Na vrcholy Žďárských vrchů

Výšlap inspirovaný výzvou Nejhory Žďárských vrchů na www.vrcholovka.cz

Z hlavní silnice vedoucí na Svitavy odbočujeme v obci Borová a pak ještě jednou k samotě Kobylí. Od auta stoupáme po louce na Landrátský kopec (742 m),...

... u vrcholového patníku pořizujeme snímek do Vrcholovky.cz a malou oklikou se vracíme k autu. Popojíždíme pár kilometrů do Pusté Rybné. 

Víte, jak přišla ke svému názvu? V potoku Hlučálu, ale i v přítocích, bývala hojnost ryb, proto Rybná. Rozkládala se v sousedství (v osadě Světy) markrabství moravského (hranici tvořila řeka Svratka, dříve Švarcava), proto Moravská. Zápis v zemských deskách s datem 8. 6. 1392 uvádí mezi 58 vesnicemi patřícími k Rychmburku ještě Moravskou Rybnou, v roce 1456 J. Pardus z Vratkova popisuje opět panství rychmburské, ale Moravskou Rybnou, Kamenici a Schonau vede jako vesnice vesměs pusté. Schonau již nikdy nebyla obydlena, oběma ostatním vesnicím zůstalo ono „pusté“ až do dnešních dnů. O časovém úseku mezi oběma zápisy nejsou přesné zprávy, takže jde jen o spekulací, zda se čas zničení jmenovaných obcí shoduje s událostmi v Poličce, kterou zjara 1421 dobyl Jan Žižka a ještě téhož roku, a to 19. listopadu, ji vydrancovala, vypálila a 1300 lidí pobila vojska uherského krále Zikmunda. 

*  *  *

Auto necháváme před hospůdkou Hlučál, jejíž návštěvu plánujeme po návratu z túry. Míjíme osmibokou roubenou stodolu, jež byla opravena a tvoří jednu z dominant obce. Traduje se, že byla prvním shromaždištěm tolerovaných církevníků a místem vysluhování svaté večeře Páně pod obojí způsobou. Výraz z lat. „sub utraque specie“ označuje přijímání eucharistie zároveň jak v podobě posvěcené hostie, těla Kristova, tak i v podobě posvěceného mešního vína z kalicha, krve Kristovy.

V minulosti si zdejší kraj velmi oblíbila spisovatelka Teréza Nováková (1853–1912), o čemž svědčí její romány s vesnickou tématikou. O Pusté Rybné prý řekla: „Není to vesnice vůbec pustá, ale velice krásná“ a napříště vždy mluvila o Krásné Rybné.

U podivuhodného domu čp. 49...

... stojí novodobá výklenková kaplička...

... a za ní Čertova studánka. Souběh zelené a modré turistické značky nás dostává ze vsi a se zelenou značkou stoupáme z 615 na 731 m vysoký Blatinský kopec:

Pokračujeme kolem osady Blatina...

... ke kapli sv. Jana Nepomuckého,...

... pak kousek po Borovské poznávací stezce a nakonec neznačenou lesní cestou na vrch Žižkov (753 m). Obdivujeme bohaté porosty náprstníku podél cesty...

... zatímco v dálce se objevuje náš další cíl – Spálený kopec:

Střídáme křižující se lesní cesty, klesáme k potoku Šonava a pak stoupáme na Spálený kopec (666 m):

Od radiokomunikační věže šlapeme po široké cyklotrase č. 4105, za křižovatkou lesních cest ji opouštíme a stoupáme na Kaštánkův kopec (753 m). Lesem sestupujeme znovu na cyklotrasu a pak pokračujeme lesní cestou na Rybenské Perničky.

Skalní útvary Hrad a Netopýří skála byly vypreparovány na pruhu ortorul svrateckého krystalinika mrazovým zvětráváním ve starších čtvrtohorách.

Tvoří dva oddělené skalní bloky typu mrazových srubů s výškou stěn 16 a 18 m. Na vrcholové plošině východního z nich byla zvětráváním po vodorovné puklině vytvořena výrazná skalní lavice, na níž jsou vytvořeny tři skalní mísy, z nichž největší má průměr až 60 cm a hloubku 20 cm. Skalním mísám, lidově „perničkám“, byl dříve připisován umělý původ a kultovní funkce. 

Po červené turistické značce přicházíme do Pusté Rybné. V roce 1838 nahradila římskokatolická církev letitou dřevěnou hřbitovní kapli novým kostelem sv. Bartoloměje:

Protestanský kostel byl otevřen roku 1890. Příslušná fara vznikla až začátkem minulého století, a to za přispění švýcarských bratří ve víře. Podmínkou daru bylo hrázděné zdivo, takže je v obci i kousek alpské architektury.