Muzeum českého granátu v Praze

Po absolvování vycházky Z Vinoře do Letňan, kterou pořádal KČT, odbor Praha-Karlov a na tomto blogu ji naleznete zde, přejíždíme metrem do centra Prahy

Je poměrně nevlídné listopadové odpoledne, ale Karlovou ulicí se oběma směry valí neuvěřitelnými davy návštěvníků. Proplétáme se jimi a téměř na konci ulice, před jejím vyústěním na Křižovnické náměstí, se dostáváme ke vchodu domu, v němž se nachází Muzeum českého granátu.
Pro nás – Světeláky – mají granáty a historie jejich broušení hlubší význam, neboť ve Světlé nad Sázavou se broušení granátů věnovala řada brusičů zaměstnávaných rodinami Kratochvílových, Kosteleckých a Bansetových. Podrobnosti byste nalezli v práci Evžena a Jaroslava Kratochvílových ve třetím díle Vlastivědného sborníku Světelsko, o jehož křtu se můžete dočíst na tomto blogu zde.

Granáty patří mezi nejstarší známé nerosty a zároveň mezi drahé kameny v nejstarších dobách užívané k ozdobným a rituálním účelům. Byly známy ve starověkém Řecku a Římě, v Kartágu a dalších kulturních zemích severní Afriky. Označení granát je pravděpodobně odvozeno z latinského slova granum, tj. zrno. Název pochází již ze 13. století, kdy ho poprvé použil německý teolog a filosof Albertus Magnus (1193–1280). Jiná teorie tvrdí, že název vznikl z latinského malum granatum, tj. granátové jablko (podle nejčastějšího zbarvení granátu).

V muzeu se návštěvník na několika panelech seznámí s lokalitami a technologiemi těžby českých granátů, způsoby jejich broušení a dalšího zpracování. Ke zhlédnutí je také krátký film:

V oblasti Českého středohoří měl první „těžba“ českých granátů podobu jejich ručního vybírání z ornice, ideálně po dešti, kdy jsou granátová zrna velmi dobře vidět. Na začátku 20. století se začalo se získáváním granátů přímo z pyroponosných poloh pomocí vyhloubených mělkých rýh a šachtic. Efektivnější způsob dobývání granátů spočíval v úplném odstranění skrývky (ornice a podorničí) na určité ploše a následné přímé těžbě pyroponosných poloh do hloubky maximálně sedmi metrů. Po skončení těžby byl přebraný štěrk vrácen zpět do vytěženého prostoru a znovu překryt ornicí. Posledním způsobem, jak se české granáty v Českém středohoří těžily a těží dodnes, je lomové dobývání pomocí pásových rypadel a nakladačů. Natěžený materiál se převeze do úpravny v Podsedicích, kde je pomocí rotačních sít a sazeček získán granátový koncentrát, který je dále ručně přebírán a tříděn v družstvu Granát přímo v závodě v Turnově.

V muzeu je pro názornost vystaven i verštat neboli stůl brusiče granátů z přelomu 19. a 20. století. Zajímavostí je, že se brousilo levou rukou, zatímco pravou se točilo klikou:

Za vlády císaře Rudolfa II. se granáty brousily a vrtaly nejprve v Bubenči a později na Novém Městě, dále v Brandýse a také v Turnově, kde byly broušeny jen velké granáty a broušení se zde, na rozdíl od jiných středisek, udrželo dodnes. V polovině 19. století bylo v Turnově zaměstnáno neuvěřitelných dva tisíce brusičů. V roce 1883 byla založena Odborná škola pro úpravu drahokamů, pozdější Státní odborná škola šperkařská v Turnově a dnešní Střední uměleckoprůmyslová škola.

*  *  *

Návštěva Muzea českého granátu nabízí setkání nejen s historií těžby granátů v českých zemích, ale především s jedinečnou expozicí unikátních šperků a předmětů zdobených výhradně českými granáty. Kolekce představuje ucelený průřez šperkařstvím od raných dob, kdy se český granát začal při výrobě šperků používat,...

Dámská kabelka z přelomu 19. a 20. století zdobená dracounovou výšivkou
s českými granáty

Šperkovnice zhotovená ve 3. čtvrtině 19. století různými technikami, především filigránem.
Zdobí ji řezané kameny (tzv. gemy), almandiny a několik menších českých granátů

... až do počátku 20. století.

Je zde také možnost koupě originálních šperků zdobených českými granáty, a to s certifikátem jeho původu a pravosti.