První ze dvou pochodů pořádaných telčskými turisty o prvním listopadovém víkendu
Už cestou do Telče začíná pršet, a tak po příchodu na start pochodu bez uzardění vyplňujeme přihlášku na trasu 12 km. To znamená, že po předstartovním kafíčku odcházíme na nádraží a odjíždíme do Hodic. V těsném sousedství malého nádraží se nachází malá expozice Železnice Kostelec – Slavonice, sestávající z řady předmětů jako je ruční nářadí ze stavby železniční tratě z moravského Kostelce do jihočeských Slavonic (třeba podbiják a sebranka), přejezdový kříž z roku 1888, výměnová tělesa atd., které za mnoho let nashromáždil na dvorku u nádražního domku železničář Jiří Holoubek. Trať vedla původně do rakouského Waidhofenu. První úsek Kostelec – Telč byl po dlouhém vyjednávání zprovozněn roku 1898. Stavba samotná trvala necelý rok.
Po zelené značce procházíme Hodicemi a pokračujeme po ní až na prostranství před hradem Roštejn, kde je první kontrola. Hrad je již v listopadu uzavřen, dnes je sice výjimečně zpřístupněna věž – ale kdo by na ní lezl, když je takové mlhovno...
Od rozcestníku jdeme po žluté značce k Roštejnské oboře, která patří mezi nejstarší v Česku. Její počátek sahá až do 16. století, po světových válkách připadla do majetku státu a zanikla. Později byla rekonstruována a 4. září 2006 slavnostně otevřena. Při stavbě bylo použito více než 800 původních žulových ručně tesaných sloupů. Chovají se tu divoká prasata, mufloni a daňci a kromě měsíce června (kladení mláďat) je celoročně přístupná po vyhrazené stezce.
Hned vedle hlavního vstupu do Roštejnské obory se nachází naučná venkovní geoexpozice, u které se krátce zastavujeme, abychom vyluštili earthkeš. Je tu rozmístěno pět exemplářů hornin sesbíraných z různých lokalit Vysočiny. Každý vzorek je uveden popisem a celá expozice je doplněna naučnou tabulí.
Po asfaltové lesní cestě, která přechází v cestu polní, přicházíme do obce Doupě, o níž se nebudu rozepisovat, neboť podrobnosti si může případný zájemce vyhledat na tomto blogu zde, kde popisuji v podstatě tutéž cestu absolvovanou před pěti lety v opačném směru.
Z důvodu těžby po kůrovcové kalamitě jsou některé úseky přeznačeny – a dlužno říct, že perfektně –papírovými šipkami s logem pochodu. Ve Volevčicích máme kontrolu, na konci vsi si prohlížíme smírčí kámen nalezený v roce 2002. Dostal číslo 2229 a podle staré pověsti připomíná spor tří bratrů o dědictví, při kterém dva z nich přišli o život. Třetího bratra tížilo svědomí a na odčinění svého skutku nechal vytesat smírčí kámen a umístil ho na místě tragédie.
Po dalších zhruba dvou stech metrech přicházíme k podivnému směrovníku...
... a sestupujeme ze svahu k malé jeskyni Peklo. Nejen proto, že jsme zvědaví, ale také je tu keška!
Podél Roštejnského rybníka přicházíme na okraj Telče a Dolní bránou vstupujeme na náměstí Zachariáše z Hradce. Cestou do cíle pochodu se neopomenu zastavit v cukrárně Celerin na zdejší specialitu – dort Zachariáš. Tuhle poslední poznámku najdete snad u všech mých článků o Telči...
Po zelené značce procházíme Hodicemi a pokračujeme po ní až na prostranství před hradem Roštejn, kde je první kontrola. Hrad je již v listopadu uzavřen, dnes je sice výjimečně zpřístupněna věž – ale kdo by na ní lezl, když je takové mlhovno...
Hned vedle hlavního vstupu do Roštejnské obory se nachází naučná venkovní geoexpozice, u které se krátce zastavujeme, abychom vyluštili earthkeš. Je tu rozmístěno pět exemplářů hornin sesbíraných z různých lokalit Vysočiny. Každý vzorek je uveden popisem a celá expozice je doplněna naučnou tabulí.
Z důvodu těžby po kůrovcové kalamitě jsou některé úseky přeznačeny – a dlužno říct, že perfektně –papírovými šipkami s logem pochodu. Ve Volevčicích máme kontrolu, na konci vsi si prohlížíme smírčí kámen nalezený v roce 2002. Dostal číslo 2229 a podle staré pověsti připomíná spor tří bratrů o dědictví, při kterém dva z nich přišli o život. Třetího bratra tížilo svědomí a na odčinění svého skutku nechal vytesat smírčí kámen a umístil ho na místě tragédie.
Žádné komentáře:
Okomentovat