Pískovcové skalní město v okolí obce Ostrov je cílem našeho prvního pobytového dne na západním okraji chráněné krajinné oblasti Labské pískovce.
Auto necháváme na okraji lesa nedaleko obce Sněžník a po červené značce šlapeme směrem k Ostrovu. Počasí není nic moc, zpočátku dokonce chvíli prší. Několikrát míjíme březové hájky, které jako by vystoupily z obrazů známého ruského malíře Ivana Ivanoviče Šiškina (1832–1898).
Když sestupujme mezi první skalní věže, slyšíme podivné zvuky a teprve po chvíli spatříme nad našimi hlavami nataženou „lajnu“, po které se někdo snaží přejít od jedné skály ke druhé. Jedná se o takzvaný slackline, balancování, chození a skákání na dva až pět centimetrů širokém popruhu upevněném mezi dvěma pevnými body. Tento poměrně nový sport má několik odnoží, téhle –provozované ve výšce mezi stromy či skalami – se říká highline, počeštěně hajlajna.
Přicházíme na silnici, po které oproti původnímu plánu odbočujeme vlevo s úmyslem zpestřit si turistiku geocachingem. Po nezdařeném odlovu dvou kešek se po silnici vracíme do Ostrova. Nahlížíme do luxusního hotelu Ostrov, o jehož klientele jasně hovoří zaparkované vozy Mercedes, Audi a BMW, a usazujeme se v nedaleké útulné turistické a horolezecké hospůdce Stará pekárna. Poté se vracíme na červenou značku, která nás přivádí do skalního města. Skály a věže vysoké až dvacet metrů jsou vyhledávány horolezci, je zde registrováno 112 lezeckých skalních útvarů.
Na okraji stoupající štětované cesty se objevuje dřevěný ukazatel, který nám nabízí odbočku doprava.
Zpočátku si myslíme, že jde o pamětní desku,
... ale po několika dalších metrech přicházíme do místa s příznačným názvem Himmelreich neboli Nebeská říše. Na stěně jednoho z nižších skalních bloků se nachází památník nazvaný Kamarádům horolezcům. Je věnován památce horolezců z oblasti Labských pískovců nebo severních Čech, kteří přišlo o život především ve Vysokých Tatrách, ale i na Matterhornu, pod Huascaránem, v Julských Alpách či v Paklenici. jak jsem se dočetl až doma na internetu, památník byl slavnostně odhalen den před naším příchodem!
Překonáváme malý hřebínek,...
... vracíme se po červené značce do Ostrova a pokračujeme v cestě k česko-německé hranici.
Úzká asfaltka se mění v lesní silničku vedoucí asi půl druhého kilometru podél potoka územím nikoho – německé patníky jsou vlevo, české (respektive československé) vpravo. Skály jsou až za ním a kvůli hustému a vysokému lesu nejsou prakticky vidět. Už jsme v Německu, zleva přichází žlutá značka, po které stoupáme na Eulentor neboli Soví bránu, nacházející se na stezce do Rosenthalu. Míjíme několik starých kamenných rozcestníků udávajících vzdálenosti v hodinách...
... a daří se nám také odlovit německou kešku s anglickým názvem Geocacher Checkpoint a jednoslovným hintem „oči“. Jedná se o pomalovaný kámen s nivelačním bodem.
Na hranici nevěřícně zíráme na množství tabulí a značek, asfaltka na české straně je kupodivu kvalitnější.
Pro návrat k autu využíváme nejprve cyklostezku a pak modrou značku.
(následující článek Výlet do Děčína)
Žádné komentáře:
Okomentovat