(předchozí článek Po kopcích v okolí Ružomberku III)
Vrátili jsme se ze zkrácené túry, ale do večera je ještě daleko
Vrátili jsme se ze zkrácené túry, ale do večera je ještě daleko
V penzionu jsme se trochu zkulturnili, dali si kafíčko, sedli do auta a vyrazili za poznáním. Mapy a geocachning poskytují dostatek námětů... Vybrali jsme si návštěvu obce Liptovské Sliače.
Její erb se nachází na poutači umístěném hned za odbočkou z hlavní silnice ze Žiliny do Popradu. V modrém štítě vyrůstají ze středního vršku červeného trojvrší tři stříbrné lilie, mezi nimi je po jednom zlatém klasu, a to vše doprovázejí nahoře a po stranách tři zlaté hvězdy. Ty znázorňují tři části obce, klasy jsou symbolem hojnosti, které se pracovití Sliačané domohli poctivou prací na polích, a tři lilie vyjadřují čistotu ducha obyvatel trojobce, kteří se přidržují křesťanství od jeho prvopočátku. Jsou to anjuovské lilie pocházející z erbu královského rodu Anjou, neboť Karel Robert z Anjou byl v letech 1308-1342 uherským králem a souvisí s výstavbou zdejšího kostela roku 1326.
Jedná se o travertinovou kopu s inaktivním kráterem Čertovica s rozměry 4,7 x 2,9 m a hloubkou 3,6 m na vrcholu. Prý zde dochází k výronům oxidu uhličitého, které mají občas za následek úhyn menších ptáků a drobných živočichů.
Na severním úpatí kopy je minerální pramen Čertovica, jehož sirná voda charakteristicky zapáchá. Voda má v létě teplotu cca 20 °C, vydatnost 81 l/min. a obsah CO2 je 1850 mg/l. Pramen je upravený, aby bylo možno minerální vodu odebírat, čehož místní využívají:
Nedaleko je lokalita známá jako Kotlisko. Tvoří ji plochá travertinová jáma o průměru cca 25 metrů, hluboká asi 1,5 m, je porostlá trávou a příležitostně využívaná jako hřiště.
Vracíme se do vsi a odbočujeme na malé parkoviště pod návrším s nevšední architekturou. Jedná se o řmskokatolický kostel Najsvätejšieho srdca Ježišovho a Nepoškvrneného srdca Panny Márie, dílo ružomberských architektů Ing. arch. Petra Abonyiho a Ing. arch. Jozefa Hyraveho.
Říká se mu také „Kostol Dvoch sŕdc“, což je název odvozený od dvou kamenných srdcí, která se našla na pozemku, kde dnes stavba stojí, a jež jsou osazena při vstupu do kostela.
Základní kámen byl vysvěcen v roce 1995 při příležitosti návstěvy papeže Jana Pavla II. v Levoči, s výstavbou kostela se začalo roku 1996. Hlavní myšlenkou architektury kostela je místo uprostřed pole, kde najdou lidé torzo lodě – archy, a okolo ní postaví kostel. Avantgardní vzhled kostela boří všechny stereotypy, určitě zaujme nejen příznivce moderní architektury, ale i ty, kteří k fanouškům moderně řešených sakrálních staveb nepatří.
Kromě exteriéru, který evokuje Noemovu archu, a díky jemuž se kostel označuje také jako „Sliačanská archa“, stojí za zhlédnutí interiér s freskami, sochami a pozoruhodnými architektonickými prvky umělců z pěti evropských zemí – Slovenska, Česka, Maďarska, Polska a Francie.
Poté se zastavujeme v centru Stredného Sliače. Přímo před autem máme trochu extravagantní sochu kněze, spisovatele a historika Jozefa Kutnika-Smalova (1912–1982) sedícího na knihách. Autorem sochy, která byla odhalena v květnu 2012, akademický sochař Jan Hoffstädter, rodák z Liptovského Mikuláše.
Jdeme se podívat k římskokatolickému kostelu sv. Šimona a Judy. Byl postaven v roce 1326, v 15. století přibyla obranná zeď a na konci 17. století věž.
