sobota 19. října 2019

Setkání toulkařů v Kytlicích (II)


Ráno odjíždíme do České Kamenice, odkud šlapeme po červeně značené trase k bývalé nacistické podzemní továrně Rabštejn.
Ivana s předstihem objednala pro skupinu zájemců komentovanou prohlídku, my se jí však nezúčastníme, neboť jsme ji absolvovali před šesti lety. Dočtete se o ní na tomto blogu zde
Pokračujeme tedy do obce Janská. Do roku 1946 nesla název Jonsbach a mívala kolem pěti set obyvatel, dnes je to něco málo přes dvě stě. Do konce roku 1992 byla součástí České Kamenice. Dne 25. dubna 2018 bylo schváleno usnesením výboru pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu udělení znaku a vlajky obce. Znak tvoří zeleno-zlatě polcený štít se stříbrnou hlavou se třemi modrými vlnitými břevny, vpravo vztyčené zlaté vřeteno, vlevo tři zkřížené postavené zelené meče.
Odbočujeme na žlutou turistickou značku, která přichází od Srbské Kamenice, ale záhy ji opouštíme odbočením doprava. Jakožto příznivce geocachingu nás láká keška nazvaná Underground, aniž bychom si předem přečetli její listing, takže netušíme, co nás čeká.
Její owner nás zve na „prozkoumaní hlubin pod krásnou pískovcovou krajinou, kde se skrývá velká černá obluda, která nám sežrala poklad“. Naším úkolem je tuto obludu v podzemí najít a poklad z ní dostat ven!
Jak víme, celý areál německé továrny v Rabštejnském údolí byl po válce předán národnímu správci. Materiál i stroje v hodnotě mnoha miliónů říšských marek byly postupně rozebrány, zlikvidovány a rozkradeny. Podzemní komplexy se zalíbily armádě, která se je od roku 1953 rozhodla využívat jako sklad ženijní munice. Jen komplex Werk H měl poněkud zajímavější osud. Podzemí bylo dobetonováno, vyčištěno a byly zde dokonce raženy nové chodby až k nádraží Veselé pod Rabštejnem. To vše proto, že celý tento komplex se měl stát velkým skladem strategických zásob paliva. Od roku 1964, kdy byl sklad dokončen, až donedávna pak chodby skrývaly obrovské, 30 až 100 metrů dlouhé nádrže na benzín, naftu a kerosin, tisíce metrů potrubí, přečerpávací stanice a větrací systémy. Po příchodu okupačních vojsk v roce 1968 celý sklad o obsahu až osm miliónů litrů paliva převzala a využívala Rudá armáda. Nadlouho se tu usadila, pohonné hmoty do nádrží doplňovala z vlakových cisteren a Werk H opustila, až když se musela po sametové revoluci stáhnout z našeho území. Obří palivové tanky byly demontovány až v roce 2004.
*  *  *
Procházíme pískovcovým údolím a GPSka nás vede doprava na mostek, za nímž je průlez do podzemí. Vlastně jsou tu průlezy dva, doporučený je ten vpravo.
Po seskoku do jámy lvové... 
... vidíme před sebou dlouhou chodbu, která vede dál do podzemí:
Podle instrukcí v listingu si při průchodu chodbou hlídáme její levou stranu a jakmile dojdeme k místu, kde je asi půl druhého metru vysoký dveřní otvor, procházíme jím. Pokračujeme dál až na konec chodby, kde je další vstup a procházíme stále rovně. 
Přicházíme na křižovatku čtyř chodeb, stále jdeme rovně až na konec chodby, kde se stáčí doprava. Po několika metrech odbočujeme do další chodby doprava a cestičkou uprostřed betonových pilířů se dostáváme na křižovatku. 
Nebudu popisovat celou cestu rozsáhlým a poněkud strašidelnými podzemním bludištěm, jenom prozradím, že na jednom místě jsme potkali jiného keškaře se dvěma malými kluky, krátce jsme pohovořili a nechali se od něho vyfotit:
Velkou černou obludu jsme nakonec objevili, stejně jako poklad ukrytý v jejích útrobách!
Na denní světlo není naštěstí potřeba vracet se stejnou cestou, východ je totiž nedaleko. Oslněni denním světlem stoupáme do prudké stráně k silničce, která nás vrací do Janské. Byl to zážitek, na jaký se nezapomíná! Díky existenci geocachingu, protože jinak bychom se sem nikdy nevypravili...
Obec Janskou opouštíme po žluté značce, která vytrvale stoupá pod vrch Strážiště. Cestu podél lesa vroubí tolik bedel,...
 ... že to nervově nevydržíme a alespoň ty mladší postupně sbíráme. To bude večeře!
Na vrchol Strážiště (469 m) cesta nevede, ale je tam jednoduchá multikeš, tak tam prostě musíme!
Vracíme se na žlutou značku a pokračujeme po ní do Srbské Kamenice. Samozřejmě, že neodpustíme odbočku k Vyhlídce nad jezírkem, níž obdivujeme Růžovský vrch...
... a Srbskou Kamenici:
Nevynecháváme ani sestup do jeskyně Kriegsloch:
Už před výstupem na vyhlídku jsme se setkali s několika toulkaři, které jsme ráno opustili v Janské, k dalším si pak přisedáme v hospůdce Ve starém krámě. Před odchodem ze Srbské Kamenice ještě stoupáme ke kostelu sv. Václava...
... a krátce se zastavujeme u reliéfu Korunování Panny Marie, vytesaného do skály u silnice v sousedství domu č. p. 42 pod kostelem sv. Václava. Vyniká nejen velikostí (2 x 2 m), ale i zpracováním. Vyobrazení je pojato tradičně, kdy Panna Maria klečí uprostřed na oblacích se sepnutýma rukama a je korunována Nejsvětější Trojicí, tj. Kristem držícím v pravé ruce kříž, Bohem Otcem a Duchem svatým, vznášejícím se nad hlavou Panny Marie jako holubice. Po stranách ústřední scény stojí andělé držící kmeny palem s ratolestmi. U nohou Boha Otce a Panny Marie jsou v obláčcích hlavy andílků. Svrchu je reliéf ukončen segmentovým štítem se symbolem Božího oka. Podle údajů v nápisu ve spodní části reliéfu hradil náklady na jeho zhotovení Jacob Günter, mlynář v Srbské Kamenici. Reliéf byl vytesán v roce 1701, autor díla není znám. Dílo se velmi dobře zachovalo do dnešních dob, poškozeno jen mírně zvětráváním kamene. Patří mezi národní kulturní památky ČR.

Pokračujeme po Naučné stezce Srbská Kamenice kolem dětského hřiště se zajímavými herními prvky:
Po silnici šlapeme opět do Janské a dál stejnou cestou jako ráno do České Kamenice, odkud se vlakem vracíme do Kytlic.

Žádné komentáře:

Okomentovat