Návrat z Kytlic

(předchozí článek Setkání toulkařů v Kytlicích III)
Cestou z Kytlic domů máme naplánováno všelicos, ale nakonec se ukazuje, že zastávka v Úštěku je první a zároveň poslední. 

Už na okraji města vidíme, že je zde zaparkováno nějak podezřele mnoho aut. Když se na improvizovaném parkovišti ptáme pořadatelů, co to má znamenat, říkají nám, že se tu dnes koná Den českých řemesel a do města se dá jít pouze pěšky. Necháváme tedy auto v jedné z bočních ulic a jdeme se podívat. Platíme symbolické vstupné dvacet korun a myslíme si, že za hodinku půjdeme zpátky...
Archeologické nálezy dokazují, že ostroh byl osídlen již v 10. až 13. století. Vedly tudy staré obchodní cesty z Litoměřic do Lužice. Významnějšího postavení Úštěk získal až ve století čtrnáctém. V této době páni z Michalovic začali ves Úštěk přetvářet v město a současně mu dali městská práva. V dokumentech se uvádí, že Úštěk získal statut města v roce 1361. Jádrem města byla, a do současné doby je, nejširší část ostrohu kolem dnešního kostela sv. Petra a Pavla. Na tomto prostranství stával uprostřed hřbitova menší evangelický kostelík sv. Michala a v okolí dřevěné obytné domy.
Michalovci roku 1387 zastavili pro dluhy Úštěk pánům Berkům z Dubé, kteří jej roku 1426 prodali husitskému hejtmanovi Václavu Cardovi z Petrovic. Ten se často dostával do válečných konfliktů s Házmburky, Vartenberky a Smiřickými, a proto se po dobytí a zpustošení Úštěka vojskem Zikmunda z Vartenberka dal do intenzivního opevňování města. Po obou stranách ostrohu vybudoval hradby s mohutnými věžemi, čímž se hrad, dostavěný za Berků z Dubé, dostal do města. V té době se jednalo o způsob neobvyklý a u českých hradů zcela mimořádný. V roce 1475 získali sňatkem úštěcké panství Sezimové z Ústí, za nichž se město rozrůstalo o předměstí. Bylo zde 179 domů, ve kterých žilo více než tisíc obyvatel, takže svou velikostí bylo tehdy srovnatelné s nedalekým Mělníkem či Ústím nad Labem. Po Bílé hoře bylo Sezimům panství zkonfiskováno, získali je jezuité, za nichž došlo k rozvoji řemesel a zakládání cechů, pěstování kvalitního chmele a vinné révy. Velký požár v roce 1765 zničil většinu domů na severní straně náměstí a část domů jihovýchodní strany náměstí. Jejich následná obnova začala měnit vzhled středu města do dnešní podoby. Na severní straně náměstí se zachovala řada pozdně gotických štítových měšťanských domů s renesančně, barokně či klasicistně upravenými fasádami a často dvoupodlažními sklepy tesanými ve skále. 

V roce 1773 byl papežem Klimentem XIV. řád jezuitů zrušen a majetek zkonfiskoval stát. Hrad a jeho celé okolí zakoupili v roce 1779 úštěčtí měšťané, hrad byl upraven na sladovnu. Úštěk získal významné postavení v obchodu s chmelem. Úštěcký červeňák obdržel řadu mezinárodních ocenění, pěstování a obchod s chmelem a částečně i pěstování ovoce mělo značný vliv na rozvoj města. Až do konce druhé světové války byl Úštěk osídlen převážně německým obyvatelstvem, po jeho odsunu se sem z různých krajů ČSR naopak přistěhovaly české a slovenské rodiny, později i Volynští Češi. V roce 1953 byly při změně krajského uspořádání zrušeny i soudní okresy a Úštěk se stal bezvýznamným městečkem. Už od roku 1952 byl městskou památkovou rezervací, později zrušenou a od roku 1980 zase obnovenou. Dnes zde žije na 2 700 obyvatel.
Platíme vstupné dvacet korun a vstupujeme do jarmarečního mraveniště plného řemeslníků z Čech, Moravy a Slovenska a především návštěvníků. Dostáváme se k pozdně baroknímu kostelu sv. Petra a Pavla postavenému v letech 1764–1772. Sochy obou světců stojí na římse západního průčelí po obou stranách věže a pocházejí z doby kolem roku 1770. Helmice věže pochází z roku 1879.  

