Čedoku je sto let

Na den přesně vznikla před 100 lety cestovní kancelář  Čedok

Už v době založení československého státu vyvstala potřeba vytvořit silnou národní cestovatelskou organizaci, která by se stala protiváhou zahraničních společnsotí Wagons-Lies a Thomas Cook. Skupina vlastenců ze Zemského cizineckého svazu a Československých státních drah hned v roce 1919 zaožila Informační kancelář, poskytující informace a služby zahraničním návštěvníkům Prahy. Sídlo měla v Hybernské ulici přímo naproti Prašné bráně.

Teprvě 21. července 1920 se z ní ale podařilo vytvořit plnohodnotnou Československou cestovní a dopravní kancelář, která svou činost zahájila s kapitálem 2,5 milionu korun. Potřebné finance zajistila Česloslovensská banka Bohemia. Pozice nové cestovní kanceláře nebyla vůbec jednoduchá, její výhodou bylo, že získala výhradní právo k prodeji železničních jízdenek na tuzemském trhu. Díky tomu její vliv rostl a brzy mohla otevřít pobočky v Bratislavě, Paříži, Londýně a Vídni.

V roce 1925 firma zcela ovládla trh tuzemských zájezdů a založila vlastní autopark, o rok později se objevila zkratka Čedok vytvořená z původního dlouhého názvu. V roce 1936 se podnik stal akciovou společností, přičemž většinu akcií držel stát. Po druhé světové válce se objevilo logo s čápem, později inovované.

V roce 1948, po takzvaném Vítězném únoru, byla společnost znárodněna a její zájezdy byly orientovány hlavně na regeneraci dělnické třídy. Zahrnovaly převážně lázeňské pobyty a tutemskou rekreaci ROH a teprve roku 1954 došlo k obnovení zahraniční zájezdové činnosti. Cílem byly ovšem výhradně státy východního bloku, především Bulharsko, dále Rumunsko, Maďarsko, NDR, Polsko a přechodně i Albánie. Cesty do Jugoslávie byly omezeny na minimum, zato řada poznávacích a později i pobytových zájezdů mířila do Sovětského svazu. Při uvolňování politickéhi režimu ve druhé polovině šedesátých let došlo k opětovnému rozvoji cestování do „Jugošky“ i do některých kapitalistických zemí, zejména do Rakouska, Itálie a Francie. Po srpnu 1968 se ale vše vrátilo k praxi druhé poloviny padesátých let. Dovolená u moře už ale nebyla nedoažitelným luxusem čemuž odpovídal i nový firemní slogan „s Čedokem za hranice všedních dnů“.

Na přelomu června a července 1985 jsme se s manželkou vydali s Čedokem na dovolenou do Bulharska. Autobusem z Hradce Králové s ubytováním v soukromí v centru starého Nesebru. Už tehdy jsem si psal jakési „reportáže“ z cest a turistických akcí – samozřejmě nikoli na počítači, ale na psacím stroji. Na ukázku přikládám jednu naskenovanou stránku:

Tehdy také neexistovaly digitální fotoaparáty (o mobilních telefonech a možnosti jimi fotit ani nemluvě), fotil jsem buď na černobílý materiál nebo diapozitivy, takže text doprovázely výstřižky z propagačních materiálů... „Reportáž“ jsem nyní přepsal na blog, takže ji najdete zde.