DP Nonstop stříbrnou stezkou

Dálkový pochod pořádaný odborem KČT Bedřichov Jihlava se dočkal 30. ročníku, poprvé však se startem i cílem nikoli v autokempu v Pávově, ale ve sportovní hale Sokola Bedřichov v Jihlavě v Sokolovské ulici.

Brzy po startu opouštím Jihlavu, respektive její část Bedřichov, který byl do roku 1951 samostatnou obcí a původně se nazýval Friedrichsdorf, cestou kolem Zádušního dvora se dostávám pod dálniční přivaděč, do osady Borovinka a ke stejnojmennému rybníku.

Vlastní značení v podobě bílého trojúhelníku...

... mě údolím Smrčenského potoka přivádí k Trpasličí jeskyni. Ve skutečnosti se jedná o štolu sv. Jana Nepomuckého, která byla otevřena v roce 1776 a po několika letech činnosti dosáhla délky 330 metrů. Už v roce 1780 však bylo dílo kvůli problémům s přívalem důlní vody a nízkou výtěžnost rudy opuštěno.

Vyasfaltovanou polní cestou přicházím do Hybrálce, odkud pokračuji po žluté značce do obce Plandry. Hned na jejím okraji odbočuji doleva k zalesněnému návrší s kaplí sv. Jana Nepomuckého. Stoupám cestou lemovanou památnou alejí tvořenou 40 lípami malolistými a velkolistými. Jsou staré 170 let, vysoké 15 až 23 metrů, některé kmeny mají obvod téměř pět metrů.

Poutní areál s kaplí sv. Jana Nepomuckého nechal nad vsí vystavět kolem roku 1735 zmíněný Josef Ignác Zebo. Trochu připomíná Zelenou horu u Žďáru nad Sázavou, byť v poněkud menším měřítku. Stavitelem byl patrně D. T. Morazzi, jenž se významně podílel i na výstavbě Santiniho žďárského architektonického zázraku. Komplex tvoří centrální čtvercová kaple s cibulovitou šindelovou bání s lucernou a makovicí, obklopená zprohýbanou ohradní zdí vybudovanou na půdorysu šestiúhelníku, s otevřenou vstupní bránou a pěti menšími pětibokými kapličkami v rozích. Číslo pět symbolizuje počet hvězd, které se objevily kolem hlavy sv. Jana Nepomuckého a dodnes tvoří jeho hlavní atribut.

Kaple je nepřístupná, a tak nezbývá, než věřit, že se uvnitř nachází renovované sousoší matky s dítětem a bohem smrti Thanatem od významného sochaře Václava Práchnera z roku 1826, patřící k náhrobku Aloisie ze Schirndingu, předčasně zesnulé manželky majitele panství.
Alejí se zase vracím dolů a procházím vsí. První písemná zmínka o Plandrech je z 15. století v archivu želivského kláštera. V roce 1730 koupil zdejší dvůr jihlavský měšťan a obchodník se suknem Josef Ignác Zebo. Na východní straně dvora vybudoval barokní zámek, dokončený v roce 1743. Později na něj navázal nový hospodářský dvůr z 19. století. Po druhé světové válce získal zámek Státní statek Jihlava a bohaté sbírky obrazů, porcelánu, skla, zbraní a nábytku byly převezeny do muzea v Jihlavě a na zámek v Jaroměřicích nad Rokytnou. Údržbu zdejšího zámku statek zanedbával a další majitel, JZD Hybrálec, jej nechal zpustnout. Noví majitelé, kteří poškozený objekt v roce 1990 koupili, jej místo opravy dali v roce 1998 zbořit. Zůstaly jen hospodářské budovy a u silnice barokní špejchar.

Po žluté značce přicházím do Rantířova. Důvodem zdejšího osídlení byl jednak brod na řece Jihlavě, jednak dolování stříbra, neboť až sem sahala rudná oblast od Starých Hor. Dochoval se zde barokní hospodářský dvůr z 18. století s patrovým zámečkem s novorenesančně přestavěnou věží. Procházím kolem zámečku a posléze míjím i krásnou nádražní budovu. To už stoupám po zelené značce přes obec Rounek ke kapličce sv. Antoníčka. V polovině února sem turisté z odboru KČT Čeřínek již dvanáct let pořádají vycházku nazvanou Za sv. Valentýnem (psal jsem o ní na tomto blogu zde).

Jdu se podívat k nedaleké mohyle navršené z kamenů na vrcholu kopce,...

... vracím se ke kapličce a klesám lesní cestou, která se záhy mění v cestu polní, lemovanou trnkami.

Přicházím do Ježené. Český původ obce dokládá i její jméno, od první zmínky až do 15. století se objevuje jako Jezina, Jesina, Gesina a je vykládáno jako jméno vsi naježené – načepýřené. Původně česká ves byla ovšem ve 13. století, v době „stříbrné horečky“, osazena německými kolonisty a ještě v roce 1905 bylo z 241 obyvatel 200 Němců.
Od rozcestníku šlapu po žlutě značené cestě přes Jiřín na hráz rekreačního rybníku Trojan. Má rozlohu 3,7 hektaru, je obklopen lesy a na jeho severovýchodním břehu se nachází chatová osada.

Od rozcestníku na konci hráze pokračuji po vlastním značení nejprve polní a pak lesní cestou k hájence V Horách a dál až k Černému rybníku, jemuž daly jméno lesy, které se odrážejí na jeho hladině. Na pravém břehu je řada chat a travnatá pláž. Můstky pro vstup do vody jsou v důsledku letošního suchého léta dost daleko:

Na konci hráze je opět rozcestník, od něhož vycházím po zelené do Smrčné. Také tady se ve středověku vydatně těžilo stříbro. Obec byla ve starých dobách česká, k jejímu poněmčení došlo až po Bílé hoře.
Stoupám na Vysoký kámen, po modré klesám do Zborné a po vlastním značení se dostávám pod sjezdovku na vrchu Šacberk. Ještě jedno stoupání a jsem na okraji Jihlavy, po mostě nad dálničním přivaděčem se dostávám na Sokolovskou ulici a do cíle.