Na radnici v Čáslavi

V Čáslavi jsem byl nespočtukrát, dokonce i v běžně nepřístupných podzemních chodbách, přesto mi ta největší zajímavost dosud unikala.

Královské město Čáslav vzniklo okolo poloviny 13. století za vlády Přemysla Otakara II. na jedné z hlavních zemských obchodních stezek spojujících Čechy s Moravou. Dodnes je patrný jeho gotický vnitřní půdorys – velké centrální náměstí a pravoúhlá uliční síť. Náměstí obklopují bývalé měšťanské domy, na kterých zanechalo stopu renesanční, barokní a klasicistní stavitelství i secese.

V jihovýchodní, parkově upravené třetině náměstí Jana Žižky z Trocnova stojí pomník slavného vojevůdce, vytvořený sochařem Josefem Václavem Myslbekem v roce 1881. 

Byl jedním z nejlepších návrhů nejen po umělecké stránce, ale i z historického hlediska. Za okupace musel být do 24 hodin odstraněn, k jeho znovuodhalení došlo v červenci 1945.

Pozdně barokní radnice byla postavena v letech 1769–1770 pražským architektem Janem Josefem Wirchem (1723–1787) a upravována v průběhu 19. století. Původně měla podloubí, ale v roce 1836 bylo zazděno. Jedná se o palácovou dvoupatrovou stavbu s mansardovou střechou. Uprostřed průčelí je přes dvě patra nika se sloupy po stranách, nad ní je nízká věž s bání. V oblouku nad balkonem je umístěn reliéf městského znaku. Budova se může pochlubit bohatými kulturními dějinami. V roce 1791 sloužila jako dočasná schránka korunovačních klenotů a později jako místo veřejných koncertů.

Důvodem mé návštěvy je Žižkova síň nacházející se v prvním patře, která slouží k pietnímu uložení kalvy (lebeční klenby) Jana Žižky z Trocnova. Síň navrhl architekt Bohumír Kozák (1885–1978) a uvnitř ji upravil V. Svoboda a později J. Skřivánek. Slavnostně byla otevřena 13. listopadu 1929 za účasti profesora Jindřicha Matiegky (1862–1941), který se jako první zabýval hodnověrností čáslavského nálezu.

Finanční prostředky byly získány z velkolepých oslav 500. výročí úmrtí Jana Žižky z Trocnova, pořádaných v létě roku 1924 za velké účasti široké veřejnosti a krajanů z celého světa.

Nejvýznamnějším exponátem jsou tělesné ostatky Jana Žižky z Trocnova, uložené ve velké krychlové, z bronzu a skla zhotovené vitríně, stojící na mohutném dubovém podstavci, zdobeném vyřezávanými znaky slavného válečníka.

Ve vitríně zakončené nahoře bronzovou biblí a bronzovým kalichem je uložena ve zvláštní zasklené skříňce kalva, na níž je patrná asymetrie očnic, nosní hrbolek a jizvy po zhojených ranách.

Ve vitríně pod oknem se nacházejí dvě stehenní kosti, dvě prkénka šindelového tvaru a různé drobnosti – tedy vše, co bylo nalezeno roku 1910. Z dalších exponátů jmenuji jenom sádrovou Mys1bekovu studii Žižkovy hlavy a na stěně obraz Jana Žižky s Prokopem Holým od Antonína Waldhausera (o jeho životě a díle jsem v souvislosti s výstavou ve světelské Galerii Na Půdě psal zde).

Osudy Žižkových ostatků jsou nejasné. Podle dochovaných zpráv byl nejdříve slavnostně pohřben v Hradci Králové v chrámu sv. Ducha. Za nejasných okolností bylo ovšem jeho tělo tajně odvezeno do Čáslavi a zde pohřbeno v děkanském kostele sv. Petra a Pavla. Později byl k jeho poctě pořízen tesaný náhrobek a po nějaké době poblíže něj umístěny údajné relikvie – palcát a kamenný talíř, ze kterého jídával. Náhrobek byl v roce 1623 na rozkaz kutnohorského mincmistra Viléma z Vřesovic zničen, přičemž v něm ale nebyly nalezeny žádné pozůstatky. Roku 1631 horlivý páter Gramsci v kostele nalezl údajné Žižkovy kosti, a dal je veřejně „spálit a popel rozptýlit do vzduchu, aby bylo jasné, že ani ta nejmenší památka nezůstala na tak krutého tyrana“. Teprve při rekonstrukci kostela roku 1910 bylo nalezeno nejdříve několik kostí s kalvou a poté zazděný výklenek v podvěžní mariánské kapli se zprávou na deskách staré knihy: „Ossa incliti ducis Bohemiae Joannis Žižka in muro aversaris claudestine asservantur“ (Kosti slavného vůdce českého Jana Žižky v protější zdi tajně se chovají). Desky tam zřejmě podstrčil místní učitel V. V. Jeníček ve snaze potvrdit pravost nálezu. 
Kalvu od té doby zkoumalo mnoho antropologů, nejznámější práce jsou od Jana Matiegky a Emanuela Vlčka. Lebka zřejmě patřila staršímu, asi šedesátiletému (Vlček) muži s mohutným orlím nosem, s těžkými vyhojenými poraněními obou očnic. V 80. letech 20. století byly z iniciativy spisovatele Miroslava Ivanova zkoumány kostní pozůstatky maďarským (a v té době ojedinělým) specialistou, který svými závěry významně přispěl k přesvědčení, že kosterní fragmenty nalezené v Čáslavi jsou s vysokou pravděpodobností opravdu pozůstatky Jana Žižky (viz knihu M. Ivanova Kdy umírá vojevůdce).

Následuje článek Památník Matouše Ulického