V 75 letech odešel do turistického nebe dlouholetý předseda odboru KČT Žebrák. Zemřel na startu pochodu, který měl ten den vést do vesničky Onen Svět...
Byl zakladatelem běhu Žebrácká 25 a také turistického pochodu Žebrácký vandr. Za své turistické výkony získal v roce 1988 titul Mistr turistiky. V roce 1972 s manželkou Sašou (tedy Alexandrou) založili nový odbor turistiky při Tělovýchovné Jednotě Žebrák, který také vedli. Oddíl se v té době věnoval především pěší a vysokohorské turistice, a to nejen v České republice, ale pěstoval i turistiku vodní, lyžařskou a cyklosturistiku. Založili také oddíl mládeže a začali pořádat turistické závody zdatnosti a orientační běh. O pár let později se rozhodli uspořádat dálkový pochod, který pojmenovali Žebrácký vandr. Ten se stal velmi populární už ve svých začátcích, třetího ročníku se zúčastnilo přes tisíc turistů. V té době byl turistický oddíl v Žebráku podle všeho nejaktivnější, měl devadesát členů a pořádal dálkové etapové pochody jako Toulky ducha Klepáčka, známé Tříkrálové zimní táboření na Koukolově hoře a další turistické akce. Jeho členem byl v té době také mistr sportu Waltr Bednář, který činnost žebráckých turistů rozšířil o běh v přírodě a zasloužil se o vznik běžeckého závodu Žebrácká 25. Po roce 1989 členů i aktivit ubývalo. Prakticky po celé republice pořádali seriál etapových pochodů Mocná čarodějka a její poklady. V roce 1991 jsme se v březnu zúčastnili této dvoudenní akce s podtitulerm Českou Kanadou v červenci desetidenního DEP Přeschod Malé Fatry a před Vánocemi jsme byli pozvání do Žebráku na Vánoční pastrále – setkání čarodějů, akci, která trvala od pátku do neděle.
Začátkem června 1992 jsme byli se Šrédlovými, respektive odborem KČT Žebrák, spolupořadateli dvoudenního etapového pochodu Mocná čarodějka – Údolím řeky Sázavy. Sobotní trasa vedla u Ledče nad Sázavou do Českého Šternberka, nedělní ze Světlé nad Sázavou přes Stvořidla, Melechov a Lipnici zpátky do Světlé.
V říjnu 1998 jsem se zúčastnil další Mocné čarodějky, tentokrát ve Strážovských, přesněji v Nitrianských vrších. Míla tehdy slavil padesátiny, se Sašou tam měli vnouče a organizaci DEPu se moc nevěnoval...
Posledním zážitkem s Mílou byl dálkový pochod Po stopách kutnohorských havířů. Domluvil jsem se s Mílou po telefonu, že se rád zúčastním, ale jako téměř místní, nepotřebuji nocleh. Dobře, start je před školou v Masarykově ulici, řekl mi a já se s tím spokojil. V sobotu jsem časně ráno ze všech stran obcházel kutnohorskou průmylsovku – a nikde ani noha... Neuměl jsem si to vysvětlit, ale co už? Vydal jsem se sám po červené značce do Zruče (38 km) a pak vlakem domů. V pondělí jsme si to – opět po telefonu – poněkud roztrpčeni vysvětlili. Nenapadlo mě, že by pochod kutnohorských havířů nezačínal v Kutné Hoře, ale v Čáslavi!
Žádné komentáře:
Okomentovat