Jarda Vála: DP Ze Zbraslavic do Zruče

Letos už 13. ročník akce s podtitulem Poznávací turistický pochod pořádají Přátelé turistiky, přírody a poznávání historie, o. s., a Zelená Bohdaneč, s. r. o., na jejichž webových stránkách jsou nejen propozice, ale také fotografie z minulých ročníků a přehledy o účasti.

Start je v sokolovně ve Zbraslavicích, cíl u zámku ve Zruči nad Sázavou a trasa shodná s tou, kterou jsem absolvoval před třemi lety (podrobnosti zde). Ale to samozřejmě neznamená, že všechno zůstalo při starém! Svoji podobu podstatně změnila zbraslavická tvrz, palírna v Bohdanči již nemá prodejnu v provozních prostorech, ale ve velké budově u silnice, hospoda v Bohdanči má tentokrát zavřeno a v motorestu Kristýnka na okraji Slavošova je cedule Na prodej.

Ale popořadě. Před odchodem na trasu zkoumáme, zda bychom někde ukojili naši závislost na kofeinu. U pořadatelů na startu se neobejdeme a obchůzka Zbraslavic kýžený výsledek rovněž nepřináší. Jdeme se tedy podívat, jak pokročila rekonstrukce staré tvrze na ostrohu za kostelem. Zbraslavická tvrz, chráněná ze tří stran nevysokými, ale strmými svahy a k tomu ještě příkopy, vznikla někdy před koncem 13. století. Západní část tvořila obdélná obytná budova, z níž se dochovaly tři suterénní valeně zaklenuté prostory, zbytek současných konstrukcí je výrazně mladší. Někdy na konci 15. století byla pak budova zřejmě kvůli potížím se statikou podepřena dvěma masivními nárožními pilíři, z nichž jeden je dosud dochován. Celá tvrz byla opevněna mohutnou, místy až tři metry silnou obvodovou hradbou, částečně dochovanou zejména na severní straně. V průběhu 2. poloviny 16. století byla tvrz renesančně přestavěna, ale když byl v průběhu 18. století mezi ní a kostelem postaven nový zámek, začala být využívána jen účelově. V roce 1809 ji zničil mohutný požár, po němž byla většina konstrukcí zbořena a na základech severního a západního křídla vznikly nové hospodářské budovy, které existují dodnes. V 80. letech 19. století zakoupil panství Jan Schebek, podnikatel v oboru železničních staveb, kterému patřila tvrz s panstvím do znárodnění v roce 1948.

Když porovnáme stav tvrze před třemi lety (na tomto blogu zde) a dnes, vidíme, že především přibyla šindelová valbová střecha se třemi volskými oky. Já vím, volská oka byste hledali spíše na pánvi, na talíři, případně na topince, než na střeše, ale je to tak – výraz volské oko se používá pro typ střešního vikýře sloužícího k větrání a osvětlení půdních prostor.

Otevřený kostel sv. Vavřince samozřejmě nenecháváme bez povšimnutí a vstupujeme dovnitř. Původně románská stavba z 12. století dostala gotický presbytář s žebrovou klenbou a mohutnými vnějšími opěráky, zatímco věž na jižní straně kostela je pravděpodobně renesanční z 1. poloviny 16 století a oratoř vedle věže je pozdně barokní.

Vracíme se na náměstí a po žluté značce se vydáváme do přírody. Na místě, kterému se už více než sto let říká U Kaštánku, míjíme monument sv. Huberta.

Když jej v sobotu 18. června 2011 generální vikář královéhradecké diecéze Mons. Josef Socha v doprovodu zástupců členů Řádu sv. Huberta vysvětil, sešla se zde řada obyvatel Zbraslavic i významných hostů, například režisér a herec Jan Kačer se svou ženou herečkou Ninou Divíškovovou.

U rozhledny Bohdanka se zastavujeme na kafíčko...

...ale delší zastávka nás čeká v prodejně bohdanečské palírny, jejíž přebohatý sortiment kvalitních ovocných destilátů, které jsou stoprocentně přírodní a neobsahují průmyslově vyráběný líh ani umělá barviva nebo dochucovadla, doplňují výrobky regionálních, většinou malých a rodinných výrobců. Čerstvý domácí chléb, staročeský medovník (z vlastního medu), různé druhy vynikajících sýrů a klobás, škvarková pomazánka, uzení pstruzi z vlastního chovu, kutnohorská vína, sypané čaje firmy Grešík, koření, sušené plody a oříšky. Odolat lákavé nabídce není jednoduché, a tak není divu, že odcházíme o pár korun chudší...

