(předchozí článek Setkání toulkařů v Kytlicích I)
Naše pětičlenná skupinka se shodla na odjezdu autem do Srbské Kamenice a absolvování okružní túry přes Růžovský vrch, rozhlednu v Janově a Dolský mlýn.
Naše pětičlenná skupinka se shodla na odjezdu autem do Srbské Kamenice a absolvování okružní túry přes Růžovský vrch, rozhlednu v Janově a Dolský mlýn.
Ještě než v Srbské Kamenici zaparkujeme, zajíždíme k rybníku, abychom vypátrali památník pádu jugoslávského letadla.
26. ledna 1972 spadlo mezi Novou Oleškou a Srbskou Kamenicí letadlo DC-9 jugoslávských aerolinií na lince Stockholm – Záhřeb – Bělehrad. Z osmadvaceti lidí na palubě přežila explozi a pád z výšky přes 11 000 metrů pouze letuška Vesna Vulovičová. Příčinou exploze byla patrně nálož nastražená nacionalistickými ustašovci.
Už jsem tady jednou byl (a psal o tom zde) a památník jsem našel, ale nový, postavený na břehu rybníka. O starším, který postavila společnost JAT – Jugoslovenski aerotransport nedaleko místa pádu jedné části letadla, jsem se dozvěděl až po příjezdu domů, a tak to dnes chci napravit. Na některých mapách (nejen tištěných, ale například i na www.mapy.cz) zakreslený není. Dokonce ani Petr a Prokop, znalci zdejších končin, o tomto památníku nevědí, takže souhlasí a jdeme hledat.
Na první ani druhý pokus se nám nedaří, teprve pohled do pořádné mapy nám prozrazuje polohu obou památníků a pak už je to hračka.
Vracíme se k autu, odjíždíme do Srbské Kamenice a parkujeme před turistickým informačním centrem.
Po žluté značce opouštíme Srbskou Kamenici,...
... vyrážíme k Růžovskému vrchu a nemůžeme se vynadívat na okolní listnaté stromy podzimem zbarvené do mnoha odstínů od žluté přes okrovou a červenou až po hnědou.
Stoupání je opravdu „výživné“, Srbská Kamenice má 216 m n. m., vrchol „Růžáku“ 619 m n. m. Ostatně, podívejte se na mapku:
Růžovský vrch je čedičový kužel sopečného původu porostlý přirozenými smíšenými porosty a teplomilnou květenou. Pro svůj tvar je někdy nazýván Děčínskou Fudžijamou. Už za dob napoleonských válek byl na vrcholu zřízena vojenská pozorovatelna a koncem 19. století, když se začal rozvíjet turistický ruch, nechal zde tehdejší majitel panství Clary-Aldringen postavit rozhlednu s hostincem.
Nejprve šlo o dřevěnou rozhlednu, po zásahu bleskem byla postavena druhá dřevěná a pak konečně kamenná. Ani ta však dlouho nevydržela, v roce 1931 vyhořela restaurace a rozhledna pak rychle zchátrala.
Sestup je stejně prudký, krátce se zastavuji, jen abych si vyfotil krásné Jidášovo ucho, houbu, která roste na černém bezu a používá se do čínských jídel. Správně se jmenuje boltcovitka ucho Jidášovo nebo též boltcovitka bezová, latinsky Auricularia auricula-judae, její plodnice jsou miskovitého tvaru, vypouklé směrem vzhůru a bočně přirostlé k dřevu. Mají chrupavčitou konzistenci, na omak jsou gumovité až rosolovité, někdy průsvitné, rostou vedle sebe nebo nad sebou.
Pokračujeme po žluté značce a znovu žasneme nad barvami podzimu.
Před námi je Pastevní vrch, přes který půjdeme, až se vrátíme z Janova.
Přicházíme do obce Růžová, která patří mezi největší a nejstarší v této oblasti. Dominantou obce je barokní kostel sv. Petra a Pavla, po požáru v roce 1988 rekonstruovaný a v roce 2000 litoměřickým arcibiskupem znovu vysvěcený.
Pokračujeme po žluté značce směrem na Janov,...
... míjíme golfové hřiště a a za chvíli už stojíme před rozhlednou na okraji obce.
Celková výška ocelové konstrukce je 40 metrů, vyhlídková plošina se nachází ve 30 metrech. Přístupná je od 17. prosince 2013. Vzájemně se ujišťujeme, že nejít sem by byl velký hřích. Výhled byl úchvatný!
Stejnou cestou se vracíme do Růžové a na jejím konci přecházíme ze žluté značky na Naučnou stezku Růžová. Stoupáme na Pastevní vrch (Hutberg), na jehož vrcholku (402 m) je postavena malá dřevěná vyhlídka,...
... odkud je jedinečný výhled na Růžovský vrch, Jedlovou, Sněžník, Klíč a do Saska na stolové hory Papstein, Lilienstein a Kaiserkrone.
