Už 9. ročník poznávacího turistického pochodu s bohatým doprovodným programem na trasách i v cíli včetně setkání s redakcí a autory časopisu NaCestu
Start je jako obvykle v kulturním domě v Hlízově, ovšem cíl tentokrát o pár set metrů dál v areálu pivovaru Holanďan. Vycházíme po vyasfaltované polní cestě, která ústí na silnici z Nových Dvorů do Týnce nad Labem. Asi po osmi stech metreů přicházíme k Červenému domku. Vždycky jsem jej obdivoval, když jsem si tudy krátil služební cesty do Nové Paky a Vrchlabí.
Původně to byl letohrádek, který nechal vystavět hrabě Bernard Věžník, majitel novodvorského panství. Po roce 1791 jej dal přestavět hrabě Jan Rudolf Chotek (1748–1824), v roce 1776 dvorní rada, v roce 1782 kancléř česko-rakouské dvorní kanceláře, v roce 1791 ministr financí korunních zemí, v roce 1802 nejvyšší purkrabí a prezident českého gubernia v Praze, v letech 1805–1910 konferenční ministr a v letech 1804–1824 předseda Královské české společnosti nauk. Mezi Kačinou a zámkem v Nových Dvorech nechal zřídit lesopark a od říčky Klejnárky vybudoval kanál, na jehož břehu stojící zámeček sloužil k pobytu hraběcí rodiny, když na loďkách připlouvala z Kačiny. Kanál dále protékal oborou a ústil za Mladým Hlízovem do Klejnárky. Domek byl od počátku pro sytě červenou barvu fasády nazýván Červený. Od roku 1824 byl využíván jako hájovna. V polovině 19. století, kdy byl kanál zrušen a celý lesopark přeměněn na pole a louky, se objekt změnil na obytný dům. Jedním z majitelů byl v polovině 20. století malíř Vlastimil Beneš (1919–1981). Motivem jeho obrazů byla především česká krajina, a tak není divu, že namaloval i Červený domek. Obraz s názvem Malý zámek vydražila pražská Galerie Platýz v roce 2019.
Beneš kromě opravy Červeného domku nechal na nevelkém pozemku postavit ještě další budovu, tentokrát přízemní, která mu sloužila jako ateliér. Nad vstupními dveřmi ještě dnes najdeme nápis AVP MCMLXXIX POTIVS.SERO.QVAM.NVMQVAM (1979: Lépe pozdě, než nikdy). Domek s ohradní zdí je památkově chráněn od 3. 5. 1958 a do Ústředního seznamu nemovitých památek ČR byl zapsán 20. 11. 1987.
* * *
Vyslechli jsme si výklad současné majitelky Marty Macálkové a pokračujeme po cestě vedoucí k zámku Kačina. Po necelých sedmi stech metrů odbočujeme vpravo a zkratkou po neznačené lesní cestě se dostáváme na červenou trasu východočeské Svatojakubské cesty, která nás přivádí do Nových Dvorů. Ty jsme podrobně prozkoumali při čtvrtém ročníku tohoto pochodu v roce 2019, a tak se tentokrát zastavujeme jen v kapli sv. Kříže s hrobkou rodu Chotků:
Objekt představuje hodnotnou ukázku empirové sepulkrální architektury z roku 1829, postavenou podle projektu arch. Antona Arche. Ve zrekonstruovaném interiéru je instalována výstavka fotografií ze sondáže krypty a využíváme také možnost vyslechnout si výklad Vandy Vöröšové. Kdo by se zajímal o podrobnosti, najde je na internetu v bakalářské práci zde.
* * *
Z Nových Dvorů pokračujeme do jejich části Ovčáry, kde byl cukrovar a pivovar. Procházíme kolem Ovčáreckého rybníka (9,4 ha), jehož zvláštností je, že neleží na žádném potoku (je napájen náhonem, který odbočuje z říčky Klejnárky) a hráz vede kolem celého rybníka. Ujdeme jen pár set metrů a jsme na okraji obce Jakub.
Na návrší stojí románský kostel sv. Jakuba patřící k nejvýznamnějším středověkým sakrálním stavbám v Čechách, neboť je v podstatě kompletně dochovanou románskou stavbou.
Fasády kostela jsou bohatě zdobeny lichými arkádami mezi lizénami, dále obloučkovým vlysem a především unikátní románskou reliéfní výzdobou. Ta sestává z několika postav umístěných v arkádách na jižní straně kostela.Po stranách původního portálu s profilovaným ostěním a tympanonem s reliéfem Krista a dvou andělů (jedná se o kopií, originál se nachází v Národní Galerii v Praze), jsou umístěny dva pískovcové reliéfy apoštolů v torzálním stavu. Bývají považovány za sv. Petra a sv. Pavla, což je však velmi těžké určit – právě i vzhledem k tomu, že jsou postavy dochovány jen částečně. Ústřední postavou na průčelí kostela je nejspíše sv. Jakub, umístěný v arkádě patra přímo nad portálem. Po jeho stranách jsou situovány dvě klečící postavy, zřejmě mladíků. Tato trojice bývá ovšem také interpretována jako zobrazení Krista s klečícími donátory.
Do arkád v patře jsou dále vsazeny ještě tři postavy – rytíř, biskup a pravděpodobně opat. Poslední dva by mohli představovat sv. Vojtěcha a sv. Prokopa. Jedná se o největší soubor dochovaných románských plastik u nás. Názory na původ plastik se velmi různí, jsou uváděny vlivy sochařství saského a francouzského, autorství je připisováno buď huti sedleckého cisterciáckého kláštera, či sochařům z okruhu dvorského umění doby knížete Vladislava II., nověji je také zmiňován možný import hotových plastik ze severní Itálie nebo zhotovení sochařem se severoitalskou románskou plastikou obeznámeným.
