Jarda Vála: Cestou z Ružomberku zastávka na Kysucích

Naplánovali jsme si dvě zastávky na Kysucích – v Klokočovských skalách, Korni a Živčákové

Z Ružomberku jedeme přes Žilinu a Čadcu do Turzovky, kde odbočujeme na Klokočov. Obec se rozprostírá v severozápadní části Kysuc – a tedy i Slovenska – pod hřebenem Moravskoslezských Beskyd, po němž vede státní hranice s Českou republikou. Z geologického hlediska patří toto území k západnímu úseku flyšového pásma, v němž převládají pískovce nad jílovci. A právě zde se nachází úzký pruh pískovců a slepenců s ojedinělým přírodním úkazem – nápadnou kulovitou odlučností. V roce 1984, kdy byla vládou tehdejší ČSSR vyhlášena Chráněná krajinná oblast Kysuce, bylo současně vyhlášeno chráněné naleziště a dnes přírodní rezervace Klokočovské skálie o výměře 6,12 ha. Důvodem byla nejen zmíněná kulovitá odlučnost hornin, ale také výskyt chráněných druhů rostlin.

Auto necháváme u informační tabule umístěné u malého posezení se studánkou a po modré turistické značce přicházíme k pískovcové stěně dlouhé asi 300 m a vysoké od dvou do dvaceti metrů. Kdysi se v ní nacházelo několik kulovitých útvarů, v současné době zde naleznete už jen jedinou kamennou kouli a ve skalní stěně miskovité prohlubně po těch, které časem vypadly.

Pro zatraktivnění této málo známé lokality byla vybudována a 30. října 2015 slavnostně otevřena naučná stezka dlouhá 850 metrů. Čtyři informační tabule návštěvníkům přibližují její zajímavosti, přičemž jedna tabule je věnovaná skalním koulím, které se nacházejí v jiných částech světa (v Mexiku, Austrálii, na Novém Zélandu), avšak vznikly za jiných geologických procesů a jsou z jiných materiálů. Způsob, jakým vznikly „kysucké koule“, je dosud neobjasněný. Existují různé hypotézy, ale přesné okolnosti možná nebudou známy nikdy. Kamenné koule se začaly formovat před milióny let na dně prehistorického moře pravděpodobně postupným ukládáním jílovitých a pískovcových vrstev a na světlo se dostaly vyvrásněním a následným zvětráváním či v důsledku těžby kamene.

Téměř souměrné kulovité útvary samozřejmě odedávna přitahují lidskou pozornost a podněcují fantazii. Nejznámější je teorie o jejich mimozemském původu – prý jsou zašifrovanou zprávou od mimozemšťanů. Údajně mají také příznivý účinek na lidský organismus, dokáží člověka nabít pozitivní energií a léčí neplodnost žen. Inu, lidská fantazie nezná mezí...

Klokočovští se s kamennými koulemi natolik ztotožnili, že si je v roce 2003 dali do znaku, který vzdáleně připomíná znak Slovenska. Namísto dvojkříže jsou ovšem tři stříbrné růže, jejichž zelené listnaté stonky vyrůstají ze tří stříbrných koulí položených na zeleném zvlněném pažitu.

* * *

Autem se vracíme směrem na Turzovku, ale v části Predmier odbočujeme vpravo a zastavujeme na okraji obce Korňa. Do roku 1954 pod takzvanou Veľkú Turzovku, která byla před jejím osamostatněním největší obcí Československa. Po žluté značce stoupáme asi 150 metrů k Přírodní památce Korňanský ropný prameň. Jedná se o přirozený povrchový vývěr lehké ropy s občasnými výrony samozapalujícího se metanu dokumentující roponosnost flyšového pásma. Zmínka ze 17. století uvádí, že „za Turzovkou v lesoch vyvierá čierna voda“ a legenda hovoří o tom, že sem v noci chodí pít čerti. Jiná místní pověst vypráví o pytlákovi, který zde zapadl při pronásledování zvěře – a tak byl pramen objeven.

S průzkumem naleziště se začalo už na konci 19. století, avšak ukázalo se, že vydatnost pramene není na průmyslovou těžbu dostatečná. V minulosti, zejména v období druhé světové války, ji lidé používali k osvětlování svých příbytků. Používání tohoto paliva s nízkým obsahem síry, ale poměrně vysokým obsahem olejů, však vznikala oblaka škodlivého dýmu a zápachu. V roce 1984 byl vyhlášen přírodní památkou a je jediným dochovaným povrchovým výtokem ropy z několika dalších menších v této oblasti.

Vracíme se k autu a popojíždíme asi tři kilometry k parkovišti u kostela Božské Srdce Ježíšovo. S jeho stavbou se začalo v roce 1990, a to hlavně z podnětu a iniciativy tehdejšího turzovského faráře Ivana Mahríka. 18. června 1994 jej slavnostně konsekroval nitranský diecézní biskup Ján Chryzostom kardinál Korec. V letech 1995, 1998 a 2002 probíhalo v kostele vysvěcení nových kněží.

U kostela se od místních dozvídám, že autem lze vyjet až na parkoviště u nového chrámu na Živčákové – jenom se musí počkat, až na semaforu naskočí zelená, protože silnička je úzká a jezdí se tedy kyvadlově.
Asi 700 metrů jihovýchodně se nachází kaplnka Panny Márie, k níž se chodí z Turzovky (více naleznete na tomto blogu zde). V důsledku nárůstu návštěvnosti však přestala kapacitně postačovat, a tak vznikla myšlenka výstavby kostela s potřebnou kapacitou. Přípravných prací a později celého managementu stavby a dozoru se ujal správce farnosti Korňa, děkan Ivan Mahrík. 29. listopadu 2007 vydal biskupský úřad v Nitře souhlas s výstavbou a následující rok se stal klíčovým. V únoru vydal biskupský úřad v Nitře souhlas se sbírkou na výkup pozemků pod budoucí stavbou kostela, v září Mons. Tomáš Galis, biskup nově vzniklé Žilinské diecéze, povolil stavbu kostela spolu s exercičně-pastoračním zařízením a už v říjnu téhož roku slavnostně posvětil základní kámen. Autorem návrhu i zpracovatelem projektu nového kostela byl Ing. arch. Marián Goč.

Dne 11. června 2009 se začalo s výstavbou a 4. října 2015 byl kostel žilinským diecézním biskupem slavnostně konsekrován s titulem Panna Mária Matka Cirkvi za účasti biskupů ze Slovenska, Moravy a Ukrajiny, kněží ze Slovenska, Čech, Moravy, řeholníků a 15 až 20 tisíc poutníků.

V sousedství kostela jsou už vybudovány základy pro exercičně-pastorační dům Marta, v jehož jedné čtvrtině bude klášter pro řeholníky, kteří budou mít duchovní správu poutnického místa, a zbytek budovy bude sloužit na ubytování těch, kteří budou chtít vykonat duchovní cvičení, obnovit a posílit svůj vztah s Bohem pod ochranou Panny Marie.