středa 2. dubna 2014

Kdo byl PhDr. Zdeněk Jelínek?

Nedávno jsem na tomto blogu v rubrice Co jsem také četl psal o knize Miroslava Ivanova 52 + 2 s podtitulem Čtení pro každý týden v roce a dva navíc. Obzvlášť mě zaujala kapitola „O = jako omyl ve věci Akce Tetřev“.

Autor v ní píše:
„Asi v roce 1969 se u nás objevil menší obézní muž, tak něco přes třicet, měl mnoho přes váhu. Počínal si jistě, i když při pozornějším pohledu vidím, že jeho jistota pramenila z nervozity. Prohlásil:
– Jsem doktor Zdeněk Jelínek, historik z Kutné Hory, a jdu s doporučením od vašeho přítele Petráně, taky historika.
Byl jsem rezervovaný: 
– Ano, znám ho. Co si přejete?
– Rád bych vám to vyložil v klidu...
Vstoupil do chodby, zul si boty, oblékl vedle ležící bačkory a v obýváku se pohodlně usadil. Šel jsem za ním a čekal, co bude.... Začal vyprávět, že má obrovské množství zachycených vzpomínek pamětníků z druhé světové války, materiály opsané z nejrůznějších archivů.
Věci, které jsou neopakovatelné, pane doktore. Přinesl jsem vám některé ukázat....
Vytáhl z aktovky složky výpovědí rozličných svědků, týkající se ponejvíce parašutistických skupin ze Západu. Musel jsem uznat, že se nevytahoval.
– Pepík Petráňů říkal, že je to vaše tematika, rád bych s vámi spolupracoval. Sám víte, kolik předsudků má současný režim vůči odboji ze Západu.
Pokývl jsem hlavou a byl překvapen jeho přímočarostí. Ptám se, co dělá... Odpovídá:
–  Středoškolský profesor, jehož koníčkem i vášní je sběr materiálů o druhé světové válce.
Odsunul jsem rozhodnutí na další týden a zeptal se na něj Petráně. Ten potvrdil, že třebaže Jelínek je straník, mluví s ním otevřeně, zaručil se za něho... A tak jsem se pustil se zavalitým historikem asi do dvou témat mé knihy Smrt na čekané, jeli jsme spolu po stopách svědků na Českomoravskou vysočinu. Nastaly však – tuším v roce 1970 – stranické prověrky a milého Jelínka vyškrtli z KSČ. Měl zakázáno publikovat. Tehdy se u mne objevil a jak bylo jeho zvykem šel přímo k věci:
–  Dělám topiče a potřebuji peníze. Mohl bych si „vypůjčit“ vaše jméno?
Znal jsem některé jeho historické studie, ty byly dobré, literaturu faktu jsem od něho ale nečetl žádnou. Odpověděl jsem:
 –  Pokud to, co napíšete, bude literatura faktu, tak klidně...
Zkoušel to, ale byl v něm příliš vtěsnán profesionál-historik, který se bál napsat dialog, umístit do textu občas metaforu či poetický popis krajiny. Pochopil to a objevil se znovu, tentokrát prohlásil:
– Ta literatura faktu mi nejde, dík za to, žes mi chtěl „půjčit jméno“, ale neumím to. Mohlo bychom to však udělat tak, že dodám perfektní materiál, zdůrazňuji pětihvězdičkový, ty – už jsme si tykali – napíšeš knihu a o honorář se rozdělíme.“
* * *
Koláž z roku 1970
Tak vznikla kniha Akce Tetřev. Co mě na tom tak zaujalo? Proč o tom píšu? 
Na profesora Zdeňka Jelínka mám řadu vzpomínek, na SPŠE v Kutné Hoře nás učil dějepis – a dějepis byl vždycky mým hobby (zeměpis taky). Vedle historie se věnoval také klasické hudbě, byl dlouholetým předsedou Společnosti Jana Kubelíka. Měl obrovskou sbírku „elpíček“ (dlouhohrajících desek – poznámka pro později narozené), a to i Beatles, Rolling Stones, pokud je v licenci vydal Supraphon či Panton.
Když přišel na hodinu, sedl si a občas se zeptal:
– Tak co, vy bejci, umíte něco?
A hned si odpověděl:
– Umíte h----o, že jo? Tak já budu vykládat.

