Toulky po horách 2023 (VIII)

(Předchozí článek Toulky po horách 2023/VII)

Z Budče na Čertovu skálu a přes Hrabice a Trnie do Turova

Túru, nabízenou na neděli nikdo – kromě nás čtyř – neabsolvoval především proto, že většinou se už ráno odjíždí domů. My jsme na ni vyrazili v sobotu díky tomu, že v pondělí jsme si víceméně nechtíc túru prodloužili právě o část túry sobotní.
Autobusem odjíždíme do Budče a po zelené značce se vydáváme k Čertově skále, zpočátku po silnici a od rozcestníku Sietno po naučné stezce Boky. S napětím očekáváme, kdy se pohodová pěšina traverzující svah národní přírodní rezervace Boky zvedne prudce vzhůru. A po dvou kilometrech se dočkáme! Strmá kamenitá cestička se klikatí vzhůru, někde překážejí popadané stromy. Jedna z informačních tabulí rozmístěných podél naučné stezky nás informuje, že „V rezervácii prevláda bukovo-dubový vegetačný stupeň – bukové dúbravy, v úzkom páse na úpätí svahu dubové bučiny, v dolinkách lipové javoriny a na suchých skalnatých svahoch drieňové dúbravy s dubom cerovým“.

Výhled na Čertovu skálu  zasazenou na okraj strmého skalního bradla je opravdu za odměnu. Nevšední a ve střední Evropě zcela ojedinělý přírodní útvar tvoří balvan pevně spojený s podkladem asi dvoucentimetrovou vrstvičkou sopečného tufu a proto není viklanem, kterému se podobá. Spojení je pevné a podle geologů v příštích staletích nehrozí, že by došlo k jeho narušení:

Samotný balvan, vážící přibližně 17 tun se odborně nazývá sopečná puma, je tvořen andezitovou horninou, zatímco jeho podloží tufem. A protože tuf zvětrává rychleji než andezit, vznikl tento skalní hřib:

Váže se k němu pověst, která říká, že ho chtěl kdysi čert shodit na obyvatele obce Budča, ale zastihlo ho svítání, balvan mu vypadl ze spárů a přistál na nedalekém kopci, kde stojí dosud.

*  *  *

Ještě nás čeká další stoupání, ale pak už pohodlná, mírně klesající lesní cesta. Po půl druhém kilometru se vynoří z lesa a my přicházíme do malé osady Hrabiny (480 m):

Kromě křížku postaveného v roce 1953...

... je tu neobvyklá dřevěná zvonička ve tvaru osmiúhelníku se čtyřmi půlkruhově uzavřenými okénky zastřešená plechovou přilbicí s křížkem:

Po krátkém posezení pokračujeme v cestě do obce Trnie. Hostinec Na vŕšku má zavřeno, ale podle aplikace Mapy.cz by tu měla být ještě hospůdka Akcept... A tam je otevřeno! Usedáme na terasu, vlídný hostinský nám rozevírá obří slunečník a přináší pivo jako křen – humpolecký Bernard!

Do Turova na autobus to máme dva kilometry po silnici mírně z kopce. Asi v polovině cesty však odbočujeme na louku, abychom se dostali k lesu a v něm k Trnianskému potoku, na němž je patnáct metrů vysoký Turovský vodopád. Víme, že jednodušší cesta k vodopádu by byla z vesnice, ale byla by to vracečka. Ovšem bylo by to chytřejší, než se prodírat lesem a hledat schůdnou cestu roklinou... Nakonec přichází zklamání v podobě malého průtoku, takže z vodopádu je jen čůrek...

Po příjezdu do Zvolena přemýšlím, zda bych se neměl ještě podívat na vojenský hřbitov, jehož návštěva mi dosud unikala. Je sice na druhém konci města (v části Sarvaška, pod sídlištěm Zlatý potok) a navíc vedro k padnutí,...

... ale zvědavost mi nedá. A kromě toho, času mám dost.

Vojenské hřbitovy tu jsou vlastně dva – Ústredný vojnový cintorín Sovietskej armády a Ústredný vojnový cintorín Kráľovskej rumunskej armády – a nacházejí se v těsné blízkosti městského hřbitova. V prostoru před vstupem na vojenské hřbitovy se nachází Symbolický cintorín. Na mramorové desce je umístěno sousoší představující ženu s ratolestí, která drží padlého bojovníka. Autorem plastiky je akademický sochař Alfonz Groma:

Návrh na vybudování vojenských hřbitovů byl schválen v roce 1950, s exhumačními pracemi se začalo o dva roky později. Na hřbitově Sovětské armády je pochovaných 17 682 sovětských vojáků a důstojníků, kteří padli při osvobozovaní Slovenska.

Hřbitovu dominuje 15 m vysoký pylon, zakončený kovovou hvězdou ve vavřínové ratolesti. Byl postaven v letech 1959–1960 podle výtvarného návrhu architekta M. Budy:

Rekonstrukce dokončená v roce 2011 se realizovala za vydatné pomoci ruské ambasády v součinnosti s Ministerstvem vnitra SR a samosprávou města Zvolen.

Účast rumunských vojsk na osvobozovaní Československa v závěrečné etapě druhé světové války v Evropě byla dána dohodou o příměří z 12. září 1944. Rumunské jednotky 1. rumunské armády, 4. rumunské armády a samostatného rumunského leteckého sboru se podílely na osvobozování především části jižního a středního Slovenska v období od 18. prosince 1944 až do 30. dubna 1945. Celkem se v tomto období pěti měsíců zúčastnilo bojů kolem 240 000 rumunských vojáků. Ztráty představovaly okolo 65 000 padlých, raněných a nezvěstných. Ústredný vojnový cintorín Kráľovskej rumunskej armády byl na území Slovenska postupně vybudován v letech 1945–1960 a jsou na něm soustředěny ostatky 10 382 rumunských vojáků téměř z celého Slovenska. Památník tvoří náhrobek z bílého mramoru s věncem a státním znakem Rumunské socialistické republiky:

Po roce 1989 začal hřbitov chátrat, a to hlavně přičiněním vandalů. V roce 2004 byl z prostředků Ministerstva vnitra SR restaurovén ústřední památník s mohylou a z příspěvku ambasády Rumunské republiky byly na hroby osazeny jmenné seznamy padlých vojáků, zhotovené z nekovových materiálů.