Zámek Moritzburg

(předchozí článek Muzeum Karla Maye v Radebeulu)
Skutečnost, že jen pár kilometrů od Radebeulu se nachází zámek známý nejen svými sbírkami, ale především všem milovníkům filmových pohádek, má na svědomí, že jsme jej zařadili do svého itineráře.

Natáčela se zde česko-německá filmová pohádka režiséra Václava Vorlíčka (*1930) Drei Hasselnüsse für Aschenbrödel neboli Tři oříšky pro Popelku s Libuší Šafránkovou a Pavlem Trávníčkem v hlavních rolích. Bylo to sice už v roce 1973, přesto se sem sjíždějí nejen Češi, ale i Němci, u nichž je česká Popelka také velmi populární. V ní posloužil zámek jako sídlo prince a jeho královských rodičů. Scény ze statku, kde žila Popelka, se ale natáčely v areálu vodního hradu Švihov nedaleko Klatov. Tvůrci filmu neradi vzpomínají natáčení v zimní krajině okolo Mortizburgu, protože kvůli nedostatku sněhu museli z rybí moučky vyrábět sníh umělý a jakmile vysvitlo slunce, všechno strašně páchlo rybinou...

V těsné blízkosti Drážďan nechal v roce 1542 vévoda Mořic Saský postavit lovecký zámeček v renesančním stylu, později po něm pojmenovaný Moritzburg neboli Mořicův hrad. Místo bylo bohaté na zvěř a záhy se stalo středem zájmu saské lovecké společnosti. Loveckou vášeň sem přijížděla ukojit saská panovnická dynastie a její významní hosté. Friedrich August I. Saský, zvaný August Silný, král polský a kurfiřt saský, zahájil v roce 1723 velkou přestavbu, která měla původní renesanční stavbu proměnit v reprezentativní barokní zámek podle projektu architekta Matthäuse Daniela Pöppelmanna. Během přestavby byly založeny také nové rybníky a obory včetně bažantnice. Na interiérech sedmi sálů a více než dvou set místností pracovali nejlepší saští řemeslníci a umělci tehdejší doby. Se smrtí Augusta Silného (1733) však tato přestavba skončila a k dalším stavebním úpravám došlo až za kurfiřtova pravnuka okolo roku 1800. Od roku 1933 zámek využíval jako své sídlo wettinský princ Ernst Heinrich Saský, v roce 1945 byl zámek Wettinům vyvlastněn. Ernstu Heinrichovi Saskému a jeho synům se podařilo některé z nejcennějších uměleckých pokladů zakopat v zámeckém parku, ale až na několik výjimek je objevila a odvezla sovětská armáda. Teprve v roce 1996 nalezl amatérský archeolog několik beden se šperky posázenými drahokamy.

Jak již bylo řečeno, zámek Moritzburg je úzce spjatý s lovem a honitbami, a tak není divu, že zde najdeme jednu z největších sbírek trofejí v Evropě. Mezi množstvím exponátů zaujmou paroží vyhynulého veledaňka a legendární parohy šestašedesateráka.

Vedle sbírek loveckých trofejí, nábytku, čínského, japonského a míšeňského porcelánu se zámek pyšní největším množstvím barokních kožených tapet na světě. Z původních šedesáti místností s nádhernými koženými tapetami se jich dodnes zachovalo jedenáct. Kromě bohatých ornamentů obsahují fascinující velkoformátové kresby s motivy antické mytologie, v jejichž centru stojí bohyně lovu Diana. Po několik let už je realizován projekt na záchranu této jedinečné sbírky, v jehož průběhu jsou tapety centimetr za centimetrem restaurovány.

Vrcholem návštěvy zámku je tzv. Federzimmer neboli Péřová místnost se slavnostním lůžkem Augusta Silného – mistrovské dílo pokryté téměř dvěma miliony barevných per exotických ptáků. Pokoj vyzdobený ptačím peřím, je opředen několika legendami. Byl pokládán za trůn mexického krále a říká se, že generace indiánských otroků při jeho výrobě zpracovaly miliony jihoamerických ptačích pírek. August Silný jej prý dostal od španělského krále jako cenu za svou účast na býčích zápasech. Kolik je v těchto historkách pravdy, zůstává otázkou. 

Po prohlídce interiérů zámků se jdeme krátce projít do přilehlého parku. Existovalo hned několik plánů jeho výstavby, ale jelikož se August Silný věnoval projektu jako jednomu z posledních, zůstaly představy z velké části nedokončené. 

V době úmrtí Augusta Silného byla zahrada vytvořena jen v hrubých rysech. Okolo roku 1740 zahájil August III. realizaci další fáze plánů, na kterou dohlížel vrchní zemský stavitel Johann Christoph Knöffel. Jeho návrhy pravděpodobně nebyly realizovány vůbec či jen částečně, neboť následující návrh zahrady z roku 1757 ji ukazuje v její původní, jednoduché podobě. Sedmiletá válka zřejmě zabránila dalším přestavbám a teprve v 19. století byly některé z plánů realizovány, jako například výsadba vzácných rostlin. Zahrada se pomalu měnila v romantický park. Po druhé světové válce zůstala zámecká zahrada stranou pozornosti, smrky na celém zámeckém ostrově byly bez výjimky pokáceny. Společně se Saským zemským památkovým úřadem bylo v roce 1990 rozhodnuto o obnově barokní zahrady. Rekonstrukce parku nebyla dodnes ukončena.

(následující článek Skály v údolí řeky Biela)