PhDr. Zdeněk Jelínek, CSc. (*11. 10. 1936, 6. 5. 1994)
Vystudoval kutnohorské gymnázium a historii na Filozofické fakultě UK v Praze (1959). Nejprve působil jako učitel na střední škole v Uhelné Příbrami, od roku 1961 v Kutné Hoře. V letech 1963–1974 vyučoval všeobecně vzdělávací předměty na Střední průmyslové škole elektrotechnické v Kutné Hoře.
Zpočátku jeho badatelský zájem patřil starším českým dějinám, zejména studiu dolování stříbra v Kutné Hoře, historii peněžnictví a regionálním kulturním dějinám Kutnohorska a Kolínska. Později se věnoval problematice činnosti českých paradesantních skupin vysílaných II. odborem londýnského ministerstva národní obrany na území protektorátu a jejich spolupráci s domácím odbojem. Pečlivě studoval archivní prameny a zároveň se věnoval rozsáhlému sběru vzpomínek účastníků protinacistického odboje na Vysočině. Při osobním styku s pamětníky, jejichž vzpomínky si nahrával na magnetofon, navázal mnohá přátelství. Na konci 60. let stačil publikovat ještě dvě studie k západním paravýsadkům, avšak připravovaná práce o odboji na Vysočině již nemohla být vydána. Jako středoškolský profesor byl za svoje politické postoje v listopadu 1974 propuštěn a pracoval jako skladník v čáslavském hotelu Grand. Publikační činnost měl zakázanou, takže byl nucen psát „do šuplíku“, nebo psal odborné články a statě pod jinými jmény.
V roce 1978 nastoupil jako historik do kolínského Regionálního muzea. Připravil a vydal několik monografií o paraskupinách, zároveň se věnoval regionální problematice Kolínska a významnou měrou se podílel na vzniku a vydávání sborníků Práce muzea v Kolíně. Dvakrát jsem ho tam navštívil, poseděli jsme, zavzpomínali, popovídali si a v obou případech mě podaroval několika svými knihami, do nichž mi vepsal věnování. Jeho monografie se vyznačují erudovaností a úsilím o objektivitu, jsou vybaveny četnými přílohami, mapkami a rejstříky, dobové dokumenty a vzpomínky vybavoval rozsáhlým poznámkovým aparátem.
V roce 1990 se stal ředitelem Vojenského historického muzea v Praze a zároveň zástupcem náčelníka Historického ústavu ČSA. V roce 1992 byl povýšen na podplukovníka ve výslužbě. Vedle řady výstav připravil expozici Západní paraskupiny a domácí odboj a přitom pokračoval ve vydávání speciálních monografií k jednotlivým západním výsadkům. Do povědomí širší veřejnosti vstoupil především doplněným vydáním Operace Silver A (Naše vojsko, 1992). Těsně před svou smrtí dokončil také monografii Leškovice: Z historie partyzánské brigády Mistra Jana Husa, kterou vydalo Okresní vlastivědné muzeum a Státní oblastní archiv Havlíčkův Brod v roce 1994. Nestačil však dokončit vše, co si předsevzal, a to především syntetickou práci o historii domácí odbojové organizace Rada tří.

7 komentářů:

  1. zajímavé a poutavé čtení, které mě ihnet chytlo
    M.

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den, možná Vás potěší, že dne 24. června 2014 jmenovalo kutnohorské zastupitelstvo dr. Zdeňka Jelínka čestným občanem Kutné Hory in memoriam.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, že si na Zdeňka vzpomněli. Díky za informaci.

      Vymazat
    2. Dobrý den, dá se ještě kniha "Leškovice" od dr. Jilínka někde sehnat ke koupi, děkuji s pozdravem KAmil

      Vymazat
  3. a kdyžtak můj mejl je kaminak@seznam.cz díky moc Kamil

    OdpovědětVymazat
  4. Také jsem patřil k jeho žákům a později i přátelům, kteří ho po vyhození ze školy navštěvovali. Také jsem ho na motorce občas vozil z Čáslavi, kde pracoval v Grandu a jezdil s ním po Českomoravské vysočině, kde sbíral materiály pro svou práci. Poté, co jsem koncem 70. let z Hory odešel, tak už jsme si jen občas napsali pozdrav, někdy v polovině 80. let jsem se s ním ještě potkal při mé návštěvě v Hoře a pak už jsem byl jen v r. 1994 na jeho pohřbu.
    František Kreisinger, Vidnava

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za návštěvu mého blogu a za vzpomínku na Zdeňka.

      Vymazat