Krátký výšlap inspirovaný geocachingem
Obec Lučice má necelých 650 obyvatel, protéká jí Lučický potok, pravostranný přítok Sázavy. První zmínka pochází z roku 1352. Gotický kostel sv. Markéty, stojící uprostřed návsi, je z 1. poloviny 14. století. V roce 1928 vyhořel a při pracích na jeho obnově byly objeveny gotické nástěnné malby z 1. poloviny 15. století, které byly v roce 1940 restaurovány.
Administrátorem římskokatolické farnosti Lučice je R. D. Mgr. Ing. Jiří Mára, syn světelských učitelů Vojtěcha Máry (učil v letech 1945–1968) a Jindřišky (1945–1962). Zdejší červencová pouť o svaté Markétě má dlouholetou tradici.
V roce 1922 byl v Lučici založen družstevní lihovar, jehož prvním předsedou se stal místní rolník Jan Prchal, v letech 1912–1919 starosta obce. V dubnu roku 1920 byly firmou B. Kociána z Okrouhlice zahájeny stavební práce. Dne 30. 12. 1922 došlo k prvnímu zátopu v parním stroji a 14. ledna 1923 se konala kolaudace.
K 1. 12. 1923 se datuje založení Lihovarnického družstva v Lučici pro Lučici, Tis, Malčín a Horní Pohleď s předsedou Janem Prchalem. Na podzim 1933 proběhla generální oprava strojního zařízení, již obstarala firma Janáček ze Starého Ranska. V prosinci 1936 byla zahájena stavba vodovodu z Janovce k lihovaru.
21. června 1945 přešel lihovar pod národní správu. Od roku 1960 začal objekt sloužit jako dílna zemědělského družstva. V roce 2011 přišel nový majitel, který koupil celý zemědělský subjekt v Lučici a lihovar postupně opravil. Rekonstrukce se snaží o vzhled z dobových fotografií z roku 1922.
Znak Lučice je novodobý, vznikl díky zákonu z roku 1990, který dal právo na znak všem obcím. Rozhodnutí o udělení znaku a vlajky je ze 7. října 2003 a má číslo 30.
Heraldický popis znaku: V zeleném štítě tři zlaté luční květy na stoncích, krajní odkloněné, dole přeložené položeným stříbrným srpem se zlatou rukojetí ostřím nahoru, provázeným vlevo stříbrným latinským křížem.
... s dlouhou kovovou lávkou ke stavidlu a zajímavým přepadem:
Kousek cesty se vracíme a po lávce přes Lučický potok přicházíme k malému žulovému lůmku,...
... kde je nejen keška, ale také pamětní deska umístěná sem u příležitosti 80. narozenin Viléma Schafranka:
Vilém Schafranek, známý jako Vilda Šafránek, se narodil 29. července 1937 v tehdejším Německém Brodě. Matka byla služebnou u Krausů ve Světlé nad Sázavou, otec pracoval jako brusič skla v Josefodole. Rodina žila v Beneticích, Viléma nosila babička v loktuši na zádech přes Příseku a Pohleď do Lučice. Během války se narodila ještě holčička Mariánka. Vilémova matka si našla jiného muže, otec odešel na francouzskou frontu. Po válce se už jako nacistický voják nemohl vrátit zpátky, zůstal spolu se svým bratrem v Hofu. O chlapce začali pečovat prarodiče v Lučici (čp. 68), později se tam vracel na prázdniny. Nejčastěji chodil na Slouhovku.
V roce 1922 byl v Lučici založen družstevní lihovar, jehož prvním předsedou se stal místní rolník Jan Prchal, v letech 1912–1919 starosta obce. V dubnu roku 1920 byly firmou B. Kociána z Okrouhlice zahájeny stavební práce. Dne 30. 12. 1922 došlo k prvnímu zátopu v parním stroji a 14. ledna 1923 se konala kolaudace.
K 1. 12. 1923 se datuje založení Lihovarnického družstva v Lučici pro Lučici, Tis, Malčín a Horní Pohleď s předsedou Janem Prchalem. Na podzim 1933 proběhla generální oprava strojního zařízení, již obstarala firma Janáček ze Starého Ranska. V prosinci 1936 byla zahájena stavba vodovodu z Janovce k lihovaru. 
21. června 1945 přešel lihovar pod národní správu. Od roku 1960 začal objekt sloužit jako dílna zemědělského družstva. V roce 2011 přišel nový majitel, který koupil celý zemědělský subjekt v Lučici a lihovar postupně opravil. Rekonstrukce se snaží o vzhled z dobových fotografií z roku 1922.Znak Lučice je novodobý, vznikl díky zákonu z roku 1990, který dal právo na znak všem obcím. Rozhodnutí o udělení znaku a vlajky je ze 7. října 2003 a má číslo 30.