Bohdaneč, pro hojnost vegetace zvaná dříve Zelená, leží v údolí Ostrovského potoka, který zde pramení, a ve Zruči nad Sázavou se vlévá do Sázavy. Osada vznikla v souvislosti se strážními tvrzemi hlídajícími především obchodní stezku vedoucí od Sázavy do Polabí, dnes láká hlavně chataře a chalupáře krásnou a čistou přírodou, nezatíženou průmyslem. Má na 130 domů a necelých 300 obyvatel, s přilehlými obcemi asi 500 obyvatel.

Dominantou obce je gotický kostel Zvěstování Panny Marie s ojedinělou cibulovitou věží zakončenou poměděnou lucernou s křížem. V původní gotické kráse se zachoval presbytář datovaný do 13. století. Jeho klenba je tvořena shlukem žeber, která vytvářejí dojem jakési pavoukovitosti a klenební pole jsou vskutku miniaturní. Uvnitř chrámu se nachází několik starých náhrobků. Původně jich bylo v podlaze osazeno dvanáct a přičiněním faráře Vorlíčka byly ty zachovalejší v roce 1868 osazeny na severní stěnu hlavní lodi. Náhrobní kámen jednoho ze zemanů Šlechtínů ze Sezemic zůstal v předsíni a pověst praví, že nebyl v kostele pochován pro svou velkou lakotu a krutost k poddaným.

O a reálu zámku a poplužního dvora Ostrov jsem psal již v článku z roku 2011, tak jen doplním, že od roku 1914 byl majitelem již v případě Zbraslavic zmíněný Jan Schebek, kterému bylo panství Ostrov zabráno při pozemkové reformě roku 1927. Zámek se zahradou byl přidělen obci, která zde zřídila obecnou školu, a poplužní dvůr byl v roce prodán 1933 Josefu Zaňkovi, který byl správcem u Schebků. V roce 1937 se stali vlastníky sourozenci Rouskovi a v roce 1946 jej zakoupila rodina Fedincova, které byl statek odebrán v roce 1948 druhou pozemkovou reformou a rozparcelován ostrovským občanům. Ti však s podmínkami parcelace nesouhlasili a postupně vrátili pozemky státu. V Ostrově vznikl státní statek s ředitelstvím v Dolních Kralovicích, který v roce 1972 předal veškerý majetek JZD Bohdaneč. Zámek se zahradou přešel zánikem MNV Ostrov v roce 1976 do majetku ministerstva vnitra, které jej užívalo jako rekreační zařízení. Po roce 1989 přešel zámek na obec Zbraslavice, která jej prodala v roce 1999 Františku a Hedvice Pokorným. Poplužní dvůr se zemědělskými pozemky byl vydán v rámci restitučních procesů rodině Fedincových, která žije v USA. Fedincovi však po zjištění velmi špatného stavu tento majetek nabídli manžel ům Františ ku a Hedvi ce Pokorn ým z Poděbrad, kteří jej v roce 1999 koupili, a tak po osmdesáti letech Ostrov opět majetkově sjednotili. V roce 2004 koupil ostrovský panský areál a poplužní dvůr prostřednictvím své firmy LESS bohdanečský občan Ing. Jan Mičánek. A o rok později představenstvo firmy LESS rozhodlo o celkové rekonstrukci všech nemovitostí s cílem vybudovat svoje reprezentativní sídlo.

Nádvoří zdobí pět soch nahých lesních žínek od sochaře Pavla Purkrábka, které mají tváře prvních pěti zaměstnankyň firmy, jež v areálu sídlí. Autor je vytvořil podle fotografií a ony to zjistily až při odhalení. A prý se vůbec nezlobily...

Je zde také socha Vilímka z Ostrova, který podle pověsti zachránil v 18. století zdejší obyvatele před bandou lupičů, a bysta Antonína Rückla, zdejšího rodáka a jednoho z otců českého sklářství.

Další kontrola je ve Slavošově před kostelem sv. Petra a Pavla. Jeho jádro, kterým je dnešní presbytář, je starobylé, snad z konce 13. století. Jedno okno má románské, klenba je gotická, žebrová. Když se v roce 1998 přistoupilo k místním opravám, průzkumem byl zjištěn portál s nečekaně bohatou profilací, který lze datovat do konce 13. století. Po roce 1989 došlo k vyplenění kostela zloději. Při poslední „návštěvě“, když nenalezli nic, co by mělo nějakou cenu, zřejmě ze vzteku alespoň uřezali nohy oltáře a nechali je pohozené na místě.