla velmi rychle, sanace zemědělské půdy trvala déle než měsíc, sledování kvality vody a filtrování probíhalo v těchto místech ještě skoro dva roky po události.