Před mnoha lety s běžkami na německé straně Krušných hor

Když jsem si v posledním čísle časopisu Kam po Česku přečetl prvních pár řádků článku René a Svatí tři králové, který pojednává o Paulu Thümellovi, vybavilo se mi hned několik dávných vzpomínek, ... které jsem ovšem musel podpořit sáhnutím do své „externí paměti“

První vzpomínka patřila útlé publikaci Tajemství vyzvědače A-54, která vyšla v roce 1965 v edici Magnet a kterou jsem fascinován přečetl nejméně dvakrát.

Druhou vzpomínku vyvolal údaj ve zmíněném článku, že Paul Thümmel, známý jako agent A-54, se narodil 15. ledna 1902 v obci Neuhausen čp. 154, na německé straně Krušných hor.

V Neuhausenu – v tehdejší NDR – jsem totiž byl v únoru roku 1984 na týdenním lyžařském pobytu. Akci pořádal havlíčkobrodský n. p. Pleas v rámci jakési družby s tamější textilkou. Chata, ve které jsme byli ubytováni, nesla „hrdý“ název Ferienhaim Clara Zetkin. 

Pro později narozené podotýkám, že Klára Zetkinová (1857–1933) byla prominentní německá socialistická politička, novinářka, učitelka, bojovnice za ženská práva a v letech 1920–1933 poslankyně za Komunistickou stranu Německa. Po převzetí moci nacisty emigrovala do SSSR, kde po několika týdnech zemřela. Její opozice proti Stalinovi je považována za důvod brzkého úmrtí, možná nikoli přirozeného...

Na běžkách jsme se vydávali do okolí, byli jsme se samozřejmě podívat nejen v Neuhausenu, ale i v nedalekém městečku Sayda a také autobusem v Karl-Marx-Stadtu, který se v roce 1990, po sjednocení Německa, vrátil k původnímu názvu Chemnitz. 
Pokud jde o túry na běžkách, vyznamenal jsem se akcí, k jejímuž uskutečnění jsem přesvědčil pár dalších účastníků. Na dohled, ale přesto dostatečně daleko, vyzývavě ční do výšky 789 m kopec Schwartenberg a u našeho chataře jsem zjistil, že na jeho vrcholu stojí restaurace Schwartenbergbaude. Pojďme se tam vypravit!
Samozřejmě, že žádné skútrem či dokonce rolbou upravené stopy široko daleko nebyly, ale na to jsme v té době byli zvyklí. Když jsme konečně stáli před boudou, přečetli jsme si na dveřích ceduli s nápisem Heute is Ruhetag. No, co se dá dělat, když mají dnes zavírací den, vydáme se sem zítra!
Jak jsme řekli, tak jsme učinili. Jenže cedule tam byla i druhého dne! To už se mým spoluběžkařům nelíbilo natolik, že o pár dní později, když jsem uskutečnil třetí pokus, jela nás na běžkách jen hrstka. Ale otevřeno bylo, a tak jsme si mohli dát kafíčko a zákusek, případně pivo nebo čaj.
Večery jsme trávili na chatě, hráli jsme karty, popíjeli láhvové pivo – a okusili jsme Berliner Luft!