Památník Matouše Ulického

(Pokračování článku Na radnici v Čáslavi)
Jen pár metrů od radnice, v prostoru mezi náměstím a kostelem sv. Petra a Pavla, stojí památník připomínající smrt Matouše Ulického. Na členěném podstavci stojí osmiboký kamenný sloup s hlavicí nesoucí na vrcholu kalich. Pochází z roku 1925 a jeho autorem je přední český funkcionalistický architekt prof. ing. arch. Dr. Bohumír Kozák (1885–1978), který sice nebyl zdejším rodákem, ale prožil tu svoje dětství, protože jeho tec byl dlouholetým čáslavským evangelickým farářem.

Pátráte v paměti, abyste se rozpomněli kdo byl Matouš Ulický? Znalci díla Aloise Jiráska to mají snazší – Mistr o něm píše v knize Skály, zachycující dobu bezprostředně po bitvě na Bílé hoře, 20. léta 17. století. 

Matouš Ulický byl čáslavský utrakvistický kazatel. Hlásal víru tak, jak ji kázal Jan Hus, proto byl trnem v oku katolickým církevním hodnostářům. Pro své názory byl v roce 1624 z Čáslavi vyhnán, žil v Rakousku a na Moravě. Na počátku roku 1627 se vrátil, jednak proto aby na duchu posiloval stejně smýšlející vyznavače pod obojí, jednak aby byl nablízku nemocné manželce Alžbětě. Schovával se v lesích u nedalekých Krchleb a chodil ji tajně navštěvovat. V té době se dostala do Prahy zvěst, že se na Čáslavsku chystají sedláci ke vzpouře proti vrchnosti. Byli vysláni vojáci, aby rebelii potlačili a Matouše po jedné návštěvě manželky zajali, dopravili do Čáslavi a uvěznili.

Krajskými hejtmany a Pavlem Michnou z Vacínova (v době stavovského povstání hlavní odpůrce stavů a zastánce císařských zájmů) byl vyslýchán, zda byl mezi sedláky, a když odmítl odpovědět, byl předán katovi k mučení. Ve dnech 6. a 10. září byl natahován na skřipci a tázán nikoli na vzbouření sedláků, ale „kdy, kde a komu večeří Páně nebo křtem posluhoval“. Žádné jméno neuvedl, tím spíš, že ty tři roky byl opravdu v cizině. Odmítal jakoukoli vinu, což mělo za následek, že vyšetřovatelé ztratili po dvou dnech trpělivost a odsoudili ho na smrt. Když byl 11. září veden na popraviště, začal přihlížejícím lidem kázat a zpívat. Slyšet ho však nebylo, biřici bušili do bubnů a troubili na trouby tak silně, aby jeho slova zanikla.

Na popravišti Ulický poklekl a svou duši poroučel Kristu, katem mu byla uťata pravá ruka, kterou prý lidu obecnému podával kalich s krví Kristovou při přijímání. Poté mu byla useknuta hlava, vyvržena střeva a tělo rozčtvrceno. Kolem popraviště pak stálo pět kůlů, na čtyřech byly nabodnuty části jeho těla, na pátém jeho hlava a takto tam visely pro výstrahu po celý rok.

Na jihozápadním okraji Čáslavi, v místě, kde bývalo popraviště – a dodnes se tu říká Na Stínadlech – byla v roce 1922 postavena kamenná mohyla a nad ní vztyčen kříž podle návrhu architekta B. Kozáka, zpracovaný řezbářem J. Hrdličkou. Podlehl klimatickým (i jiným) podmínkám a dochovaly se z něj jen fragmenty v místním muzeu. V roce 2009 město Čáslav kříž obnovilo za spolupráce místního architekta Zdeňka Jirouta a výtvarníka Františka Tesaře. Kovové části kříže – kalich, nápis, uťatou ruku a trnovou korunu – vytvořil umělecký kovář Ladislav Horák.