Je neděle, a tak na rozdíl od všedních dnů můžeme využít autobusového spojení z Kremnice na Skalku, čímž ušetříme nejen značné převýšení, ale především nudnou a nepříjemnou cestu po asfaltu...
Skalka (1232 m) je sedmým nejvyšším kopcem Kremnických vrchů, na jeho vyrcholu stojí rozhlasový a od roku 2011 i televizní vysílač Suchá hora. Ocelová trubková konstrukce stožáru je 300 metrů vysoká, ukotvená lany:
Hojně navštěvovaná lokalita disponuje hustou sítí turistických cest, sedačkovou lanovkou a v zimě pěti lyžařskými vleky a sjezdovkami s umělým zasněžováním a osvětlením pro večerní lyžování, a také s terény vhodnými pro běžkaře.
Mraky jsou dnes bohužel tak nízko, že na vyhlídku do dáli můžeme zapomenout. Příliš se tedy nezdržujeme a vyrážíme po červeně značené
Barborské cestě směrem na sever.
Jedná se o naučnou turisticko-poznávací trasu spojující města a lokality, které byly v minulosti centrem hornictví. Název dostala podle sv. Barbory – patronky horníků, která dnes drží ochranou ruku i nad poutníky. Cesta začíná i končí v Banské Bystrici, je dlouhá 192 km a některé její úseky jsme absolvovali při loňských Toulkách okolím Zvolenu. Setkáváme se nejen s jejím osobitým značením, ale také se zvláštními turistickými značkami, které vypadají, jako by značkař šetřil barvami.
Chvíli nám trvá, než pochopíme, že jde o „nábližku“ k ferratě:
Nemineme krátkou odbočku na vyhlídku nazvanou na mapě
Titanic. Předpokládáme, že kvůli nízké oblačnosti toho moc neuvidíme, ale když nic jiného, tak nasměrované vyhlídkové „dalekohledy“ za to stály:
Pokračujeme na vrchol
Kremnická skala (1212 m), který je jen o šest metrů nižší než vyhlídka na Skalce, ze které jsme nic neviděli. Těšíme se na nedalekou atrakci zvanou
Görgeiho tunel, nebo jen prostě
Tunel. Je dlouhý 30 metrů a ve výšce 1150 m byl vyhlouben již ve 14. století na tzv. „Zlaté cestě“. Bylo to období největšího rozmachu hornictví na středním Slovensku. V dolech kolem Banské Bystrice se těžily měděné a stříbrné rudy, které bylo třeba přepravit do kremnické mincovny.
Později tunel posloužil i při různých jiných událostech. Cestu si jím zkracovali poutníci směřující do Starých Hor a 20. listopadu 1703 přes tunel prchal před kuruci rakouský císařský generál Schlick. V roce 1764 tunelem procházeli budoucí rakousko-uherští císaři Josef II. a jeho bratr Leopold, kteří přišli na vizitaci po důlních městech. Během druhé světové války přes tunel partyzáni propašovali zlatý poklad ze Státní mincovny v Kremnici do Národní banky v Banské Bystrici, který se po válce stal základem „Zlatého pokladu Československa“.
Pojmenování tunelu se vztahuje k maďarskému generálovi Arturu Görgeimu (1818–1916), který během revoluce v letech 1848–1849 bojoval za uherskou samostatnost. Generál a jeho vojsko se v Kremnici ocitli v obklíčení císařských vojsk, boje se pro něj vůbec nevyvíjely dobře a proto rozhodl o stažení přes hory a útěk přes tunel, o kterém císařští vojáci nevěděli. Bylo to velmi dobré rozhodnutí, které pomohlo situaci otočit, generálova armáda rázem získala převahu a vybojovala sérii několika významných vítězství.
Od roku 1955 byl tunel zasypán. Obnovu zachovalého torza tunelu zabezpečila v letech 1996–1997 Okresní rada Klubu slovenských turistů v Banské Bystrici za přispění několika organizací a vydatné pomoci nadšenců.
Po červeně značené Cestě hrdinov SNP přicházíme znovu na Skalku a pokračujeme mírným klesáním až ke sjezdovce, po které už to jde s námi z kopce. V obci Krahule krátce posedíme v zahrádce Šenku pod svahom a po modré značce jdeme dál. Klesáme Krahuľskou dolinou podél Krahuľského potoka s protipovodňovými přehrádkami. Ty původní byly postaveny v letech 1938–1940, aby zabránily pronikání splavenin do Kremnice, kde po silných průtržích mračen v roce 1935 napáchaly značné škody.
V roce 2014 se město rozhodlo prostřednictvím Městských lesů Kremnica přistoupit ke komplexní rekonstrukci již nefunkčních přehrádek. Zkolaudovány a předány do užívání byly 26. 8. 2017 u příležitosti 25. výročí vzniku Městských lesů Kremnica.
Míjíme plaketu Eduarda Lendeho, významného lesmistra z poloviny 19. století, který mimo jiné zorganizoval konferenci o lesnictví s účastníky z celého Uherska. Přicházíme na silnici vedoucí
Partyzánskou dolinou, po níž jsme ráno jeli autobusem na Skalku. Krátký úsek jdeme po ní a blížíme se k dvojitému viaduktu, jehož poměrně malé rozměry jsme ráno obdivovali. Řidič autobusu jím bravurně projel, přičemž po obou stranách měl jen pár centimetrů volného prostoru...
Na první pohled to vypadalo že každý otvor je pro jeden směr, ale záhy se ukázalo, že druhým otvorem protéká potok:
Zastavujeme se v restauraci patřící do rekreačního střediska
Toliar, které – jak se píše na webu – slouží turistům hledajícím ubytování za přijatelnou cenu, pro školní výlety a lyžařské kurzy. Jeho vzhled tomu odpovídá, ale na pivku jsme si pochutnali:
Po takřka parkové cestě, která vede lesem ve svahu souběžné se silnicí, přicházíme do Kremnice. Zastávka na balkánské zmrzlině je vynikajícím zakončením túry a stala se každodenním rituálem před odchodem na ubytování.
.jpg)
Žádné komentáře:
Okomentovat