TP Po stopách Václava Havla a Charty 77

Třetí ročník pochodu, který pořádá KČT, odbor Klub přátel a milovníků výletů. Název akce napovídá, že trasa povede po místech spojených s Václavem Havlem (1936–2011) a Chartou 77

Start je v Ruzyni ve dvoře restaurace U Rychtáře, stojící v těsné blízkosti Vazební věznice Ruzyně, kde byl V. H. v letech 1977 až 1989 několikrát vězněn nebo zadržován na tzv. osmačtyřicítky. Krátce procházíme okrajem obory Hvězda, stoupáme ke kostelu sv. Fabiána a sv. Šebestiána v Horní Liboci a hned zase sestupujeme dolů k Libockému rybníku.

Dvěma tunely postupně podcházíme železniční trať, dostáváme se k nádraží Velslavín a dál na Bořislavku. Ve vestibulu metra se zastavujeme na kafko, vracíme se na Kladenskou ulici. Na konci ulice U Dejvického rybníčku u č. 4/1398 je zastavení č. 2. Zde měl V. H. družstevní byt, v němž bydlel od počátku 70. let. Dostáváme se do zahradní čtvrti Ořechovka a v ulici Dělostřelecká se zastavujeme u vily 1/654. Tady V. H. bydlel od roku 1996.

Procházíme ulicí Pod Hradbami, kde je několik velvyslanectví, kolem pomníku štábního kapitána Václava Morávka, který na tomto místě padl 21. března 1942. Pomník byl odhalen v roce 2014. Ulicí U Prašného mostu se dostáváme k Hradu, kde nás u vstupu čeká kontrola, asi zda nemáme v batozích výbušninu. Matyášovou branou Hrad opouštíme a vstupujeme na Hradčanské náměstí, procházíme kolem sochy T. G. Masaryka a Salmovského paláce, kde v č. 1/186 byl byt chartisty Pavla Kohouta. Sestupujeme po Zámeckých schodech a navazující Thunovskou ulicí se dostáváme na Malostranské náměstí. V Karmelitské ulici procházíme kolem budovy č. 19/377, v níž sídlí okresní soud pro Prahu západ. Zde byli na podzim roku 1976 souzeni členové undergroundové skupiny Plastic People of the Universe, která vznikla v roce 1968 a nehodlala se podřídit normalizačním opatřením komunistického režimu. Na podporu souzených se poprvé sešly všechny proudy opozice: zakázaní umělci, osmašedesátníci,katolíci, underground atd., kteří pak vytvořili Chartu 77.
Krátce se zastavujeme v kostele Panny Marie Vítězné a sv. Antonína Paduánského.

S tématem pochodu nijak nesouvisí, ale jdeme se podívat na proslulé Pražské jezulátko, ve světě známé jako Bambino di Praga.

Od kostela pokračujeme na Maltézské náměstí, kde byla instalována první lavička V. H. v republice, dílo Borise Šípka (1949–2016). Budování laviček V. H. je celosvětovým projektem, jehož hlavním záměrem je vytvoření míst, které mohou přispět k setkávání a vedení skutečného dialogu – míst, kde bude možné diskutovat v duchu ideálů a životních postojů Václava Havla.

Pokračujeme na Velkopřevorské náměstí k francouzskému velvyslanectví, na němž došlo 9. prosince 1988 k setkání osmi disidentů s prezidentem Francoisem Mitterandem. Na protější straně náměstí se podél Maltézské zahrady táhne Lennonova zeď, na které se s odkazem na zpěváka Beatles Johna Lennona od 70. let 20. století objevují nápisy a malby.

Historie nápisů na zdi ale sahá podle pamětníků do 60. let 20. století, kdy se zde objevovaly vzkazy pro Jana Wericha, který bydlel nedaleko na Kampě, a později protestní nápisy. Zeď se proslavila malbou obličeje Johna Lennona po jeho úmrtí v roce 1980. Lidé také na zeď psali texty britské kapely Beatles, nebo o svobodě a míru. Komunistická strana proto nechala zeď několikrát přemalovat. V sobotu obklopilo zeď lešení a procházející turisté si místo nevěřícně fotí.

