Toulky po horách 2020 (I)

Tentokrát po Cerové vrchovině. Proč se vlastně jmenuje Cerová? Za svůj název vděčí dubům, konkrétně dubům plstnatým, kterým se říká cery a jsou běžným stromem na jihu Evropy. Tady pokrývají asi dvě třetiny chráněné krajinné oblasti. Cerová vrchovina je cele vulkanického původu a je nejmladším pohořím na Slovensku starým pouhých 2 až 6 milionů roků. Stopy po vulkanické činnosti představují například vrcholy, na nichž stojí zříceniny hradů Fiľakovo, Šomoška a Hajnáčka. Zdejší vrcholy nedosahují nijak závratných výšek, ale díky velké členitosti terénu dají výstupy na kopce vysoké 500 až 600 metrů někdy pořádně zabrat.

Na cestu se vydávám z Kolína v lehátkovém vagonu rychlíku Metropolitan Slovenská strela. Odjíždí v 18.19 hod. a do Fiľakova má přijet ve 4.18 hod. To, že v Bratislavě stojí od 21.50 do 23.30 hod., vůbec neregistruji neb spím hlubokým spánkem. S dostatečným předstihem před dojezdem do Fiľakova mě průvodčí budí (respektive klepe na dveře a já jsem již vzhůru), ptá se, zda si dám kávu a omlouvá se za půlhodinové zpoždění, „lebo sme v Bratislave nemali rušeň“.

Nástěnná malba ve vestibulu nádražní budovy

Železniční stanice ve Fiľakově leží na neelektrifikované trati č. 160 Zvolen–Košice a je odbočnou stanicí pro trať č. 164 Fiľakovo–Somosköújfalu (MÁV). Vybudovaná byla v době výstavby Uhorské severní železnice Salgótarján–Lučenec–Zvolen v roce 1871. Výstavbu železniční tratě Budapešť–Hatvan–Salgótarján–Fiľakovo–Lučenec–Zvolen–Kremnica–Vrútky si vyžádala zvyšující se spotřeba kamenného uhlí a dalších surovín průmyslovými podniky v Pešti. Objekt stanice ve Fiľakovu původně tvořily dvě samostatné budovy, které byly v roce 1910 spojeny střechou a tak vznikl vestibul před pokladnami. Zajímavostí jistě je, že lokomotívy po příjezdu do Fiľakova se směrem do Lučence i na Feled musely ručně otáčet do opačného smeru. Kromě hlavní železniční stanice byla 9. 9. 1953 vybudovaná malá stanice Fiľakovo zastávka, která sloužila pro pracovníky podniků Kovosmalt a Mier.

Vodojem u fiľakovského nádraží

K areálu střední odborné školy, na jejímž internátě máme zajištěné ubytování, procházím městským parkem, který se táhne od vlakového nádraží k nádraží autobusovému. Vznikl z tureckých zahrad, kdysi býval oplocený a volně v něm pobíhali jeleni a srnčí zvěř a v jezírku plavaly labutě. Park má rozlohu 8,2 ha a roste v něm množství krásných a zajímavých stromů, z nichž některé patří mezi skutečně vzácné druhy. V roce 2011 byl rekonstruován z evropskeho fondu regionálního rozvoje poskytnutím příspěvku ve výši 1,2 milionu eur.
Po ubytování a krátkém odpočinku následuje prezence ve vestibulu internátu, jehož zabezpečení poněkud připomíná věznici...

Fiľakovo získalo městská práva už roku 1423, v roce 1900 mělo 2186 obyvatel, kteří pracovali především v zemědělství, dnes tu žije necelých 11 000 lidí převážně maďarské národnosti. V roce 1920, po Trianonské mírové smlouvě, která byla spojena s velkými územními ztrátami předválečného Uherska, bylo přičleněno k Československu, avšak po První vídeňské arbitráži patřilo v letech 1938–1945 k Maďarskému království.
Zdejší národní podnik Kovosmalt byl největším producentem strojírenského spotřebního zboží na jihu středního Slovenska. Vyráběla se tu kamna a sporáky na tuhé palivo, elektrická akumulační kamna, teplovodní kotle pro ústřední vytápění rodinných domů, smaltované kuchyňské nádobí, ruční kuchyňské strojky i zařízení pro velké kuchyně. V roce 1932 podnik začal i s dřevozpracující výrobou. Byl založen v roce 1906 firmou Bartók, v roce 1945 byl znárodněn a o rok později byla dřevovýroba vyčleněna jako závod podniku Mier vyrábějící kuchyňský nábytek. V 70. letech zaměstnával Kovosmalt přes 3000 pracovníků. Po listopadu 1989 se jako jeden z prvních podniků na Slovensku ocitl ve vážné ekonomické krizi a k 1. 4. 1992 byla vyhlášena jeho likvidace. V roce 1998 vznikla nástupnická firma THORMA Výroba, k. s., která vyrábí krbová a kachlová kamna, sporáky na tuhá paliva, kotlové soupravy, ohřívače vody apod.
Z významných budov stojí za zmínku kromě radnice kaštiel Berchtoldovců, v němž dnes sídlí gymnázium:

Kaštiel byl postaven koncem 18. století jako sídlo rodiny hraběte Berchtolda, který pocházel z Tyrolska. Později kaštiel patřil rodinám Stephani a Herold, po roce 1945 byl sídlem okresního úřadu a byla v něm umístěna i stavební škola. Původní barokní charakter budovy se v důsledku častých oprav částečně ztratil.
Zajímavou budovou je rovněž nedaleko stojící takzvané Vigadó, které je i dnes důležitým místem společenského života města:

Budova pochází z konce 19. století, má eklektickou fasádu. Fungovalo v ní kasíno, sloužila jako místo setkávání spolků a řemeslníků, hostinec, škola, v současnosti je tu umístěna Městská knihovna a Městské vlastivědné muzeum.
Přímo uprostřed města se na skále vypíná Fiľakovský hrad, lépe řečeno jeho zřícenina:

První známá písemná zmínka o Fiľakovském hradu pochází z roku 1242 jako o castrum Filek, avšak s velkou pravděpodobností na hradním vrchu stával malý kamenný hrad již od 12. století. Ten kromě jiného čelil náporu tatarských nájezdníků do oblasti Gemeru v letech 1241–1242 a jako jeden z mála jim odolal. Většina hradů před tímto obdobím totiž byla dřevěných a kočovným nájezdníků z asijských stepí se je podařilo vypálit. Pouze kamenné hrady, ke kterým patřil i Fiľakovský hrad, se divokým hordám dokázaly účinně bránit, neboť asijští nájezdníci takovéto stavby nedovedli ztéci.

Od 13. století byl Fiľakovský hrad strážním hradem, ve 14. století se stal součástí držav Matúše Čáka Trenčianského. V roce 1435 jej dostali do zálohy Perényové, roku 1451 jej dobyl Jan Jiskra z Brandýsa. V roce 1483 stanula pod hradbami vojska Matyáše Korvína, která hrad dobyla. V období tureckého nebezpečí byl hrad pod vedením Itala da Verdeho v roce 1551 narychlo opevňován a přestavován na moderní renesanční pevnost, zároveň byly posilovány městské hradby, avšak nic z toho nedokázalo odrazit turecký útok v roce 1554. Hrad se dostal do tureckých rukou a po téměř 40 let byl dokonce centrem sandžaku. Beg Hamza a následně beg Šaman odsud ovládali velkou část dnešního jižního Slovenska. Až v roce 1593 se podařilo císařským vojskům dobýt Fiľakovo nazpět. V roce 1678 se pod hradem objevila povstalecká Thökölyho vojska, byla sice odražena, ale krátce poté se pod hradem objevila znovu posílena o Turky. Po téměř ročním obléhání byl hrad v roce 1682 dobyt a vypálen.

Dnes je Fiľakovský hrad z části rekonstruovanou a zakonzervovanou zříceninou. Konzervační práce začaly až v roce 1972, tedy téměř po třech stoletích chátrání.

Nejvýraznější a nejfotografovanější částí hradu je tzv. Bebekova bašta, v níž byla po rekonstrukci zřízena expozice historie hradu a města Fiľakovo. Historickoarcheolgický průzkum přinesl množství materiálu jako keramické výrobky, kachle, zbraně, jezdeckou výstroj, řemeslnické a zemědělské nástroje, potřeby pro domácnost atd.

Večer se ve vestibulu koná tradiční zahájení Toulek. Tradiční je i borovička, kterou si připíjíme na jejich zdar, netradiční ovšem je, z čeho ji pijeme. V minulých ročnících to bývalo z umělohmotného kelímku, letos však při prezenci každý obdržel miniaturní plecháček označený samolepkou se svým jménem či přezdívkou. Sešlo se nás tentokrát jen 24 kusů, chybějí například Boumič, Šolda, Franta, Ervín, Hrobaři a další.

Následuje článek Toulky po horách 2020 (II)