(Předchozí článek Toulky po horách 2023/V)
Přes pastevní les s mohutnými duby, minipivovar Dobrovar ke zřícenině hradu Dobrá Niva
Odjíždíme ze Zvolena autobusem v 6.10 hod. na zastávku Záježová-rozcestí (597 m) a po červeně značené Rudné magistrále, která ovšem vede po silnici, šlapeme téměř sedm kilometrů stále mírně z kopce až na křižovatku před obcí Sása, kde odbočujeme ostře vpravo na vedlejší silnici. Čeká nás dalších dva a půl kilometru po asfaltu a teprve pak konečně odbočujeme doleva společně s cyklotrasou č. 5604. Ta zpočátku vede po polní či luční cestě, později je louka sice posečená, ale tráva na ní zůstala ležet a cesta je neznatelná. Tudy bych na kole rozhodně jet nechtěl...
Přicházíme do chráněného areálu Gavurky vyhlášeného roku 1999 a novelizovaného v roce 2012 o rozloze 68 ha. Jeho unikátnost spočívá v tom, že se jedná o zachovaný původní pastevní les, takzvaný panonský háj. Na rozlehlé ploše stojí až šest set jedinečných, mohutných prastarých dubů. Každý z nich je výjimečný svým tvarem, některé jsou rovné, jiné pokroucené, posplétané či skloněné. Spolu však vytvářejí až pohádkově čarokrásný les:
Dubový háj je domovem mnoha vzácných druhů ptáků, hmyzu a jiných živočichů a proto je opravdu jedinečným místem, které láká nejen domácí a zahraniční turisty, ale i vědce z celého světa. Rozsáhlý areál si po roce 1968 v tichosti zabrala sovětská vojska, která si zde pod zemí vybudovala „úkryty“, které se prý zachovaly dodnes. Naštěstí tento unikátní kout výrazněji nepoškodila a stopy po jejich pobytu už pomalu zahlazuje sama příroda. Obec Dobrá Niva, v jejímž katastru se Gavurky nacházejí, se snaží zachovat tuto dávnou pastvinu jako příklad zdravého přírodního prostředí, jako památku na minulé generace a jako ukázku pro ty, které přijdou po nás. I toto byl jeden z plusových bodů, díky kterým se Dobrá Niva stala v roce 2009 slovenskou Vesnicí roku.
Přicházíme na kraj obce, kde stojí evangelický kostel, ale my pokračujeme k významnějšímu římsko-katolickému kostelu sv. Michala archanděla:
Byl postaven v románském slohu snad již před tatarským vpádem (1241), upraven byl v 17. a v první polovině 18. století, ale některé románské prvky se v něm zachovaly dodnes. Po schodišti sestupujeme na náměstí. Vchod do dvorů dobronivských gazdů tvořily kamenné brány a jedna z nich jako symbol lidového umění stojí v centru: Před šesti lety si Dobrá Niva připomenula 750. výročí první písemné zmínky o své existenci. Nebyla to připomínka ledajaká, v roku 1254 totiž Dobrá Niva získala městská práva. Měla i hrad, jehož skrovné zbytky se dnes tyčí nad sousední vesnicí Podzámčok, kam máme namířeno. Ještě předtím ale hodláme navštívit zdejší minipivovar Dobrovar:
Není to ale úplně jednoduché, majitel a hospodský v jedné osobě, kterého sháníme po telefonu, je právě ve Zvolenu a slibuje poslat někoho, kdo nám načepuje pivo. A to přesto, že mu po pravdě sdělujeme, že oproti původním úvahám naší organizátorky jsme jenom tři... O to větší překvapení je, když zanedlouho přijíždí, piva nám natočí sám (každému dvě) s tím, že žádné peníze od nás nechce! Rozloučí se, protože má ještě nějaké zařizování, a tak posedíme, popijeme a jdeme dál. Míjíme neveřejné vnitrostátní letiště, využívané na sportovní létání, zemědělské práce, modelářství a také realizaci kulturních a společenských akcí: V dálce před námi se na kuželovitém kopci vypínají zříceniny hradu Dobrá Niva. Ale zdání klame, než se k němu vyšplháme, musíme zdolat ještě dva a půl kilometru: Hrad vznikl ve druhé polovině 13. století při staré obchodní cestě Via magna, která spojovala centrum uherského království přes Zvolen, Liptov a Oravu s Polskem a jeho úkolem bylo střežit tuto důležitou komunikační tepnu. Významnou úlohu sehrál v časech tureckého nebezpečí v 16. a 17. stol., když Turci nejednou loupili na jihu středního Slovenska. Náporům Osmanů odolal, ale obec Podzámčok byla dvakrát (1599 a 1663) vypleněna. Rychle se vzpamatovala z těchto i dalších pohrom a i když přišla o městská privilegia a ve skutečné město se nikdy nevyvinula, stala se důležitým centrem Pliešovské kotliny. V roce 1609 se panstvo přestěhovalo do podhradí a na hradě zůstala jenom vojenská posádka. V letech 1614–1804 patřil hrad Eszterházyům a podle zachované mědirytiny z roku 1686 šlo o mocnou pevnost, ze které ale do dnešních dnů zůstaly jenom skromné zbytky – obnovená nároží paláce s otvory oken a dvě kamenné konzoly, které původně nesly arkýř. Když se z hradního vrchu dostatečně vynadíváme do okolí, vracíme se do obce Podzámčok ke kostelu zasvěcenému sv. Janu Křtiteli a dřevěné zvonicí z roku 1868...
... a po silnici směřujeme z vlakové zastávce. Zjišťujeme však, že za chvíli jede do Zvolena autobus, a tak je rozhodnuto!
Žádné komentáře:
Okomentovat