Na západní straně vrcholu stával větrný mlýn, který v roce 1868 vyhořel. Později byla na vrcholu postavena restaurace Hubertusbaude, která 6. 2. 1932 rovněž vyhořela. Po roce 1945 zde byla umístěna vojenská strážní jednotka s radarem, v roce 1948 vojáci odešli, objekty byly devastovány v roce 1959 demolovány. Obec Růžová nyní usiluje o výstavbu vyhlídkové věže, jejíž podoba byla v roce 2014 schválena. Bohužel, musím dodat – a za svůj názor se nestydím!
Cestou z Pastevního vrchu se nám nějak podařilo ztratit značku naučné stezky, a tak chvíli improvizujeme, než ji na okraji lesa zase objevíme. Dostáváme se na rozcestí U Obrázku.
Na mohutné vysoké borovici, jejíž stáří se odhaduje na 300 let, je umístěn obrázek Anděla strážného a v její blízkosti stojí nový kříž.
Původní pískovcový kříž zvaný Veroničin, který zde stával, byl po roce 1960 zničen. Nechal jej udělat a postavit majitel tohoto lesa jako připomínku vraždy Veroniky Bergertové. Veronika a její společnice prodávaly na trzích drobné zboží, jako korálky, knoflíky apod. Více se dařilo pohlednější Veronice, hlavně muži si ji oblíbili, což ta druhá těžce nesla. Když se jednou společně vracely z trhu domů, zastavily se, aby si odpočinuly a Veroničina společně náhle sebrala starý kořen a bila jím Veroniku dokud nepadla mrtvá k zemi. Událost však spatřila náhodná svědkyně z Nové Vísky a vše oznámila hraniční stráži. V Rynarticích byla mordýřka zadržena a odsouzena k trestu smrti oběšením.
Přicházíme do osady Kamenická Stráň, v níž se nachází soubor památkově chráněných lidových staveb, takzvaných podstávkových domů, a pokračujeme stále dolů, k Dolskému mlýnu. Leží v kaňonu říčky Kamenice nedaleko jejího soutoku s Jetřichovickou Bělou. Mlýn zde stával už v roce 1515, samozřejmě v průběhu staletí byl několik přestavován.
Dodnes se z něj zachovalo jen torzo mechem porostlých obvodových zdí. Několika generacím filmových a televizních diváků je však znám z filmové pohádky Bořivoje Zemana Pyšná princezna z roku 1952, kterou Česká televize každoročně vysílá o Vánocích. Druhou filmovou příležitost dostal Dolský mlýn v roce 2008, když režisér Miloslav Šmídmajer natáčel filmovou pohádku Peklo s princeznou.
Večer se neúprosně blíží, a tak se zde příliš dlouho nezdržujeme (navíc jsme tu už jednou byli, před čtyřmi lety). Stoupáme po zelené značce vzhůru, protínáme linii opevnění z roku 1938 a již za tmy přicházíme do Srbské Kamenice.
Už jsem tady jednou byl (a psal o tom zde) a památník jsem našel, ale nový, postavený na břehu rybníka. O starším, který postavila společnost JAT – Jugoslovenski aerotransport nedaleko místa pádu jedné části letadla, jsem se dozvěděl až po příjezdu domů, a tak to dnes chci napravit. Na některých mapách (nejen tištěných, ale například i na www.mapy.cz) zakreslený není. Dokonce ani Petr a Prokop, znalci zdejších končin, o tomto památníku nevědí, takže souhlasí a jdeme hledat.
Na první ani druhý pokus se nám nedaří, teprve pohled do pořádné mapy nám prozrazuje polohu obou památníků a pak už je to hračka.
Původní pískovcový kříž zvaný Veroničin, který zde stával, byl po roce 1960 zničen. Nechal jej udělat a postavit majitel tohoto lesa jako připomínku vraždy Veroniky Bergertové. Veronika a její společnice prodávaly na trzích drobné zboží, jako korálky, knoflíky apod. Více se dařilo pohlednější Veronice, hlavně muži si ji oblíbili, což ta druhá těžce nesla. Když se jednou společně vracely z trhu domů, zastavily se, aby si odpočinuly a Veroničina společně náhle sebrala starý kořen a bila jím Veroniku dokud nepadla mrtvá k zemi. Událost však spatřila náhodná svědkyně z Nové Vísky a vše oznámila hraniční stráži. V Rynarticích byla mordýřka zadržena a odsouzena k trestu smrti oběšením.
Přicházíme do osady Kamenická Stráň, v níž se nachází soubor památkově chráněných lidových staveb, takzvaných podstávkových domů, a pokračujeme stále dolů, k Dolskému mlýnu. Leží v kaňonu říčky Kamenice nedaleko jejího soutoku s Jetřichovickou Bělou. Mlýn zde stával už v roce 1515, samozřejmě v průběhu staletí byl několik přestavován.
Večer se neúprosně blíží, a tak se zde příliš dlouho nezdržujeme (navíc jsme tu už jednou byli, před čtyřmi lety). Stoupáme po zelené značce vzhůru, protínáme linii opevnění z roku 1938 a již za tmy přicházíme do Srbské Kamenice.
(následující článek Setkání toulkařů v Kytlicích III)
Žádné komentáře:
Okomentovat