pátek 10. září 2021

Týden na Liberecku (V)

(předchozí článek Týden na Liberecku IV
Na rozhlednu Nisanka a k pramenu Nisy

Autobusem X11, který nahrazuje tramvajové spojení Liberce s Jabloncem, jedeme až na konečnou. Procházíme Tyršovými sady, které se rozprostírají na levém břehu Lužické Nisy. Vznikly zásluhou Okrašlovacího spolku, jejich slavnostní otevření proběhlo v roce 1893. V Kostelní ulici se zastavujeme v Domě Jany a Josefa Scheybalových. Manželé tuto významnou stavební a historickou památku Jablonecka jedinečně přestavěli na archiv, knihovnu i ateliér v jednom. V současné době se v něm nachází turistické informační centrum, Městská galerie MY a Památník manželů Scheybalových. My se spokojíme jenom s návštěvou „íčka“, abychom si ujasnili, co chceme vidět dnes a co zítra při Dnu evropského dědictví.
V kavárně před Novou radnicí si chvíli posedíme u kafíčka a pak pokračujeme v cestě. Se zájmem si prohlížíme upomínku na 
Jabloneckou úzkorozchodnou trať (1 000 mm), která v letech 1900–1965 spojovala Rychnov u Jablonce nad Nisou s Janovem nad Nisou. K technickým zvláštnostem patřil především úsek v centru města dlouhý přes 500 metrů, kde měla trať sklon 108,5 promile a ještě k tomu zde byla zastávka! Připomeňme, že stoupání 1 ‰ znamená, že se na vzdálenost jednoho kilometru trať výškově zvedne o jeden metr. Podle dostupných informací šlo dokonce na celém světě o jediný adhezní úsek (druhým v pořadí byl rakouský Linec se 105 ‰), na němž se provozovala pravidelná kolejová doprava osob i nákladů. Na trati s takovým sklonem došlo zcela logicky k několika nehodám. Po válce si jablonecká tramvajová síť vyžadovala zásadní rekonstrukci, k níž však nikdy nedošlo. V roce 1950 nahradily nákladní tramvaje nákladní automobily a o patnáct let později osobní tramvaje nahradily autobusy. 
V místech, kde bylo stoupání oněch zmíněných 108,5 promile byly do vozovky na upomínku položen krátký úsek kolejí a opodál paměrní deska.
Přicházíme k přehradní nádrži Mšeno, obecně nazývané Jablonecká přehrada. Proti její výstavbě, roku 1906, prý místní občané nejdříve bojovali, ale dnes jsou rádi, že zde je a že si mohou užívat v letních obdobích koupání, sportování a relaxaci a v zimě zase bruslení. Do přehrady ústí přívodní štoly z Bílé Nisy a z Lužické Nisy. Vodní plocha zaujímá necelých 40 ha, výška hráze je 15,8 m, délka 425 m, šířka 4,5 m v koruně a 15 m v základech. Zásobní objem nádrže činí 1,9 mil. m³ (maximální až 2,8 mil. m³).
Procházíme kolem nádraží Jablonecké Paseky a úzkou silničkou pojmenovanou Pod Kynastem se po necelých dvou kilometrech dostáváme k rozhledně Nisanka nacházející se ve výšce 676 m:
V září 2005 zde vyrůstat dlouho plánovaný vysílač pro přenos signálu mobilního operátora T-Mobile. Celkem 35 metrů vysoká věž byla po dohodě s obcí rozšířena o schodiště a vyhlídkový ochoz ve výšce 24 metrů nad zemí. Spodní část věže je obložena do výše 9 m kamenem, samotná kovová konstrukce obložena není, i když se o jejím dřevěném obkladu původně uvažovalo. Výstavbou vysílače podle projektu ing. arch. Ivana Vorla byla pověřena firma Real-Invest. Na základě veřejné ankety získala věž název Nisanka podle nedalekého pramene řeky Nisy. Slavnostní zpřístupnění proběhlo 5. května 2007.
Poté, co jsme se dostatečně vynadívali do dáli, pokračujeme po zelené turistické značce k lokalitě zvané U Tří lip. Kromě rozcestníku je zde zajímavý křížek a Novoveským okrašlovacím spolkem tři nově vysazené lípy:
Na druhé straně silnice stojí dlouhodobě prázdný bývalý hostinec (a později sídlo mnoha firem), v jehož průčelí je k vidění hezké domovní znamení – stylizované tři lípy:
Přecházíme silnici spojující Novou Ves nad Nisou a Lučany nad Nisou, pokračujeme ještě asi 150 metrů po zelené značce a pak z ní odbočujeme doprava. Haťový chodník nás přivádí k pramenu Nisy, podle serveru Mapy.cz po rovných 333 metrech!
Pramen Nisy je zmiňován jako Neisborn poprvé na mapě již roku 1713 a snad již kolem roku 1850 bylo místo zviditelněno nápisem na kameni, jak uvádí starý popis maloskalského panství. O zvelebení místa se významně zasadil především Novoveský okrašlovací spolek, jenž se myšlenkou osadit nad pramenem Nisy pamětní tabuli zaobíral již od roku 1899. Rozdílné představy spolku a majitele pozemku ale realizaci záměru posunuli o tři desítky let. V roce 1929 Novoveský okrašlovací spolek pramen Nisy zpřístupnil cestou a při lidové slavnosti konané 29. června 1930 tu odhalil pomník prameni Nisy. Po druhé světové válce doprovázel po několik desetiletí do kamene vytesaný původní text „Neissequelle 1930“ barvou dopsaný český text, ale louku s pomníkem postupně pohltila zeleň. V roce 1980 původní text nahradila nová bronzová pamětní deska, odcizená nenechavci v roce 2008. V roce 1997 bylo místo obecním úřadem v Nové Vsi n. N. a dobrovolníky zvelebeno, přístupová cesta byla obnovena a prameniště vyskládáno z kamenů. Místo se stalo výchozím bodem mezinárodní cyklistické trasy Odra–Nisa, která měří 591 km a vede až k Baltickému moři. V roce 2000 byl sousední Smržovkou podél toku vybudován pohodlný chodník. V letech 2009–2010 Novoveský okrašlovací spolek a obec Nová Ves nad Nisou s podporou Libereckého kraje přistoupily k rekonstrukci prameniště a obnově pomníku, který dostal novou pamětní desku ze šluknovského syenitu. 
Po silnici šlapeme do Nové Vsi na Nisou, stoupáme k zeleně značené cestě, která se mění v asfaltovou silnička přivádí nás až téměř k nádraží Jablonecké Paseky, kde jsme už dnes jednou byli. Po červeně značeném Jabloneckém vyhlídkovém okruhu se dostáváme na okraj města a míříme ke kostelu Povýšení sv. Kříže.
Kostel patří k nejkrásnějším sakrálním secesním stavbám na našem území, má štíhlou věž a jednoduchý štukový dekor, také interiér je střízlivý. Každý detail je však vynikajícím uměleckořemeslným dílem. Plán stavby, včetně interiéru, vypracoval jablonecký architekt Josef Zasche (1871–1957) a realizací byla pověřena firma stavitele Emiliana Herbiga. Slavnostní položení základního kamene se konalo v sobotu 18. srpna 1900, současně s oslavou 70. narozenin císaře Františka Josefa I. Stavba kostela byla dokončena 31. srpna 1902, vysvěcení proběhlo v sobotu 8. listopadu. Kostel patří starokatolické církvi, konají se zde pravidelně mše, příležitostně také svatební obřady, koncerty a další kulturní akce.
Následuje článek Týden na Liberecku (VI)

Žádné komentáře:

Okomentovat