V interiéru se dochovalo množství vzácných fresek ze 14. století, na jejichž tvorbě se podílel neznámý italský malíř. Na východní stěně triumfálního oblouku zobrazil Pannu Marii Ochránkyni, které dva andělé dávají na hlavu bohatě zdobenou korunu. Říká se jí Sliačská madona a svého času se dostala na slovenskou tisícikorunovou bankovku. Dnes už se na Slovensku platí eury, ale co je horší, že se do interiéru kostela nedostaneme a musíme se spokojit s fotografiemei fresek na informační tabuli...
Před kostelem je bysta Andreje Hlinky, který v Liptovských Sliačích působil v letech 1892 až 1905:
Asi půl kilometru proti toku potoka Sliačanky se nachází amfiteátr lišící se od jiných tím, že je přímo v obci. Každé dva roky se tu koná folklórní festival Liptovské dni matky, kterého se zúčastňují i zahraniční soubory.
V areálu je rozmístěno několik dřevěných soch:
Její erb se nachází na poutači umístěném hned za odbočkou z hlavní silnice ze Žiliny do Popradu. V modrém štítě vyrůstají ze středního vršku červeného trojvrší tři stříbrné lilie, mezi nimi je po jednom zlatém klasu, a to vše doprovázejí nahoře a po stranách tři zlaté hvězdy. Ty znázorňují tři části obce, klasy jsou symbolem hojnosti, které se pracovití Sliačané domohli poctivou prací na polích, a tři lilie vyjadřují čistotu ducha obyvatel trojobce, kteří se přidržují křesťanství od jeho prvopočátku. Jsou to anjuovské lilie pocházející z erbu královského rodu Anjou, neboť Karel Robert z Anjou byl v letech 1308-1342 uherským králem a souvisí s výstavbou zdejšího kostela roku 1326.
* * *
Liptovské Sliače se skládají z částí Nižný Sliač, Stredný Sliač a Vyšný Sliač. A právě východně od Vyšného Sliače, asi půl kilometru za posledními domky se nachází přírodní rezervace Sliačské travertíny.Jedná se o travertinovou kopu s inaktivním kráterem Čertovica s rozměry 4,7 x 2,9 m a hloubkou 3,6 m na vrcholu. Prý zde dochází k výronům oxidu uhličitého, které mají občas za následek úhyn menších ptáků a drobných živočichů.
Vracíme se do vsi a odbočujeme na malé parkoviště pod návrším s nevšední architekturou. Jedná se o řmskokatolický kostel Najsvätejšieho srdca Ježišovho a Nepoškvrneného srdca Panny Márie, dílo ružomberských architektů Ing. arch. Petra Abonyiho a Ing. arch. Jozefa Hyraveho.
Základní kámen byl vysvěcen v roce 1995 při příležitosti návstěvy papeže Jana Pavla II. v Levoči, s výstavbou kostela se začalo roku 1996. Hlavní myšlenkou architektury kostela je místo uprostřed pole, kde najdou lidé torzo lodě – archy, a okolo ní postaví kostel. Avantgardní vzhled kostela boří všechny stereotypy, určitě zaujme nejen příznivce moderní architektury, ale i ty, kteří k fanouškům moderně řešených sakrálních staveb nepatří.
Poté se zastavujeme v centru Stredného Sliače. Přímo před autem máme trochu extravagantní sochu kněze, spisovatele a historika Jozefa Kutnika-Smalova (1912–1982) sedícího na knihách. Autorem sochy, která byla odhalena v květnu 2012, akademický sochař Jan Hoffstädter, rodák z Liptovského Mikuláše.
Jdeme se podívat k římskokatolickému kostelu sv. Šimona a Judy. Byl postaven v roce 1326, v 15. století přibyla obranná zeď a na konci 17. století věž.
Před kostelem je bysta Andreje Hlinky, který v Liptovských Sliačích působil v letech 1892 až 1905:
V areálu je rozmístěno několik dřevěných soch:
Následuje článek Po kopcích v okolí Ružomberku (V)
Žádné komentáře:
Okomentovat