*  *  *

Doma jsem na internetu objevil vysvětlení. „Maximálně do konce týdne vyvěsíme na lešení informační plochu s grafikou původní podoby zdi a informacemi pro turisty i místní, co se zdí plánujeme. O rekonstrukci budeme také dopisem informovat sousedy a především turistické agentury. Těm chceme vysvětlit, že od příští turistické sezony se pravidla malování na zeď změní,“ sdělila mluvčí řádu Hedvika Čepelová.

Práce jsou součástí rekonstrukce, kterou si objednali maltézští rytíři. „Práce potrvají několik týdnů, během nich bude zejména opravena poškozená římsa a vrchní část zdi, kde je uvolněno několik střešních tašek. Je třeba staticky zabezpečit historický portál a celkově zeď zpevnit. Lennonova zeď také dostane nový nátěr.“

Náklady na obnovu zdi dosáhnou čtvrt milionu korun, které zaplatí řád. Rekonstrukce potrvá až do listopadu a jako venkovní galerie bude zeď zpřístupněna u příležitosti oslav 30. výročí sametové revoluce 17. listopadu. Poté už na ni budou smět malovat jen umělci při zvláštních příležitostech. V listopadu se na zdi zřejmě objeví díla věnovaná sametové revoluci. Jak bude povolování malby na zeď fungovat, zatím není jasné, řád maltézských rytířů pravidla dosud nezveřejnil.

*  *  *

Míjíme zmíněnou Werichovu vilu, procházíme Kampu a po mostě Legií přicházíme k Národnímu divadlu, kde 28. ledna 1977 proběhla tzv. Anticharta. Naproti divadlu stojí kavárna Slavia, kde se od 50. let stýkali umělci, sem přinesl V. H. své první básně a Josef Škvorecký a Bohumil Hrabal své první texty, v 70. letech se tu scházeli chartisté.
Piazetta Národního divadla v Praze, tedy plocha mezi Národním divadlem a Novou scénou se od 4. října 2016 jmenuje náměstí Václava Havla. Cedule s názvem tam byla odhalena na úvod festivalu Pražské křižovatky, který se konal k poctě prvního českého prezidenta.

Náměstí zároveň zdobí Památník Václava Havla od sochaře Kurta Gebauera. Tvoří jej 160 cm velké červené srdce, na které mohou lidé psát vzkazy. Jako první se při odhalení podepsali manželka někdejšího prezidenta Dagmar Havlová, která připojila vzkaz „Vašku, vrať se“. Ostatní srdce jsou z drátů a připomínají vězení a Havlův boj proti nesvobodě.

Odbočujeme do Bartolomějské ulice k č. 7/306 a č. 9/308 (dnes hotel Unitas), kde byly před listopadem 1989 cely vyšetřovací vazby StB. Přes Národní třídu se dostáváme do Spálené, kde v č. 103/41 bývala vinárna U Šupů, v 70. letech místo častých setkání chartistů. Pokračujeme Spálenou, za křižovatkou je vlevo velká žlutá budova Městského soudu, kde byl V. H. třikrát souzen: v letech 1977, 1979 a 1989.

Na Karlově náměstí je pamětní deska na domě č. 18/287, v němž měl byt disident a politický vězeň komunistického režimu Václav Benda (1946–1999). Zde byl 27. dubna 1978 založen VONS (Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných).

