Slavnostní Dušičkové setkání v Zahrádce, jehož součástí bylo posvěcení nového zvonu pro kostel sv. Víta
Zahrádka bylo původně město ležící na řece Želivce, které v 70. letech 20. století zaniklo v důsledku výstavby vodní nádrže Švihov, která slouží jako zdroj pitné vody pro Prahu a velkou část středních Čech. Jediným pozůstatkem zatopeného města je dnes v jádru románský, goticky a barokně upravený kostel sv. Víta. Nebyl zbořen jen díky nálezu hodnotných nástěnných maleb ze 14. století v jeho presbytáři, které jsou pravděpodobně jedním z mála dochovaných vyobrazení genealogie českého vládnoucího rodu Přemyslovců i se svými manželkami.
Po nedokončené rekonstrukci z 80. let stěny kostela provlhaly, omítky s malbami byly zasaženy plísněmi a postupně se vydrolovaly. V posledních letech se podařilo realizovat stavební úpravy umožňující odvlhčení zdiva, vyčistit a restaurátorsky zajistit nástěnné malby v presbytáři a části kostelní lodi, obnovit omítky v celém presbytáři a sakristii a restaurovat vitrážová okna:
Před druhou světovou válkou byly v kostele zvony sv. Václav a sv. Vilemina, v roce 1942 byly oba nacisty zrekvírovány. Připomínám také, že zde po svém vysvěcení působil Josef Toufar, který hned po válce zapůjčil do Zahrádky jeden zvon z kostela v Ježově. Roku 1948 byl páter Toufar přeložen do Číhoště a v roce 1950, po tzv. Číhošťském zázraku, byl umučen při výsleších komunistickou StB.
V sobotu 26. října se u kostela konalo slavnostní Dušičkové setkání, jehož součástí bylo posvěcení nového zvonu, který přivezla z Ledče nad Sázavou ozdobená bryčka tažená koňmi doprovázená druhou bryčkou s kostýmovanými postavami.
Před polednem byl na prostranství před kostelem zvon vystaven a dobrovolní hasiči z nedaleké Kamenné Lhoty u něj stáli čestnou stráž.
Hmotnost celé sestavy, tedy včetně srdce a dřevěné hlavice je 260 kilogramů.
Vznik nového zvonu iniciovala zahrádecká rodačka Lenka Lhotková. Spolek Přátelé Zahrádky, založený v roce 2001, vyhlásil na její popud veřejnou sbírku a díky štědrosti veřejnosti, měst a obcí bylo možno zadat zakázku na nový zvon. Odlil jej známý zvonař Petr Rudolf Manoušek a jistě není bez zajímavosti, že je to vnuk Rudolfa Manouška, u kterého – jak bylo zjištěno z farní kroniky – objednával v roce 1947 zvon výše zmíněný Josef Toufar. K realizaci však již nedošlo. Nový zvon nese na památku P. Josefa Toufara jméno Josef a je na něm nápis „Rodáci a přátelé na paměť 800. výročí Zahrádky a P. Toufara L. P. 2019“. Kromě toho jej zdobí reliéf z dobové pohlednice, zobrazující pohled na střechy zahrádeckých domů s kostelem v pozadí.
Zvon požehnal královéhradecký biskup Mons. Jan Vokál za přítomnosti ledečského děkana P. Jana Bárty,...
... poté jej zvonař zavěsil na hák autojeřábu...
... a zvon se pomalu vznášel vzhůru:
Po zavěšení do zvonice věže kostela se nový zvon rozezněl během mše svaté v 15 hodin a 26 minut.
Dušičkového setkání se zúčastnilo více než tisíc osob, především rodáci a bývalí obyvatelé městečka, kteří se do Zahrádky sjeli ze široka daleka. Zvon bude každodenně odbíjet poledne a večerní klekání.
Po nedokončené rekonstrukci z 80. let stěny kostela provlhaly, omítky s malbami byly zasaženy plísněmi a postupně se vydrolovaly. V posledních letech se podařilo realizovat stavební úpravy umožňující odvlhčení zdiva, vyčistit a restaurátorsky zajistit nástěnné malby v presbytáři a části kostelní lodi, obnovit omítky v celém presbytáři a sakristii a restaurovat vitrážová okna:
Před druhou světovou válkou byly v kostele zvony sv. Václav a sv. Vilemina, v roce 1942 byly oba nacisty zrekvírovány. Připomínám také, že zde po svém vysvěcení působil Josef Toufar, který hned po válce zapůjčil do Zahrádky jeden zvon z kostela v Ježově. Roku 1948 byl páter Toufar přeložen do Číhoště a v roce 1950, po tzv. Číhošťském zázraku, byl umučen při výsleších komunistickou StB.
 |
| Přednáška zvonaře P. R. Matouška o novém zvonu |
Hmotnost celé sestavy, tedy včetně srdce a dřevěné hlavice je 260 kilogramů.
Žádné komentáře:
Okomentovat