Abychom si alespoň trochu modifikovali obvyklou trasu pochodu, vystupujeme na zastávce ČD Sázavka
Neznačenými lesními cestami stoupáme do Kynic, kde již potkáváme účastníky, kteří vyrazili klasicky z Leštiny. Průchozí kontrola je jako vždy v Hospůdce Na Středu v Číhošti, kde využíváme možnosti doplnit před další cestou nejen tekutiny, ale i kalorie. Od pořadatelů převezmeme diplomy...
... a brzy nato pokračujeme v cestě. Mnozí účastníci se zastavují u pomníku pátera Josefa Toufara a navštěvují kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je s jeho osudem nerozlučně spjatý.
Přicházíme do Hradce, obce ležící dva kilometry severně od Ledče nad Sázavou. Kdysi k Hradci patřila Horní Ledeč i s hradem a bývalým hotelem Koželužna (hranici tvořila řeka Sázava a Pivovarský potok). V roce 1923 požádalo město Ledeč nad Sázavou vládu o připojení Horní Ledče, ale žádost byla zamítnuta a k připojení došlo až 3. února 1965.
Znak Hradce je novodobý, vznikl díky zákonu z roku 1990, který dal právo na znak všem obcím. Rozhodnutí o udělení znaku a vlajky je z 25. listopadu 2011. Mluvící znamení v podobě motivu hradby vyjadřuje název obce odvozený od hrazeného či opevněného místa, stříbrný leknínový dvojlist vychází z erbovního znamení Ledečských z Říčan a odkazuje na historickou vazbu obce k ledečskému panství. Dva listy ukazují na současný počet úředně stanovených místních částí – Hradec a Hamry. Počet okvětních lístků růže koresponduje s historickým počtem osad obce tj. Hradec, Horní Hradec, Horní Ledeč, Kříže, Hamry, Hořeslavsko a Úlehle a znázorňuje tak rozdělení do drobných sídelních celků. Barevná kombinace stříbrné a červené jsou tinktury erbu Ledečských z Říčan a současně historické české zemské barvy, zelená je barva venkovské krajiny.
Úzkou silnici, která se v Horní Ledči mění v Hradní ulici, přicházíme k raně baroknímu, klasicistně upravenému Thunovskému letohrádku. Byl postaven mezi lety 1685–1694 za majitele panství Michala Osvalda z Thunu, údajně jako letní sídlo pro jeho bratra Jana Arnošta z Thunu, arcibiskupa v Salzburgu. V roce 1984 byl letohrádek odprodán ZD Syrovice u Brna, po roce 1989 byl vrácen původním majitelům, kteří jej v roce 2003 opět prodali. Je v soukromých rukou a veřejnosti nepřístupný.
Sestupujeme kolem ledečského hradu do Pivovarské ulice a míříme k nádraží, abychom se vlakem vrátili domů.
Pořadatelé pochodu zaregistrovali celkem 101 turistů, přičemž čtyři poprvé v historii pochodu využili možnost přenocování.
Přicházíme do Hradce, obce ležící dva kilometry severně od Ledče nad Sázavou. Kdysi k Hradci patřila Horní Ledeč i s hradem a bývalým hotelem Koželužna (hranici tvořila řeka Sázava a Pivovarský potok). V roce 1923 požádalo město Ledeč nad Sázavou vládu o připojení Horní Ledče, ale žádost byla zamítnuta a k připojení došlo až 3. února 1965.
Znak Hradce je novodobý, vznikl díky zákonu z roku 1990, který dal právo na znak všem obcím. Rozhodnutí o udělení znaku a vlajky je z 25. listopadu 2011. Mluvící znamení v podobě motivu hradby vyjadřuje název obce odvozený od hrazeného či opevněného místa, stříbrný leknínový dvojlist vychází z erbovního znamení Ledečských z Říčan a odkazuje na historickou vazbu obce k ledečskému panství. Dva listy ukazují na současný počet úředně stanovených místních částí – Hradec a Hamry. Počet okvětních lístků růže koresponduje s historickým počtem osad obce tj. Hradec, Horní Hradec, Horní Ledeč, Kříže, Hamry, Hořeslavsko a Úlehle a znázorňuje tak rozdělení do drobných sídelních celků. Barevná kombinace stříbrné a červené jsou tinktury erbu Ledečských z Říčan a současně historické české zemské barvy, zelená je barva venkovské krajiny.
Kromě kaple stojící na křižovatce místních komunikací se silnicí do Golčova Jeníkova...
... je tu i jiná zajímavost – sbírka ozdobných poklic v zahradě domu sousedícího s Obecním úřadem:Úzkou silnici, která se v Horní Ledči mění v Hradní ulici, přicházíme k raně baroknímu, klasicistně upravenému Thunovskému letohrádku. Byl postaven mezi lety 1685–1694 za majitele panství Michala Osvalda z Thunu, údajně jako letní sídlo pro jeho bratra Jana Arnošta z Thunu, arcibiskupa v Salzburgu. V roce 1984 byl letohrádek odprodán ZD Syrovice u Brna, po roce 1989 byl vrácen původním majitelům, kteří jej v roce 2003 opět prodali. Je v soukromých rukou a veřejnosti nepřístupný.
Pořadatelé pochodu zaregistrovali celkem 101 turistů, přičemž čtyři poprvé v historii pochodu využili možnost přenocování.
Žádné komentáře:
Okomentovat