čtvrtek 17. října 2019

Cestou do Kytlic na setkání toulkařů (II)


Po zastávkách ve Svijanech a Příšovicích jsme se dostali do kamení. Tedy do Kamení, osady patřící pod obec Pěnčín nedaleko Turnova. Naproti kapličce je odbočka vlevo a již po pár metrech stojíme před domem čp. 9 s pamětní deskou na čelní stěně.
Zde 27. září 1865 spatřil světlo světa pozdější spoluzakladatel mladoboleslavské automobilky Václav Laurin. V letech 1883–1886 se vyučil strojním zámečníkem a o pár let později se v Turnově stal společníkem Josefa Krause, s nímž vyráběl tehdy moderní vysoká kola. Náhodné setkání s knihkupcem Václavem Klementem v Mladé Boleslavi vyvrcholilo v září 1895 založením společnosti Laurin & Klement zaregistrované jako opravna jízdních kol. Na jaře příštího roku začali z dovezených dílů montovat bicykly Slavia, pro které nakonec většinu částí vyráběli sami.
V roce 1899 prezentovali první kolo s pomocným spalovacím motorem, předzvěst motorových dvoukolek neboli motocyklet, jak se jim tehdy říkalo. Netrvalo však dlouho a oba partneři pochopili, že budoucnost patří automobilům a 29. října 1905 představili první model Voiturette A. Podnik se v pozdějších letech transformoval na akciovou společnost, v níž Laurin  zastával funkci technického ředitele, a v roce 1925 došlo k fúzi s plzeňskými Škodovými závody. Automobilka se dále rozrůstala, byly postaveny nové budovy a došlo k přechodu na pásovou výrobu. Podnikatel a průmyslník Václav Laurin i nadále působil v roli technického ředitele, postupně se však stahoval do pozadí, neboť trpěl vážnými zdravotními problémy. Svět navždy opustil 4. prosince 1930.
Z Kamení je to jen půl druhého kilometru k zámku Sychrov. Auto necháváme na parkovišti a jdeme si koupit vstupenky. Do začátku prohlídky máme dost času nejen na procházku zámeckým parkem, ale i na posezení u kafíčka.
Park o rozloze 26 ha leží na konci náhorní planiny, která se strmě svažuje do údolí říčky Mohelky. Nevelká okrasná zahrada byla založena v polovině 18. století za Františka Josefa Jiřího z Valdštejna, ale s budováním parku začal až v roce 1820 nový majitel kníže Karel Alain Rohan. Základním principem je „Patte d´Oie“ neboli husí noha – tříosý systém s jednotlivými průhledy sledovaný výsadbou, přičemž hlavní pozorovací bod vychází ze zámecké terasy. Od centrálního schodiště je veden ústřední průhled k oranžérii velkou loukou, v jejíž první třetině je umístěna fontána.
Od roku 1850 se ujal dalšího budování parku kníže Kamil Rohan a od roku 1855 park pěstoval po celých čtyřicet let zahradní ředitel Vojtěch Mašek (1829–1902). Ten navázal na klasicistní základ a pokračoval soudobou formou, kterou naplnil sbírkou dřevin. Založil arboretum, oddělené od parku řadou pěti skleníků. Nástupcem Kamila Rohana se stal jeho prasynovec Alain Benjamin Rohan (1853–1914), který se o údržbu parku nestaral, velkou sbírku rostlin ve sklenících čítající 1119 druhů a odrůd i malé alpinum nechal v roce 1894 odstranit. A roku 1895 musel zahradní ředitel Vojtěch Mašek ze Sychrova odejít.
Usazujeme se u kafíčka na terase zámecké oranžerie a užíváme si hřejivývých paprsků podzimního sluníčka. Oranžerie, jejíž stavba probíhala v letech 1831–1835, má dispoziční charakter letního zámečku s hlavním sál a dvěma menšími a intimnějšími kabinety po krajích. V archivních materiálech se mimo jiné uvádí, že zde odpočíval a občerstvoval se např. bývalý císař Ferdinand Dobrotivý nebo císař František Josef I. Díky získaným finančním prostředkům z Finančních mechanismů EHP/Norska a podpoře Ministerstva kultury České republiky se v roce 2010 podařilo dokončit projekt celkové rekonstrukce oranžerie, která zvýšila atraktivitu celého zámeckého areálu a jako kavárna se stala vyhledávaným odpočinkovým místem.
Vracíme se na nádvoří zámku. Na místě tvrze, která byla majetkem české královské komory, byl v 16. století vystavěn panský kamenný dům a v letech 1690–1693 nevelký barokní zámek, jehož stavebníkem byla rytířská rodina Lamottů z Frintroppu. Členové tohoto francouzského šlechtického rodu patří do kategorie důstojníků, kteří byli za služby rakouskému císaři v době třicetileté války odměňováni statky konfiskovanými české šlechtě. Roku 1740 koupil toto panství František Josef Jiří z Valdštejna, ale protože Valdštejnové sídlili na Mnichově Hradišti, přestal být sychrovský zámek trvalým sídlem vrchnosti a byl využíván pro hospodářské účely a k ubytování služebnictva. Situace se radikálně změnila 30. srpnem 1820, kdy se novým majitelem Sychrova a svijanského panství stal kníže Karel Alain Gabriel Rohan. Tímto rokem začíná stopětadvacetiletá éra Rohanů na Sychrově a doba největší slávy zámku. 
Rohanové pocházeli z Bretaně a v průběhu staletí se zařadili mezi deset nejvlivnějších šlechtických rodů ve Francii. Rod tvořilo několik linií, jejichž příslušníci zaujímali významné úřady – vojenské, politické i církevní. Po Velké francouzské buržoazní revoluci Francii opustili a usadili se v rakouské monarchii. Na rozdíl od jiných šlechtických uprchlíků, kteří se vraceli zpět do Francie (v době Napoleona I. a hlavně v období restaurace Bourbonů – tj. za Ludvíka XVIII. a Karla X.), zůstali Rohanové v Čechách, i když byli později k návratu přímo vyzváni. Sychrov se stal jejich hlavním sídlem, ovšem zchátralý barokní zámeček nevyhovoval požadavkům kladeným na sídlo vévodské a knížecí. Již za prvního majitele, knížete Karla Alaina Gabriela Rohana se uskutečnila velkolepá empírová přestavba. Byla dokončena v roce 1834, ale stavební vývoj zámku pokračoval dál, především za knížete Kamila Josefa Idesbalda Filipa Rohana, kdy se rodila dnešní novogotická podoba Sychrova. Romantická novogotická přestavba z let 1847–1862, uskutečněná dle projektu profesora akademie výtvarných umění Bernarda Gruebera, zařadila Sychrov mezi nejvýznamnější památky historizujících slohů 19. století (jako jsou například Hluboká nad Vltavou, Hrádek u Nechanic či Lednice).
Veškeré práce byly svěřeny výhradně domácím umělcům a řemeslníkům. Mezi nimi zaujímal významné místo Petr Bušek, řezbář, který svým tvůrčím a osobitým talentem vtiskl všem interiérům zámku vysokou uměleckou hodnotu a neopakovatelnou atmosféru. Přelom dvacátých a třicátých let 20. století zámku přinesl funkcionalistickou úpravu, která částečně změnila nejenom exteriér stavby. Byly odstraněny různé ozdobné novogotické arkýře a atiky, omítka z původně omítnutých věží byla odstraněna a nahrazena lomovým zdivem. 
V řadě místností byly sejmuty Buškovy bohaté řezbářské ozdoby (např. výplně stropu ve schodišťové hale) a francouzské tapety tlačené z vepřovice. Novogotické vybavení bylo nahrazováno novým, moderním. Po skončení druhé světové války byl zámek zkonfiskován a stal se státním majetkem. Zpočátku sloužil jako sběrna konfiskovaného majetku a od 1. května 1950 byl v malém rozsahu zpřístupněn veřejnosti.
Od počátku 90. let probíhá rozsáhlá rekonstrukce a restaurování exteriérů, interiérů i zámeckého parku, jejímž cílem je co nejvíce přiblížit zámek Sychrov do doby jeho největšího rozkvětu, tj. ke stavu z druhé poloviny 19. století.
Během prohlídky procházíme mimo jiné honosně zařízeným Královským apartmá, v jehož ložnici přespával např. francouzský král Karel X., pruský král Vilém I. nebo rakouský císař František Josef I.
Část zámku je věnovaná soukromým apartmá knížete a kněžny (pracovny, ložnice, toaletní pokoje) a na závěr si prohlížíme také reprezentační prostory (přijímací salon, knihovnu, hráčský salon a velkou jídelnu).

