29. ročník hvězdicového etapového pochodu v pohoří Javorie, Zvolenské kotlině a jednou túrou v Kremnických vrších. Sobota, den příjezdu, je vyhrazena individuální procházce pro seznámení s městem Zvolen.
Zvolen, kdysi slavné královské město je dnes okresním městem s téměř 41 000 obyvateli. Leží na soutoku Hronu a Slatiny, jeho území a bezprostřední okolí patří k místům osídlovaným již v eneolitu. První písemná zmínka o sídle s názvem Zolium pochází z roku 1135. Ve středověku tudy vedla významná dálková cesta, která přinesla původní zemědělsko-řemeslnické osadě důležitou obchodní funkci, což vytvořilo podmínky pro vznik a rozvoj budoucího města. Městská privilegia mu byla udělena v roce 1235, obnovena byla po tatarském vpádu roku 1243.
Od roku 1540 do poloviny 19. století bylo město kvůli tureckým výpadům obehnáno hradbami V 17. až 20. století se stalo významných střediskem obchodu, zejména s dobytkem.
Ve 40. letech 19. století v něm panoval čilý národní život a v roce 1848 je na sněmu v Bratislavě jako poslanec zastupoval Ľudovít Štúr. Z mnohých řemesel se ve 20. století udržela dřevovýroba a kovovýroba. Za druhé světové války se obyvatelé aktivně zapojili do protifašistického odboje. Ve městě sídlil štáb 2. taktické skupiny povstalecké armády a vznikla tu partyzánská brigáda Za slobodu Slovanov. V železničních dílnách byly pro potřeby povstalecké armády vyrobeny tři pancéřové vlaky – Štefánik, Hurban a Masaryk.
Po válce nastal rozvoj průmyslu, byl vybudován dřevokombinát Bučina, masokombinát, mlékárenský podnik, panelárna a řada menších podniků. Zvolen se stal také centrem dřevařského a lesnického školství a výzkumu.
* * *
Hned ráno po příjezdu se ubytováváme ve dvoulůžkových pokojí 2+2 se sociálním zařízením na vysokoškolské studentské koleji Technické univerzity Zvolen,...
... a protože tentokrát nemáme polopenzi, jdeme nejprve na nákup do nedalekého Kauflandu a teprve pak na toulku městem. Po můstku přes Elektrárenský kanál přicházíme k židovskému hřbitovu, v němž se pochovávalo v letech 1906–1967. Kromě hrobů je tu pomník se šesti mramorovými deskami (podle šesti masových hrobů) se jmény 128 občanů, kteří zde byli zavražděni koncem roku 1944 a v lednu 1945:
Před hřbitovem byl v letech 2008–2009 vybudován Park ušlechtilých duší s Obeliskem naděje věnovaným slovenským občanům, kteří během druhé světové války zachraňovali Židy před deportacemi do koncentračních táborů. Před pět metrů vysokým skleněným Obeliskem naděje je Práh modliteb, vytvořený z říčních kamenů umělecky dotvořených mosazným drátem. Autorem architektonického návrhu je architekt Martin Kvasnica ve spolupráci s výtvarníky Petrem Kalmusem a Pavlem Machem.
Po modré turistické značce procházíme parkem Štefana Višňovského, jehož bysta je v malém parčíku u nádraží. Strojní inženýr a elektrotechnik (*1909) vypracoval návrh postupné elektrifikace slovenských železnic, zapojil se do příprav SNP a koncem prosince 1944 byl v blízkosti vesnice Kováčová popraven. Park byl založen v roce 1970, má rozlohu 4,67 ha a nachází se v něm Pamätník Zvolenského manifestu, který vznikl z podnětu Slovenské národní strany a byl slavnostně odhalen 22. července 2011. Připomíná historické setkání Andreje Hlinky a Martina Rázuse 16. 10. 1932 ve Zvolenu a dobu emancipačního snažení Slováů o samostatný stát.
O necelých stopadesát metrů dál se nachází maketa pancéřového vlaku vyrobená ve vozovém depu ŽOS Zvolen podle požadavků režiséra Martina Ťapáka pro slovenský film Deň, ktorý neumrie z roku 1974.
Na konci parku přecházíme frekventovanou silnici a rázem stojíme pod Zvolenským hradem. Nebo Zvolenským zámkem? Používají se oba výrazy, ale podstatné je, že v intreiérech není žádný inventář, který byste na hradě nebo na zámku čekali.
Původní sídlo moci se ovšem nacházelo nad soutokem Slatiny a Hronu na strmém bradle v hradě z 12. století, dnes známém jako Pustý hrad. Jeho nepřístupnost však měla za následek, že se uherský král Ludvík I. Velký z Anjou rozhodl postavit v letech 1360–1382 hrad nový a to podle vzoru italských městských kastelů.
