Toulky po horách 2020 (II)

Předchozí článek Toulky po horách 2020 (I)
Cerovou vrchovinou

Vycházíme z Fiľakova od železniční zastávky po žluté turistické značce do obce Belina a stroupáme k čedičovému lomu:

Obdivujeme přímo ukázkovou svislou sloupcovou odlučnost, což je typický projev lávových proudů: 

Jsou tu však k vidění i další formy odlučnosti a také pískovce a štěrky:

Kamenolom je dvouetážový, jeho uživatelem je PK Doprastav a. s., Žilina a navzdory informacím na internetu probíhá v něm těžba. Dnes je ovšem neděle, takže je tu klid.
S Ivanou a Klokanem jdeme až na samý konec lomu, prudkým dvahem se drápeme vzhůru, načež nás Belinská skala (466 m) odměňuje úžasným výhledem do dáli:

Po hraně těžební jámy obcházíme téměř celý kamenolom,...

... ale v místě, kde je pěšinka zarostlá trním a začíná být nebezpečná, sestupujeme šikmo svahem k Belinským skalám prohlášeným v roce 1993 za přírodní památku. Bazaltové věže s deskovitou odlučností zde vytvářejí skalní město v počátečním stadiu vzniku. Proplétáme se mezi stromy a keři, klopýtáme po kameny a ve spadaném listí až nakonec sestupujeme na lesní cestu, která nás přivádí na žlutou turistickou značku. Po nějaké době se blížíme k vrcholu pojmenovanému Monica (584 m). Značka jej míjí, ale mám v úmyslu si na něm na okamžik lehnout, abych mohl říkat, že jsem ležel na Monice... Tři moji kolegové nejsou proti, ale když stojíme na plochém vrcholu, dávají mi to jaksepatří „sežrat“. Kopřivy, ostružiny a trnité keře – na fotku vleže nemůže být ani pomyšlení...
Na rozcestí Sedlo pod Monikou je Pepa na kontrole, my jsme poslední, kteří tudy procházejí. Teď už máme před sebou jen postupné klesání, první polovinu lesem, později polní cestou do Šurice. Fotím si malebné tufové bradlo Soví hrad, přes který povede naše středeční túra. 

Je neskutečné vedro, v Šurici hledáme krčmu nebo alespoň obchod, ale marně. Ploužíme se po silnici a po neznačené cestě na železniční zastávku Hajnáčka, odkud v 16.53 hod. odjíždíme do Fiľakova. Trasa měřila 22 km.
Cestou na internát se zastavujeme v hospůdce, jíž jsme začali říkat V průvanu, protože se podobá té, do které jsme chodili loni v Detvě.

Následuje článek Toulky po horách 2020 (III)