Heraldický popis znaku: V zeleném štítě tři zlaté luční květy na stoncích, krajní odkloněné, dole přeložené položeným stříbrným srpem se zlatou rukojetí ostřím nahoru, provázeným vlevo stříbrným latinským křížem.
* * *
Auto necháváme na návsi a vydáváme se za první keškou. Zastavujeme se u Pilského rybníku... 
... kde je nejen keška, ale také pamětní deska umístěná sem u příležitosti 80. narozenin Viléma Schafranka:
Vilém Schafranek, známý jako Vilda Šafránek, se narodil 29. července 1937 v tehdejším Německém Brodě. Matka byla služebnou u Krausů ve Světlé nad Sázavou, otec pracoval jako brusič skla v Josefodole. Rodina žila v Beneticích, Viléma nosila babička v loktuši na zádech přes Příseku a Pohleď do Lučice. Během války se narodila ještě holčička Mariánka. Vilémova matka si našla jiného muže, otec odešel na francouzskou frontu. Po válce se už jako nacistický voják nemohl vrátit zpátky, zůstal spolu se svým bratrem v Hofu. O chlapce začali pečovat prarodiče v Lučici (čp. 68), později se tam vracel na prázdniny. Nejčastěji chodil na Slouhovku.
Vyučil se soustružníkem, žil a pracoval v Praze, v roce 1964 se oženil, ale manželství skončilo rozvodem. Jeho druhá žena zemřela. V létě jezdíval raději do Lučice než do Rumunska či Bulharska. Seniorská léta trávil v DPS v Manětíně. Vilém Schafranek je autorem básní a povídek, napsal také Vzpomínky na Lučici.
O pár desítek metrů dál se nachází Slouhova louka. Na jejím okraji stojí chata Slouhovka sloužící jako klubovna a zázemí pro uživatele přilehlého hřiště. Byla otevřena 3. října roku 1969 za účasti všech složek společenského života v obci. Je součástí sportovního areálu, po rekonstrukci slavnostně uvedeného do provozu 21. června 2013. Místní klub stál u zrodu Okresního přeboru Havlíčkobrodska v nohejbalu. Pravidelně se zde koná pouťový turnaj v nojebalu a volejbalu a pro nejmenší Dětský den.
Za druhou kešku se vydáváme k rybníku Stružňák založenému na přítoku Tiského potoka, který se po necelém kilometru vlévá do Pilského rybníka.
Slouží místním hasičům jako požární nádrž a zároveň ke cvičení. Na břehu stojí jednoduchá chata, patřící podle výzdoby zábradlí rybářům:
Část hladiny rybníka pokrývá plavín štítnatý (Nymphoides peltata), někdy také zvaný plavín leknínovitý:
Jedná se o vyrtrvalou sladkovodní rostlinu z čeledi vachtovitých. Z kořene ukotveného v bahně vyrůstají oddenky, které se v uzlinách silně větví na lodyhy ponořené těsně pod hladinou. Z některých uzlin vyrůstají stvoly s velkými kulatými kožovitými listy splývajícími na vodě, a stopky květů. Žlutý pětičetný kalich má cípy dlouze kopinaté.
Ke čtvrté kešce vyrážíme z místa, kde k silnici do Olešnice přichází zprava červená turistická značka od Světlé. Také tady stojí křížek, snad jeden z nejstarších v širokém okolí, neboť na jeho soklu je vytesán letopočet 1797:
Kešce dal její owner název Zpackaná dotace. Nachází se totiž u nepodařeného rybníka, který se jmenuje Malá vodní nádrž Olešnice. Vody tam moc není, protože po dokončení stavby v roce 2011 se při napouštění začala ztrácet, vsakovat. Základním cílem projektu bylo zvýšení retenční schopnosti krajiny opatřeními vhodnými z hlediska ochrany přírody a krajiny a obnova přirozeného vodního režimu krajiny prostřednictvím výstavby malé vodní nádrže.
V prostoru mokřadu byla zřízená neprůtočná tůň o ploše hladiny 287 m². Celkové uznatelné náklady na akci činily 1 243 605 Kč, z toho byl příspěvek z Evropského fondu pro regionální rozvoj 808 343 Kč (65 %), příspěvek Státního fondu životního prostředí ČR v rámci Operačního programu Životního prostředí 62 180 Kč (5 %) a příspěvek obce Okrouhlice 372 082 Kč (30 %).
Údaje jsem převzal z ownerova listingu, neboli: Jak jsem koupil, tak prodávám.
Žádné komentáře:
Okomentovat