Dominantou kostela je vysoká západní věž s obnovenými románskými potrojnými okénky ve vrchních dvou patrech. Na východní straně kostel uzavírá okrouhlá apsida.
V interieru se jedná o jednolodní tribunový kostel s kamennou kruchtou při západní stěně lodi, podepíranou dvěma sloupky se zdobenými hlavicemi. Současnou podobu kostel dostal při puristické úpravě, provedené v letech 1872–1874 Josefem Krannerem (loď) a v roce 1883 Josefem Mockerem (věž).
Apsida má bohatou freskovou výzdobu. nahoře uprostřed se nachází Kristus v mandorle a vedle sebe má Pannu Marii a sv. Jana Křtitele. Pod ním se nacházejí výjevy ze života sv. Jakuba Většího. Autorem těchto nástěnných maleb z roku 1873 je Petr Maixner. Ze stejného roku pochází i oltář, provedený řezbářem M. Černým dle návrhu Josefa Krannera:
Četné šlechtické náhrobníky byly druhotně osazeny ve stěnách uvnitř kostela, dále pod tribunou a na severní straně lodi.
Zakladatelkou kostela byla Marie z rodu později nazývaného Páni ze Švabenic, spolu se svými syny Slaviborem a Pavlem. Důvod založení kostela není doposud plně ozřejmén, jako hypotéza se uvádí, že Marie kostel založila po smrti svého manžela, kterým mohl být Slavibor, připomínaný roku 1145, kdy se zúčastnil přepadení olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka u hradu Usobrno ve vsi Biskupicích. Kostel by tak mohl být založen na usmíření. V bývalém oltáříku na tribuně byla v roce 1846 při opravě kostela objevena autentika v ostatkové schránce s údaji o vysvěcení oltáře v roce 1165. Díky tomuto nálezu je možné kostel přesně datovat, což je u ostatních románských staveb dosti vzácné. Za zmínku stojí to, že při vysvěcení kostela byl přítomen pražský biskup Daniel s králem Vladislavem II. a královnou Juditou, kteří tehdy konali do východní části středních Čech delší cestu, při níž zároveň vysvětili i kostel v Řečanech nad Labem, se zastávkou v Čáslavi.
V sakristii se nachází malá expozice, jejímž hlavním exponátem je faksimile výše zmíněné zakládací listiny a kopie olověné schránky, v níž byla listina nalezena:
Jednou z akcí letošního Jarního putování bylo žehnání patníku Svatojakubské cesty u kostela sv. Jakuba. Jedná se o kámen s vyobrazením mušle hřebenatky a počtu kilometrů k hrobu sv. Jakuba, který se nachází v katedrále v Santiagu de Compostela ve španělské Galicii:
Využíváme nabídky a od kostela sv. Jakuba se vezeme autem k zámku Kačina, kde Národní zemědělské muzeum Kačina spolu s Okresním mysliveckým spolkem Kutná Hora pořádá Oblastní výstavu loveckých psů. Díky vstřícnosti pořadatelů je vstup pro účastníky pochodu zdarma. Výstava psů je s Kačinou úzce spojena, pořádá se tam od roku 1972. Lovecké psy chovali již Chotkové, majitelé tamního panství.
K vidění je více než 250 čtyřnohých mazlíčků různých plemen. Národní nebo mezinárodní rozhodčí s aprobací pro dané plemeno posuzují především exteriér psa. Jsou hodnoceny zvlášť feny a psi v třídách podle věku, a to od třídy štěňat až po třídu veteránů (od 8 let věku).
 |
| Ocenění psi se svými pány |
Po krátké procházce zámeckým parkem navštěvujeme zámeckou kapli. V roce 1811 ovlivnil průběh stavby zámku Kačina rakouský státní bankrot, a proto zůstal nedostavěn pavilon divadla s kaplí. Divadlo se později dostavělo, ale kaple zůstala nedostavěna dodnes:
Netradiční prostor s klenbami z neomítnutého zdiva a dřevěnými ochozy se využívá zejména na svatby a nejrůznější oslavy. Nyní je zde výstava obrazů Petry Urbanové. „Vzdávám hold všem kravám,“ říká. „Obdivuji jejich velké hluboké oči, hebkou srst a měkký čumák. Mají různé povahy, jsou krásné, inteligentní, majestátné a mohutné.“
Z Kačiny už míříme do Hlízova, konkrétně do pivovaru Holanďan, kde je cíl pochodu:
Jednoho dne přijel Holanďan Bob Best do Čech, přesídlil sem svou úspěšnou firmu, usadil se a obnovil tradici vaření piva v Hlízově.
Navázal tak na hraběte Jana Rudolfa Chotka, který v roce 1791 založil u zámku pivovar a vínopalnu. Ve stálé nabídce je výčepní desítku, polotmavý ležák jedenáctka, Kazbek Ale jedenáctka a ležák dvanáctka, medový speciál čtrnáctka a stout šestnáctka. Piva jsou průběžně doplněna různými speciály.
V pivovarské restauraci probíhá projekce a beseda s Jaroslavou a Terezou Marešovými, účastnicemi putování po portugalské části Svatojakubské cesty, a hraje country kapela Trampoty:
Celkem se pochodu zúčastnilo 409 turistů, na programech na trasách i v cíli se podílelo 31 pořadatelů. Z časopisu NaCestu přijeli Mgr. Svatava a Ing. Vít Pátkovi, Ing. Martin Matuna, PhDr. Dagmar Šumberová, Stanislav Šumbera, Ing. Martina Hradecká, Mgr. Ilja Hradecký, Ing. Vladimír Havlíček. A já.
Žádné komentáře:
Okomentovat