Jarmark vyplňuje celou plochu náměstí, stánky jsou po obou stranách a je na co koukat. Kromě toho je před kostelem minizoo, mezi lidmi se proplétají muzikanti a další vystupují před budovou městského úřadu, kde je je hlavní scéna. Navštěvujeme všemožné expozice, které jsou dnes zpřístupněné, některé dokonce zdarma. V přízemí radnice je to historický fotoateliér, na faře výstava starých kol a kočárků, do podzemních chodeb plných čertů nás vlákala vnadná čertice.

A to ještě není všem čertům konec, naproti vchodu do podzemí je totiž Muzeum čertů! Nachází se v Pikartské věži, nejsilnější a nejmohutnější věž městského opevnění. Byla postavena roku 1428 za již zmíněného husitského hejtmana Václava Cardy z Petrovic, a proto se nazývá Pikartská. Tak byli totiž husité hanlivě označováni svými odpůrci. Věž sloužila k zesílení obranyschopnosti úštěckého hradu. Později byla – až do roku 1947 – využívána pro obytné účely. Je postavena z pískovcových kvádrů, zdi jsou téměř dva metry silné, má čtyři podlaží, přičemž poslední je o něco nižší než ostatní, protože roku 1859 věž vyhořela a už nebyla obnovena v původní výši. V současné době slouží jako galerie.
My ovšem míříme do Galerie U Brány, kde je výstava obrazů Káji Saudka, mého oblíbence, jak jste už mohli zjistit v článcích zde, tu a tady.

Dostáváme se až na samý konec Vnitřního města, jak se centrum Úštěka nazývá, kde stojí synagoga s expozicí židovství. První písemná zmínka o židech v Úštěku je z roku 1523. Pro svou víru a způsob života byli židé považováni za nehodné žít ve společnosti katolíků a evangelíků, neměli téměř žádná občanská práva. Na základě tolerančního patentu z roce 1781 mohli židé již provozovat řemesla, sloužit ve vojsku, získávat domy mimo vykázaný prostor a stavět si pro své náboženské obřady synagogy. Tohoto práva využili i úštěčtí židé a v prostoru dnešní synagogy si postavili původní dřevěnou, která však v roce 1793 vyhořela. Na jejím místě postavili v roce 1794 synagogu z pískovcových kvádrů z místních lomů a postupně ji rozšířili do dnešní podoby. 

Svou funkci plnila až do začátku druhé světové války. Válku přečkala bez většího poškození a ještě v roce 1945 byla obývána. Po roce 1948 se z objektu synagogy stalo smetiště a objekt začal chátrat. Nejprve byly spáleny lavice, později ostatní dřevěné části, rozpadla se střecha a  byla narušena i statika objektu. 

V roce 1997 byla z iniciativy Pražské židovské obce zahájena generální oprava této na území České republiky ojedinělé stavitelské památky. V roce 2003 byla její obnova dokončena. 

V suterénu je expozice tradiční židovské školy a bytu kantora.

Od synagogy je krásný pohled na takzvané Ptačí domky. Postaveny v polovině 19. století italskými dělníky, kteří zde stavěli železnici. Jedná se o dřevěné přístavky na skalní stěně (připomínají ptačí hnízda). Přístavky navazují na sklepy a chodby vytesané v pískovcové skále. Zvláštností je, že ze zadní strany mají domky několik pater a přitom z přední strany lze dosáhnout až na okap.
V sousedství synagogy se nachází Muzeum historických pohlednic Úštěka, které v podzemních prostorách svého domu, vytesaných v pískovcovém podloží, otevřeli Bohuslav Košťál, jeho syn Pavel a vnuk Štěpán.

Nakonec navštěvujeme Úštěckou šatlavu. To, že před ní stojí policejní auto, je ovšem náhoda :-)

Část expozice se nachází v přízemí, část v suterénu a další v podzemí. K vidění je zde například popravčí špalek s nástroji kata, pranýř a minirepliky děl, ve sklepení mučírna s nástroji práva útrpného, jako palečnice, kláda, norimberský trychtýř a také pás cudnosti, strážnice a vlastní šatlava s kobkami a figurínami vězňů.

Po absolvování jarmarku a všech úštěckých zajímavostí je jasné, že další plány, které jsme pro dnešek měli, musíme přesunout na jindy. Snad na příští cestu do (nebo z) Kytlic...