Zámek Sychrov navštívil mezi lety 1877–1896 celkem devětkrát, při poslední návštěvě Dvořáka doprovázel i jeho zeť Josef Suk. Dvořák však nikdy nepřijel na Sychrov za někým ze členů knížecí rodiny, se Sychrovem ho spojovalo přátelství s tajemníkem knížete Kamila z Rohanu – Aloisem Göblem (byl vynikajícím pěvcem a pro Zpěvácký spolek v Turnově složil i několik drobných skladeb). Dvořák na Sychrově nejen odpočíval, ale i tvořil – složil zde např. některé části opery Dimitrij a často také hrával v zámecké kapli na varhany. Na budovu dnešní Zámecké restaurace, v níž byl byt Aloise Göbla, v němž Dvořák bydlel, byla v roce 1951 Dvořákova pamětní deska, jejíž autorem je akademický sochař Antonín Hrdlička, Myslbekův žák.

Po prohlídce zámku se ještě jdeme podívat vně zámeckého parku. Na místě poustevny byla v polovině 19. století postavena romantická zřícenina Arturova hradu, tvořená dvěma věžemi a bránou s cimbuřím, kterou vede silnice.
Po ní se dostáváme k žulové pyramidě odhalené 25. května 1867,která připomíná návštěvu císaře Františka Josefa I. dne 1. listopadu 1866 na zámku Sychrov.
Na pyramidu byly postupně přidány další pamětní desky připomínající návštěvu korunního prince Rudolfa 10. července 1871, arcivévodkyně Marie Terezie a arcivévody Carla Ludwiga 10. září 1875 a stříbrnou svatbu Františka Josefa I. s Alžbětou Bavorskou.

Žádné komentáře:

Okomentovat