Na Malé Straně byste Malostranský hřbitov hledali marně, leží totiž na Smíchově! To je jen takový chyták do kvízů, stejně jako Moravské pole není na Moravě, ale v Rakousku...
Byl založen roku 1680 jako původně morový hřbitov uprostřed vinic za hradbami města. Současně vznikla i kaple Narození Panny Marie, která byla v roce 1713 nahrazena kaplí Nejsvětější Trojice upravenou v letech 1831–1837 podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera na kostel:
V roce 1862 byl hřbitov rozšířen o západní část, která byla do té doby ovocným sadem, ale už o dvaadvacet let později byl uzavřen. Nahradil jej hřbitov na Malvazinkách a regulační plán z roku 1910 počítal s jeho přeměnou na stavební parcely. Jakub Arbes (1840–1914) proti záměru protestoval v časopise Květy, kde psal, že se „... vyčkává s mrazivou lhostejností až památka všech těch mrtvých vyhyne“. Při regulaci Plzeňské třídy v roce 1927 část hřbitova při severní zdi zanikla. Ostatky ze zrušených hrobů byly uloženy do společného hrobu uprostřed hřbitova, v případě významných osobností byly přemístěny na volná místa (převážně k hlavní cestě), některé ale na Olšany či Vyšehrad. V roce 1950 byla v souvislosti s dalším rozšiřováním Plzeňské třídy zbourána severní zeď hřbitova. V několika následujících letech, kdy byl hřbitov volně přístupný, došlo k vandalskému zničení a poškození více než devadesáti hrobů. Od roku 2001 byl hřbitov veřejnosti nepřístupný. V roce 2010 vzniklo „Občanské sdružení pro záchranu Malostranského hřbitova“ a v letech 2015–2016 proběhla náročná revitalizace hřbitova, financovaná ze strukturálních fondů EU. Po dendrologickém průzkumu bylo vykáceno 28 stromů a 44 nových lip a jasanů vysazeno, asfalt na cestách nahradil mlatový povrch a prostor před kostelem dostal pískovcovou dlažbu. Hřbitov byl vybaven 36 lavičkami, 20 odpadkovými koši a 25 kamerami. Ze strany rušné Plzeňské ulice byl ocelový plot nahrazen tvarovou kopií zdi z 20. let 20. století. Dne 18. června 2016 byl hřbitov opět zpřístupněn. Jeho romantičtější vzhled má na svědomí břečťan, který pokrývá velkou část jeho plochy a někde i náhrobky.
Přímo proti vchodu stojí monumentální náhrobek pasovského biskupa a českého šlechtice Leopolda Thun-Hohensteina (1748–1526), který po návratu do Čech zakoupil nedalekou usedlost Cibulka.
Na hřbitově odpočívá řada významných osobností, namátkou jmenuji hudební skladatele a pedagogy Václava Jana Tomáška a Jana Nepomuka Augustina Vitáska, Františka Xavera Duška (1731–1799), který spolu s manželkou a zpěvačkou Josefinou (1754–1824) hostil W. A. Mozarta při jeho pobytech v Praze, hudebníka Josefa Václava Sticha či malíře Adolfa Kosárka. A také například rodiče Jana Nerudy…
 |
Náhrobek
skladatele Václava Tomáška se stylizovanou lyrou
a nápisem
Wahrheit allein ist das Diadem der Kunst
(Pravda sama je královskou
čelenkou umění) |
 |
Hrob rodiny Odkolků,
majitelů mlýna, mlynářů a pekařů |
 |
Hrob Adolfa Maria Pinkase,
politika z roku 1848 |
 |
| Ostrůvek v moři břečťanu |
Nejnavštěvovanější zdejší hrob se nachází při pravé straně hlavní hřbitovní cesty. Původní náhrobek s plastikou ležící holčičky s rukama složenýma na prsou od českoněmeckého sochaře Josefa Maxe byl – stejně jako několik dalších – v letech 2003 a 2004 nahrazen kopií (originál je v lapidáriu sv. Václava na Vinohradském hřbitově):
Pod ním je pochována „svatá holčička“ Anna Degenová (1848–1851), o níž legenda vypráví, že když se v nebi rozdělovaly duše pro čerstvě narozené děti, stala se chyba a Anička místo lidské dostala duši anděla strážného. Byla hodná, nezlobila, neplakala, nelhala a o svoje hračky se dělila s ostatními dětmi. Rozuměla řeči zvířat i květin a všem kolem nezištně pomáhala. Dokonce i žebráky a zloděje obdarovávala tím, co našla doma. Rodiče se obávali, že s rostoucím věkem budou lidé její dobrotu zneužívat, a tak Bůh nakonec povolal její andělskou duši zpátky. Když si hrála v okně s hadrovou panenkou, prudký poryv větru zapříčinil, že jí hračka vyklouzla z ruky, Anička ji chtěla chytit a přitom vypadla z třetího patra na zem. Její pomníček se stal poutním místem, kam přicházely děti z širokého okolí a na náhrobek kladly lístečky s prosbami o pomoc. Přicházejí sem i dnes, a nejen děti, a přinášejí svíčky, hračky a plyšáky. Legenda inspirovala spisovatele Františka Kožíka k napsání pohádky Svatá holčička: dětská legenda vyšla ve válečném roce 1943, aby povzbudila nejmenší čtenáře v temných dobách nacistické okupace.
Žádné komentáře:
Okomentovat