Odbočujeme do Resslovy ulice a z ní do ulice Gorazdovy. V domě č. 17/1983 byla restaurace Na Rybárně, v 80. letech místo častých setkání chartistů. Za účasti V. H., Alexandra Vondry a Jiřího Křižana zde v létě 1989 vznikla petice Několik vět. V 90. letech se zde V. H. setkal se členy skupiny Rolling Stones, Paulem Simonem nebo Joan Baez. Dnes zde sídlí vietnamská restaurace.
Kolem Tančícího dumu přicházíme na Rašínovo nábřeží (za socíku Engelsovo). Dům č. 78/2000 vystavěl v letech 1904–1905 Vácslav Havel, dědeček V. H. Václav Havel vyrůstal a prožil v něm značnou část svého života. Havlův byt, který se koncem 80. let stal významným centrem disentu, byl neustále monitorován tajnou policií, která často kontrolovala příchozí. StB dokonce vybudovala v nejvyšším patře nedaleké Novoměstské vodárenské věže pozorovatelnu, odtud její příslušníci Havla dnem i nocí sledovali. Když byl po sametové revoluci zvolen prezidentem, nepřestěhoval se na Hrad, ač tam byla k dispozici prezidentská rezidence v Královské zahradě.

Oklikou se dostáváme znovu na Karlovo náměstí a přicházíme do Ječné ulice. Starý vtip říkal, že Lenin je v  Ječný (= věčný). V č. 7/548 byl byt manželů Němcových a jejich sedmi dětí. Tento obrovský byt byl skutečným centrem opozice existující již od počátku 70. let. Žil zde i Ivan Jirous a také dva zeťové – Mejla Hlavsa a Martin Palouš. 

Z náměstí I. P. Pavlova, jemuž se slangově říká nejen Pavlák, ale také Slintáček (podle způsobu, jímž ruský vědec Ivan Petrovič Pavlov zkoumal podmíněné reflexy psů), odbočujeme do ulice Bělehradská a v Čelakovského sadech se díváme na dům č. 10/433, kde byl byt herečky Vlasty Chramostové, v němž v letech 1977–1980 proběhlo na sedmdesát bytových divadelních představeních.
Vracíme se na křižovatku a odbočujeme do Anglické ulice, kde v domě č. 8/530 byl byt Petra Uhla, místo vydávání Infochu (Informací o Chartě), periodicky vycházejícího samizdatu, který Petr Uhl v letech 1978–1989 vydával neanonymně pod svým jménem. V době jeho věznění v letech 1979–1984 pokračovala ve vydávání jeho manželka Anna Šabatová.

Další zastávka je na náměstí Míru před Národním domem známým také jako ÚKDŽ neboli Ústřední kulturní dům železničářů. Ve dnech 27. až 29. června 1967 zde probíhal IV. sjezd Svazu československých spisovatelů a 28. ledna 1978 Ples Charty 77, kterého se zúčastnilo několik desítek chartistů. Zásahem StB jim však byl znemožněn přístup a V. H. spolu s Pavlem Landovským a Jaroslavem Kukalem byli zatčeni a strávili několik týdnů ve vyšetřovací vazbě.
Cestou do Riegrových sadů procházíme kolem hostince U Bohouše, v němž se v 80. letech scházeli členové tzv. Hrobky, undergroundové společnosti zaměřené na brakovou literaturu, v čele s Olgou Havlovou.

Procházíme přes Škroupovo náměstí, místo demonstrace dne 10. prosince 1988, kde promluvil i V. H. Režim tehdy zakázal Václavák, ale kupodivu povolil demonstraci na tomto odlehlém žižkovském náměstí. Jakoby souhlas k nesouhlasu, jak později trefně napsal Ondřej Hejma. A dodal: „Náměstí bylo plný lidí, takovejch deset tisíc jich tam bylo, což byl posun, a my jsme spekulovali, co to znamená. Jestli to komunisti udělali proto, aby si mohli nafilmovat všechny sympatizanty opozice, nebo aby naopak ukázali, jak málo jich je.“
Obcházíme Žižkovský televizní vysílač, procházíme částí Olšanských hřbitovů a Vinohradskou třídou se dostáváme na Vinohradský hřbitov, kde je v kapli sv. Václava místo posledního odpočinku Václava a Olgy Havlových. Podrobnosti se můžete na tomto blogu dočíst zde.

Vracíme se na Vinohradskou třídu a po necelém půl kilometru jsme u restaurace Vidličky a nože, kde je cíl pochodu. Prošli jsme napříč Prahou po trase dlouhé 21 km.