Od roku 1424 se stal věnným majetkem uherských královen. O výraznou přestavbu a výzdobu se na přelomu 15. a 16.století zasloužil Ján Thurzo, po roce 1548 byl zámek v důsledku sílícího tlaku Osmanské říše přestavěn na renesanční pevnost, kterou Turci nikdy nedobyli. Od roku 1626 vlastnili zámek Esterházyové, kteří jej nechali barokně přestavět. V letech 1957–1969 se uskutečnila rozsáhlá rekonstrukce, přičemž od roku 1965 je zámek součástí Slovenské národní galerie, která tu prezentuje svoje sbírky ve čtyřech expozicích – Gotické umění, Ikony na Slovensku, Evropské malířství 16. až 19. století a Sochařství 13. až 21. století.
* * *
Poté, co jsme zámek obešli kolem dokola, míříme na náměstí SNP,...
Jen o pár metrů dál stojí Pomník padlým v SNP tvořený kamennou deskou obloženou polskou a egyptskou žulou, na níž je osazena obří valaška s figurálními reliéfy od akademického sochaře Jána Kulicha. Autorem návrhu pomníku je zvolenský rodák, architekt Jozef Lacko. Pomník byl odhalen 29. srpna 1974 při příležitosti 30. výročí SNP.
Musím přiznat, že když jsem pomník fotil, nedošlo mi, že jde o valašku. To bych býval zvolil jiný úhel pohledu...
O kus dál, na levé straně náměstí, stojí evangelický kostel sv. Trojice. V roce 1784 koupili zvolenští evangelíci patrový Bossányovský dům, z něhož odstraněním příček vytvořili jednoduchý kostel bez věže a zvonice. Věž vysoká 38 metrů byla přistavěna v letech 1856–1857 a v letech 1922–1923 na místě původního kostela postavila slovensko-česká stavební firma z Banské Bystrice nový trojlodní kostel přizpůsobený neogotickému slohu již existující věže:
Asi o sto metrů dál, ale stále na náměstí SNP, stojí pomník padlým vojákům Sovětské armády, kteří padli při osvobozování města v březnu 1945. Ještě toho roku postavila sovětská armáda ve spolupráci s obyvateli města pomník přecházející ze čtvercového odstupňovaného podstavce do obelisku:
Za parkově upravenou částí náměstí stojí na volném prostranství římskokatolický kostel sv. Alžběty. Pochází z let 1244–1250 a je nejstarší sakrální stavbou ve městě. Původní jednolodní pozdně románská stavba byla v letech 1380–1390 přestavěna v gotickém slohu a v letech 1548–1551 přibyla mohutná 38 metrů vysoká věž, která kromě zvonice plnila funkci strážní a signalizační věže:
Na náměstí se nachází vícero starých měšťanských domů zapsaných do seznamu národních kulturních památek. Zajímavý je např. dům čp. 22/33, v němž se nachází Lesnícke a drevárske múzeum Zvolen. Z přestavby okolo roku 1530 původního gotického objektu se na fasádě zachovaly zbytky zdobeného pozdně gotického ostění okenních otvorů.
Na opačné straně náměstí stojí renesanční dvoupodlažní Ferienčíkov dom z konce 16. století, v němž se narodil štúrovský spisovatel a novinář Mikuláš Štefan Ferienčík (1825–1881):
Na nároží budovy je bohatě zdobený kruhový arkýř osazený na dvou krakorcích ukončených maskaróny. Tělo arkýře má štukovou výzdobu s hlavičkou anděla a po stranách rozviliny mezi kanelovanými pilastry.
Na severním konci náměstí stoji ze dvou stran obestavěný nákupním centrem TESCO renesanční měšťanský dům Finkova kúria. Barokní přestavba včlenila jeho renesanční jádro do nové trojdílné dispozice s průjezdem:
Na fasádě se nachází štít s erby původních majitelů – lesního mistra Ondreje Urbányho a jeho druhé manželky hraběnky Anny Márie Esterházyové z Vígľaše.
Vracíme se ulicí M. R. Štefánika, souběžnou s náměstím SNP, a zastavujeme se v hospůdce, kterou nám poradila Ivana jako výsledek svého pátrání po čepovaném banskobystrickém Urpineru. Kromě něho jsme okusili pivo Baran z banskobystrického řemeslného pivovaru, a protože jsme popíjeli ve venkovním tichém a stinném prostředí, dali jsme hospůdce název U Tří smrků.
Cestou na kolej se ještě krátce zastavujeme u zbytků opevnění v parku plk. Alexandra Domana. Slovenský důstojník, příslušník československé zahraniční armády a účastník SNP židovského původu Alexander Doman (1914–1996), do 17. dubna 1945 Alexander Dautelbaum, byl v padesátých letech spolu se svou britskou manželkou persekvován, v roce 1969 rehabilitován a povýšen na podplukovníka, v roce 2000 mu byla udělena cena města in memoriam.
Součástí parku jsou zbytky historického městského opevnění s kruhovou baštou:
Večer je tradiční zahájení Toulek s tradičním panáčkem borovičky. Netradiční je jen náš počet – 17 účastníků, chybí například Alfi, Šolda, Boumič, Ervín, Hanka a další...
Následuje článek Toulky po horách 2023 (II)
Žádné komentáře:
Okomentovat