DP Za posledním puchýřem 2019 (IV)

V neděli využíváme možnosti projít si Městskou pěší okruhovou turistickou trasu IVV, která nabízí nejzajímavější pamětihodnosti Olomouce

Trasa měří 11 km a je vyznačena dle směrnic KČT o značení turistických cest. Začíná u budovy hlavního nádraží, kam hned po snídani míříme. V infocentru ČD si necháváme otisknout kontrolní razítko a podle mapky se vydáváme na cestu městem.
Procházíme Bezručovým sadem a míjíme památník Mauzoleum jugoslávských vojínů. Bylo postaveno v roce 1926, aby v něm byly uloženy ostatky 1187 jugoslávských vojáků, kteří zemřeli v olomouckých vojenských nemocnicích v průběhu první světové války. později sem byly svezeny ostatky i z jiných částí republiky, takže se v něm nyní nachází přibližně 1200 těl.
Jedenáct metrů vysoká kaple s představenými třemi řadami dórských sloupů stojí na uměle navezeném pahorku a nedávno prošla nákladnou rekonstrukcí. Na průčelí je reliéfní nápis v češtině a srbochorvatštině Věrnost za věrnost a Ljubav za ljubav, přičemž překlad srbochorvatského nápisu je Lásku za lásku!

Procházíme kolem městských hradeb a Šemberovou ulicí kolem rohového domu, v němž žil štábní kapitán Václav Morávek (*1904 v Kolíně), in memoriam povýšený na brigádního generála, nejmladší člen odbojové trojice Mašín, Balabán, Morávek, která působila na území Protektorátu v letech 1939–1942 a byla gestapem přezdívaná Tři králové.
K Olomouci měl Morávek úzký vztah, neboť jej sem opakovaně přivedla jeho dráha profesionálního vojáka. Poprvé se tu objevil roku 1925, když zde absolvoval dělostřelecký kurz. Následně zde nastoupil k dělostřeleckému pluku, v letech 1931–1933 absolvoval Vyšší jezdecký kurz a jezdeckou školu v Pardubicích. Poté se v červenci 1933 vrátil do Olomouce a působil v různých armádních funkcích až do okupace Čech a Moravy nacistickým Německem. Celkově byl v Olomouci v rámci armádní služby zhruba dvanáct let.
Pamětní deska byla na domě odhalena 16. 3. 2017 zásluhou Československé obce legionářské (Jednota Olomouc). Jejím autorem je kameník Miroslav Zmeškal.

*  *  *

Přecházíme hlavní třídu Svobody a vstupujeme do Smetanových sadů. U Palmového skleníku je další kontrola spočívající v opisu názvu nad vchodem, pokračujeme na Horní náměstí.a pak na Václavském náměstí, kde se z pamětní desky u vchodu do katedrály opisuje datum návštěvy papeže.
Pokračujeme kolem Žižkových kasáren a po břehu Moravy k lávce, přecházíme na levý břeh a stoupáme ke klášteru Hradisko. Pro svou velkolepou dispozici je někdejší benediktinský klášter označován jako hanácký Escorial. Čtyřkřídlou stavbu s půdorysem obdélníku s nárožními věžemi dělí vnitřní příčné křídlo na dvě části – konvent a prelaturu. Dnes objekt slouží jako vojenská nemocnice, ale v části je veřejnosti přístupný prohlídkový okruh.
Razítko z vrátnice je posledním důkazem o absolvování trasy, kterou končíme u stolku pořadatelů v Domě dětí a mládeže.

Vyzvedáváme si bágly a jdeme se rozloučit s Olomoucí do Svatováclavského pivovaru v Mariánské ulici spojující náměstí Republiky s Biskupským náměstím. Minipivovar se stylovou restaurací byl otevřen 11. května 2010. Vaří sedm druhů piva, čepuje se v přirozeném stavu bez pasterizace a filtrace přímo z ležáckých tanků. Okusili jsme Svatováclavskou dvanáctku a řezané pivo pana Jošta, obě piva byla výborná!